portál pro milovníky knih
Lampa

Zůstat v pohybu před všemi hrůzami žití

název knihySběratel kostí

nakladatelstvíDOMINO

číslo vydání2. vydání

místo vydáníOstrava

rok vydání2011

počet stran387 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formaromán

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-7303-677-5

New York se připravuje na velké setkání OSN – napětí ve vzduchu je takřka hmatatelné, bezpečnostní složky jsou ve stresu a do toho přijde děsivý nález zaživa pohřbeného člověka – nález o to hrůznější, že nebožtík nedávno zmizel společně s kolegyní, která je podle stop nalezených na místě činu stále v rukou vraha. Policie se pod časovým tlakem obrátí na bývalého špičkového odborníka na ohledání místa činu – Lincolna Rhymea. Ten má pomoci sestavit tým, vypátrat unesenou oběť a dopadnout pachatele. Je zde však jeden zásadní problém: Rhyme je už několik let od krku dolů ochrnutý a potají plánuje vlastní sebevraždu. Dokáže v něm zvrácený vrah vyburcovat zájem o případ?

Sběratel kostí podruhé

Jeffery Deaver se postupem času vypracoval na jednoho z nejpopulárnějších autorů thrillerů na českém trhu. Letos opět vydaný Sběratel kostí je pak pravděpodobně tou knihou, která je z jeho díla nejznámější i mimo okruh fanoušků žánru – filmová verze s Denzelem Washingtonem a Angelinou Jolie sice nepatří k nejbrilantnějším ukázkám filmového thrilleru, ale v českém prostředí proběhla hned několikrát.

Román je prvním dílem Deaverovy nejúspěšnější a podle mnohých nejlepší série – Lincoln Rhyme se zatím objevil v devíti knihách a jeho popularita nijak neklesá. Úspěch každé série je totiž přímo úměrný přitažlivosti hlavního protagonisty a Rhyme patří v posledních dvaceti letech rozhodně k těm nejzajímavějším. Nejde jen o postižení, kterým trpí a kvůli kterému musí být jeho „očima" a „nohama" mladá policistka Amelie Sachsová, nejde ani o jeho koketování se smrtí (jehož řešení ve Sběrateli kostí je asi jedinou slabší a poměrně lacinou částí knihy) či jeho nevrle projevovaný odstup od ostatních lidí a až posedlá soustředěnost na hledání a analyzování stop (takže se často chová jako absolutně nelidský mizera).

Je to především způsob, jakým všechny tyto prvky dokáže Deaver zakomponovat do služeb příběhu. Aby bylo jasno – nejedná se o žádného mistra literatury, jeho jazyk je jednoduchý a ve výstavbě děje se v naprosté většině drží osvědčené šablony založené na šokujícím zločinu a neméně šokujícím zvratu (a v naplňování této šablony je v současnosti opravdu takřka bez konkurence). Jenže to, že něco opakuje neznamená, že by nudil, ale že to zvládá na jedničku. Übung macht den Meister. První případ Lincolna Rhymea je v tomto ohledu malý klenot, vyvolávající maximální napětí.

Bolest minulosti, hrůza přítomnosti, temnota budoucnosti

Deaver ve svém Sběrateli kostí (který je dnes poměrně úsměvně často zaměňován se seriálem Bones) pracuje se dvěma principy. Ten první souvisí s postižením hlavního protagonisty: s ochrnutím, nemožností se hnout, být pánem vlastního osudu, s bezmocností. Podobné pocity či tendence mají v různých podobách i vedlejší postavy: Amelie bojuje s artritidou a její největší vášní je rychlý pohyb (především v autě), který jí dává pocit svobody, policejní velitel zodpovědný za opětovné využití Rhymea je v zajetí svého dávného špatného rozhodnutí a pak jsou zde samozřejmě oběti.

Titulní „sběratel kostí" je velmi „kreativní" – pohřbení živého člověka je jen začátek, následuje vystavení přílivu a pomalému utopení, připoutání k vývodu horké páry a následné uvaření zaživa či předhození smečce hladových psů... Oběti jsou vždy znehybněné, přesto při vědomí a zároveň dobře ví, co je čeká. Právě v tom tkví hrůza knihy – nikoliv v naturalistických scénách (kterých je dokonce až překvapivě málo), ale v zobrazení bezmocnosti a nemohoucnosti prát se o vlastní život na jedné straně a zoufalým snažením policistů včas správně dešifrovat stopy, které za sebou "hravý" vrah nechává, na straně druhé.

S onou nehybností souvisí i posedlost pachatele kostmi – ty se nehýbou, jsou čisté a chladné; nemění svědci toho, co se děje. Zároveň jsou tím, co nás v případě poškození nejvíce omezuje (Rhyme má neustále jako upomínku na svůj strav vystavený jeden obratel).

Druhým základním kamenem románu je princip, který bychom mohli nazvat „jednotou časů". Nejen že v zájmu deaverovského šokujícího zvratu je kořen všeho zla v minulosti postav, ale v zásadě se jedná o opakování již kdysi spáchaných zločinů. Sběratel kostí se intenzivně zajímá o historii New Yorku, především tu spojenou s vraždami, a minulost mu splývá s přítomností. Kniha místy působí až hororově mystikou mlh, z nichž se vynořují obrysy dávných hrůz.

A pochopitelně platí, že postavy s sebou nesou nějakou osobní bolest, přítomnost je stíhá jednou ranou za druhou a do budoucna nevidí nic, než jen další utrpení (v případě obětí doslova, v případě třeba Rhymea se jedná o absenci naděje na zlepšení stavu atd.).

Okolo každého z těchto dvou principů by se dal vystavět brilantní thriller, ale jejich propojením vzniklo něco skutečně výjimečného. Navíc Deaver naprosto neplýtvá slovy; kniha je stručná, ale především sevřená. Je jako dobře připravený sportovec: vše je naladěné na optimální výkon, aniž by to sklouzávalo k samoúčelnosti. Sběratel kostí je tak i čtrnáct let po svém napsání jedním z nejlepších thrillerů, na jaké můžete v knihkupectvích narazit.

zpět na přehled07.02.2012 09:13,