portál pro milovníky knih
Lampa

Vědět, či nevědět, co bylo před Strážci. To je oč tu běží.

název knihyPřed Strážci

nakladatelstvíBB ART

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2013

počet stran266 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formakomiks

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-7461-399-9

V roce 1986 změnil Alan Moore celé komiksové médium. Stačila na to jedna geniální komiksová série s názvem Watchmen, neboli Strážci. Kanonizovaný komiks vzbuzuje obdiv i po tak dlouhé době, a tak se stalo, že se nakladatelství DC hlavouni rozhodli, že by si fenomén zasloužil rozšířit.

Uznejme, že na to šli chytře. Rozhodli se najmout esa dnešního komiksového průmyslu. Tvůrcům řekli jediné - dejte nám skvělé komiksy, které objasní, co se dělo před Strážci. Je to jen logické zadání, protože Alan Moore předestřel propracovaný vesmír, ve kterém jsou desítky narážek na události, které se odehrály před samotnými Strážci (ti se odehrávají za soumraku maskovaných hrdinů, kteří byli postaveni mimo zákon). Sám Moore ale nikdy neprojevoval zájem poodhalit, co se tenkrát ve skutečnosti stalo.

Až po Strážcích se objevily komiksy jako Zázraky, které vysvětlovaly genezi superhrdinských fikčních světů z netradičních úhlů pohledu. Něco podobného proto chtělo nakladatelství DC udělat pro Strážce. Svět Minutemanů, o němž měli čtenáři pouze kusé informace, podle nich zasloužil důkladnější prokreslení. Otázkou zůstává, zda tomu tak skutečně je, zda čtenář potřebuje doslovnost podobného rázu.

A pokud ano - kde berou ostatní tvůrci kredit k tomu, aby „pokračovali“ v tak zásadním díle? Dostali podstatný mandát, příležitost rozšířit legendární komiks. Současně ale dostali příležitost znemožnit se před celou komiksovou komunitou. O tom, že si právě toto nebezpečí uvědomují, svědčí i doslov Amandy Connerové - naivní, infantilní, nepříliš důstojný - který je zakončen citací Dava Gibbonse, původního kreslíře Strážců. Ten prý Connerové řekl: „Klídek, je to jen komiks“.

Je zvláštní, že tím Connerovou skutečně uklidnil. Nějak jí totiž nedošlo, že její příspěvek, příběh Hedvábného Přízraku, je bez vší pochybnosti skutečně pouhým komiksem. Byl to totiž Gibbons s Moorem, kdo před čtvrt stoletím stvořil něco, co rozhodně „jen komiksem“ nezůstalo. Strážci se stali (společně s V jako Vendeta) výkřikem celé jedné generace, Moore v nich vyjádřil hrůzu společnosti z atomové války, z velkého bratra… Všechno bylo třeskutě aktuální.

Něco podobného nemohl vložit žádný z tvůrců nového předkračování. Od jejich postav je dělí půl století. Příběh Hedvábného Přízraku se odehrává v 60. letech a přiznejme si, že od té doby přece jen už nějaký ten pátek uplynul. Áno, tehdy se v San Francisku braly drogy a nikdo si nemyslel, že by byly až tak špatné. Ale přesto je Frisco té doby skvělým místem, kde odstartovat kariéru jedné superhrdinky. Asi. Nejspíš. Pokud by měl příběh dospělý děj a nepůsobil jako limonáda. Stačilo by, kdyby působil alespoň jako Pomáda. V kombinaci s přeslazeným kreslířským stylem jsou po přečtení nejšťastnější ti, kdož mají chatrnou paměť. Mantra ve znění „Klídek, je to jen komiks“, se bude hodit taky.

Druhou polovinou první knihy Před Strážci jsme začali schválně. To lepší jsme si nechali na konec. Komiks Minutemani. Darwin Cook měl štěstí, že Mark Millar napsal komiks Kick Ass, který ukazuje, jak se ve světě bez superschopností stát superhrdinou. A zároveň je to také jeho smůla, protože komiks nemůže být srovnáván pouze se Strážci, ale také s Kick Assem. Proč? Cook zvolil vyprávění v ich formě. Minuteman Sůva se rozhodne, že se vyzpovídá ze všeho, co s ostatními vigilanty před lety prováděli.

Popíše celou historii od začátku přesně tak, jak si ji pamatuje, čímž se komiks začne nechtěně podobat právě Millarově Kick Assu. Centrum vyprávění pak v Cookově příběhu nevytváří historie Minutemanů jako takových, ale úhel pohledu omezený jediným člověkem. Cook zde poměrně zdlouhavě - ale místy i velmi zajímavě - dokazuje, že věci se mohou mít jinak, než na první pohled vypadají a že jediný pohled na věc je málo.

Paradoxně se mu to podaří dokázat nejlépe právě na samotném příběhu, který vytvořil. Moore neváhal přeskakovat v ději, část podstatných událostí dokonce odvyprávěl prostřednictvím komiksu v komiksu, linearita mu byla cizí a bylo to tak dobře. Tím byli Strážci unikátní. Postupným uvolňováním informací udržoval autor napětí, což je prvek, který Minutemani zcela postrádají. Jde o příjemnou kroniku s jedním předvídatelným odhalením. Sami o době neurazí, čtenář se rád seznámí se všemi hrdiny, o kterých se toho od Moora moc nedozvěděl, ale k onomu tajemnému pocitu trnutí, který se dostavoval během čtení Strážců, příběh nedospěje. Přesto jsou Minutemani o třídu lepším komiksem než Hedvábný přízrak.

Nezbývá než doufat, že následující komiksy z řady Před Strážci dopadnou alespoň o něco lépe. Laťka není vysoko, tak by se to snad mohlo podařit.

Tagy:komiks