portál pro milovníky knih
Lampa

Vieweghova mafiánská satira nejvíce připomíná puzzle

název knihyMafie v Praze

nakladatelstvíDRUHÉ MĚSTO

číslo vydání1. vydání

místo vydáníBrno

rok vydání2011

počet stran390 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formaromán

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-7227-313-3

Michal Viewegh už dlouho vytěžuje své vyzkoušené stylové finesy a nepřekvapuje ničím novým. V denících Báječný rok a Další báječný rok dominuje autobiografičnost; v Románu pro muže se povedla povahokresba a kompoziční hrátky s dějovými liniemi, které zvyšují gradaci. V Účastnících zájezdu a Románu pro ženy se na způsob červené knihovny dovedně pracuje s ženskými sny. Výchova dívek v Čechách karikuje v podnikateli-mafiánu Královi společenské patologie spuštěné či odhalené změnou režimu. Hodnota Vieweghových děl se odvíjí od toho, nakolik autor udrží na uzdě techniky nejpodbízivější a jakou práci si dá s elementy hodnototvornými.

Až příliš přímočaře

Cíleně také vplétá aktuální reálie do tkáně románu; například v Báječných létech s Klausem se svezl s vlnou protiklausovských nálad. Jde o aktuálnost, která se naše povědomí o světě snaží vyždímat i za cenu, že za pár let nebude nikdo rozumět, o čem se mluví. Nejnovější Mafie v Praze na této technice stojí a s ní, bohužel, také padá. Kvantum reálií, aktualit, kauz, vtipů a parafrází je v satirickém thrilleru z českého podsvětí větší, než kolik přehlednost zápletky a kompaktnost postav mohou snést. Román praská ve švech, ať se jedná o parodii (mediální reality? konzumního života? product placementu?) nebo ne. Cigarety musejí být Marlboro. Batoh musí nést logo Pražského maratonu. Hodinky nutně musejí být Omega Planet Ocean Liquidmetal. V množství balastu se tak ztrácejí i pronikavé a duchaplné postřehy. („Kdyby [svým novým kolegům] prozradil, že přišel k policii pomáhat a chránit, mohl by se snadno stát terčem posměchu.")

Postavy trpí podobně. Jsou někdy i dosti bizarně slátané z rysů mnoha mediálně provařených figur, takže se můžeme bavit tím, kolik známých, „reálných" detailů rozpoznáme: Jedním z předobrazů investigativce Alexandra Lounského je Vieweghův hlavní konzultant z Mladé fronty Dnes Jaroslav Kmenta. V Rasovi můžeme vidět příbramského podnikatele-mafiánského bosse Františka Starku. Faktický vládce Prahy Mord je klonem lobbistů a šedých eminencí ODS Romana Janouška a Aleše Hrdličky. Primátor, škodolibě a násilně obdařený transvestitní vášní pro dámská tanga a zálibou v drahých hodinkách, karikuje Pavla Béma. Ministr Stanislav Langross je Gross křížený se svým následovníkem Langerem. V Darku Balíkovi slyšíme Marka Dalíka, přestože je ve skutečnosti seskládán z několika lobbistů. V Borisku Vítkovi, vlastnícího bezpečností agenturu LBA, poznáváme Vítka Bártu a ABL.

Oproti tomu makléřka Diana vznikla nejspíš pro potěchu čtenáře jako současný ideál úspěšné a atraktivní ženy, též o sportovci-novináři Markovi sní asi leckterá žena: proto jsou vedle panoptika darebáků ve své dokonalosti nejméně uvěřitelní. Především postavy mafiánů jsou sbírkou stereotypů jako černý kožený plášť, sluneční brýle či záliba ve zbraních. (Studovat mafiána v terénu je ale dosti obtížné; Roberto Saviano, autor knihy Gomora: Osobní výpověď o ekonomické moci a brutální rozpínavosti neapolské camorry, se musel před svými postavami uchýlit pod policejní ochranu.)

Toho, kdo nedlí duchem na základní škole, přestane luštění charakteristik reálných osob a přesmyček jejich vlastních jmen záhy bavit. Koláž je vhodná pro prolínání časoprostorových (Havlovo Prosím, stručně) nebo významových rovin (Hrabal) v nesyžetové literatuře, jako technika tvorby románových postav generuje figury ploché a nezajímavé. V paměti z nich nezbude nakonec než stereotyp. Nejvíc baví satira, postavená na nepříliš přehnaných karikaturách politiků, lobbistů a korupčníků.

Napravení Darka Balíka

Ti nežijí daleko v říši zla, jejich zárodky dřímají ve většině z nás; proto by bylo zajímavé umělecky proniknout do jejich mysli a odmytizovat je. I Vieweghova novináře fascinuje, jak vnímá dlouholetý korupčník Balík korupci ředitele protikorupční policie: „ ,Svině zkorumpované,' ulevil si Darek Balík." Motiv ale zůstává nerozveden, ač se Viewegh do myšlení člověka opojeného mocí, jakým je například soudce Cyril v Románu pro muže, vcítit umí.

Děj sledujeme klipovitě v několika liniích, většinou předvídatelných; jejich provázanost odkazuje na nepřehledné vazby mezi politikou, bankami, byznysem a médii. Polepšený Balík, jenž vlastní kompromitující materiály na většinu špiček pražské politiky a byznysu a chce vypovídat, je na příkaz ministra vnitra Langrosse propuštěn z programu na ochranu svědků a hrozí mu smrt. Jeho dceru Dianu díky němu vydírá ruská mafie. Diana prožívá kýčovitý románek s Markem, píšícím o pozemkové kauze na Praze 11, kde starosta ruku v ruce s chorvatskými mafiány zastrašuje členy občanského sdružení. Pointa, ač banální, skvěle ventiluje všeobecné rozhořčení ze zhovadilosti a zločinů mocných.

Některé z ingrediencí fungují, jiné méně. Třaskavé téma zločinu a korupce, satira a společenská emoce jsou dobrý zaklad, přemíra reálií škodí. Rovněž dobré, zpsychologizované postavy se s mediálními stereotypy vylučují. Aby román překonal metu prostoduché sezónní zábavy, musejí přežít i okamžik, kdy jejich darebácké předlohy zmizí v zapomnění. To je ale zdlouhavé a náročné. Literatura jako obživa a literatura jako umění i nadále zůstávají v podmínkách českého knižního trhu neslučitelné.