portál pro milovníky knih
Lampa

Vzala jsem boha na vodítku do krámu

Z nějakého důvodu jsem otevírala anglický román Když byl bůh králík s dojmem, že jde o dětskou knihu. Spletla jsem se. Zmátl mě také titul – v románu se sice zmiňují králíci i bohové, ale jde spíš o vedlejší postavy. Více se dozvíme o rodinných vztazích, šedesátých letech, jedenáctém září, neposlušných vlasech a dalších zajímavých okolnostech. Sarah Winman totiž nepostrádá smysl pro dramatičnost; už v prologu naznačí, že se dozvíme o jedné rodinné historii v průběhu třiceti let, že se v ní odehrál zásadní zlom, dá nám ochutnat trochu magického realismu a zatím nepředstaví důležité postavy mimo rodinu, o kterých se bude v příběhu vyprávět a několikrát zásadně zvrátí celou dějovou linku.

Vyčlenit se z davu, být jiný?

S hlavní hrdinkou Eleanor Maud nejprve trávíme dětství, kdy se jejím nejlepším kamarádem stane králík jménem Bůh a nejlepší kamarádkou jediné děvče v okolí, kterému takové pojmenování nepřipadá rouhavé: Jenny Pennyová, děvče s nezkrotitelnými vlasy a podobně nezkrotitelnou matkou. Sice se první část příběhu odehrává v polovině šedesátých let, v době největšího uvolnění a hipísáckých radostí, takové novinky ale na anglické maloměsto nedolehnou. Osoby s originálními názory na náboženství, partnerské vztahy a sexualitu mají těžký život. A to, i když nedělají nic nezákonného, jen se prostě odlišují. Spolu s vrozenou plachostí se Elly, zvláště po přestěhování, dostává trochu na okraj společnosti, nezdá se však, že by jí to vadilo, v první osobě popisuje svůj příběh se zaujetím a nestranným přístupem ke všem zúčastněným.

Rodina dá dítěti kořeny a křídla

Autorce se povedlo výborně vykreslit obraz toho, co celý Ellyin svět drží pohromadě a skutečně jí podle populárního citátu dodává kořeny a křídla – milující rodiny. I když rodiče, bratr i lesbická teta Nancy mají své mouchy, vybočují z průměru a občas Elly vytáčejí, dům v Cornwallu zůstane místem, kam se dá vždycky vrátit, kde má Elly otevřené dveře a lidi, kteří jí naslouchají. Postupem času se do rodiny tak nějak organicky přidají i hosté penzionu, excentrický světoběžník Arthur a vysloužilá zpěvačka Ginger, a opět se jim prostě otevře náruč, která tu existuje pro všechny opuštěné a nezakotvené. Předpokládám, že nemusí být každému příjemné být přímou, původní součástí takové rodiny, přesto takové prostředí působí alespoň ze stránek knihy přímo hřejivě.

Tvůj žal je teď i mým žalem

Přitom ne že by rodinu míjely katastrofy a tragédie, a to nejen charakteru osobního. Život Ellyiny rodiny ovlivní i události globální, především pak 11. září, ale Sarah Winman nenechá Elly a její blízké propadnout beznaději. Ať už je třeba vyrovnat se s nemocemi, uvězněním blízké přítelkyně, sexuálním zneužíváním nebo ztrátou paměti, příběh Elly a její rodiny ukazuje, že nejdůležitější je mít se o koho opřít. Nemusí to být vždycky vlastní rodina, tu si koneckonců nevybíráme, proto spíš můžeme poděkovat osudu, když nacházíme oporu tam. Neuzavírat se ale přátelstvím, nepálit mosty a snažit se udržet si optimismus a nadhled, to bych označila za hlavní myšlenku knihy. V kombinaci s poutavým příběhem a humornými živoucími hrdiny to přináší velmi příjemné, zábavné a chytré čtení.