portál pro milovníky knih
Lampa

Zvrácenosti Borgiů oslňují bravurním podáním

Borgiové. Rod, který fascinuje svět od dob, kdy vládnul Římu a terorizoval Apeninský poloostrov. Těžko by se dalo spočítat, kolikrát se dočkali členové rodu uměleckého ztvárnění ve všech možných formách. Bylo by proto s podivem, kdyby se lákavé látky nezhostilo také médium komiksu, které se nemusí omezovat rozpočtem a dokáže se doširoka rozkročit, aby bylo lze zachytit vše, co téma nabízí.

Když se navíc Borgiů ujmou dva z nevýznamnějších komiksových tvůrců, dá se očekávat, že vznikne velkolepé dílo, které dokáže zaujmout čtenáře. Jodorowsky a Manara jsou jména, která netřeba představovat. Jodorowski, který se považuje za Francouze a má za sebou oslnivou tvůrčí kariéru, se ujal libreta, zatímco kresbu obstaral Milo Manara, živoucí legenda italského komiksu, pro který znamená zhruba to, co Kája Saudek pro Čechy (přes odlišný styl je oba spojuje láska k zobrazování něžného pohlaví).

Komiks Borgiové pochází z roku 2006 a nalezneme v něm všechno, čím slavný rod proslul, tedy sex, násilí, intriky a celá vědra pýchy zpupného šlechtického domu. A nalezneme toho daleko víc. Hned na počátku recenze je potřeba zdůraznit, že komiks není historicky věrný. Rámcově zachycuje dobu, kulisy jsou více než přesné a z počátku se může čtenáři zdát, že obraz dbající pečlivě na každý detail se ani nemůže odchylovat od historických reálií. Ale opak je pravdou. Jodorowskyho přitom nemůžeme podezřívat z toho, že by neměl historii nastudovanou, to se jenom potměšile rozhodl, že odvypráví vlastní příběh, ve kterém budou vystupovat reálné postavy, ale ty budou činit, jak chce on.

Nedá se přitom říci, že by jednaly proti svému naturelu. Zvrácenost Borgiů byla vyhlášená, přesto jsou jejich činy přibarveny. Stejně tak neodpovídají životopisné údaje a tvořit si o nich obrázek dle komiksu je skutečně zavádějící. Velký dík v uvádění situací na pravou míru patří Stanislavu Karlíkovi, jehož doslov se rozhodlo nakladatelství Crew rozumně do knihy přidat.

Rodrigo Borgia, otec čtyř dětí, které zplodil během svého působení v církvi, vstupuje na scénu jako ambiciózní kardinál, který pro sebe hodlá získat papežský stolec. Z historie víme, že se mu to podaří. Jeho snaha je zachycena v první ze čtyř částí, které kniha obsahuje. 

Ve druhé jsou již Rodrigovy děti dospělé a on se rozhodne využít je ke svým mocenským snahám. Cesara, staršího syna, nechá vstoupit do církve, mladšího syna pošle do Španěl, aby se vyučil v umění válečném a později stanul v čele papežských vojsk. A pak je tu božská Lukrécie, které v komiksu nejde o nic jiného než o požitky těla, a to především se svým bratrem Cesarem. Ve skutečnosti byla hned několikrát provdána a ke konci života se dokonce věnovala zbožným činnostem včetně založení kláštera. Jodorwsky ji však potřebuje krásnou a zkaženou, jako sexuální bohyni a travičku, která v podání Milo Manary uchvátí nejen muže své doby, ale také čtenáře. 

Třetí část je příznačně nazvána Plameny pekelné a začíná incestním stykem Lukrécie s vlastním otcem během karnevalu masek. Tehdy se snad sám Bůh rozhněvá a Borgiové se dostávají pod tlak situace. Na Řím útočí Francouzský král a Cesare je mu vydán jako rukojmí.

Ve čtvrté části dochází hned k několika vypravěčským změnám. I když každá z částí se vždy odehrává několik let po té předchozí a zejména Rodrigo Borgia během vyprávění značně chátrá, ve čtvrté části je evidentní, že Jodorowsky pociťuje časovou a prostorovou tíseň. Partie je velkolepě rozehrána, ale on již potřebuje dotkat celý goblén se životy Borgiů. V prostopášnostech prodlíval příliš dlouho a zkratky, které ve vyprávění používá, jsou najednou o poznání okatější.

Zároveň odhazuje i poslední zdání reality a nechává Cesara stát se milencem Leonarda da Viciho (sic!), který mu na oplátku vyrobí báječné vražedné stroje (čímž se komiks komicky přiblíží kreslenému seriálu Futurama), a to včetně funkčních strojů létacích, s nimiž Borgiové rozsévají zkázu po Itálii, aby byli nakonec stejně smeteni do propadliště dějin.

Co říci o komiksu Borgia závěrem? Že se jedná o velkolepou a svůdnou podívanou, které by slušel větší formát, na kterém by lépe vynikly všechny obnažené ženské křivky, protože je evidentní, že ty zde vedle zkaženosti rodu Borgiů hrají prim. Zcela jistě se jedná o komiks, který zasluhuje opakované čtení, ba spíše prohlížení, protože Manara odvedl fantastickou práci. Jeho renesanční Itálie je podmanivá, trosky starověkého Říma jsou daleko rozsáhlejší než v dnešních dnech a atmosféra doby je přímo hmatatelná. Překlad Richarda Podaného je skvělý jako vždy a komiks se tak řadí mezi horké adepty na letošní vánoční dárek pro každého, kdo miluje komiksy.