portál pro milovníky knih
Lampa

Věčné jsou noci a Sandman se vrací

Když vydal Neil Gaiman v roce 2003 Věčné noci, jednalo se o úchvatnou záležitost pro každého fanouška komiksů, protože kniha několika povídek znamenala návrat populárního autora do Sandmanova světa, do kterého se nehodlal jen tak vrátit. Navíc se jednalo o exhibici slavných kreslířů, kteří se rádi propůjčili ke spolupráci s Gaimanem. Vznikl tak jakýsi all star projekt, který potěšil širokou masu.

(Výjimečně si povolím osobní vzpomínku, protože si to pamatuji jako dnes, onu posvátnou chvíli, kdy jsem v Berkley vstoupil v předem stanovené datum do obchodu s komiksy a kniha tam stála na pultíku v krámku ne nepodobném komikshopu ze seriálu The Big Bang Theory. Byla podobná českému vydání, jen ve větším formátu a se zlatou ražbou. Nebyl jsem sám, kdo k ní zamířil a nebyl jsem sám, kdo si ji ihned odnesl domů. Obchodem přímo sálala slavnostní atmosféra, na kterou se dá jen těžko nevzpomenout. A je to prakticky přesně deset let a kniha vychází česky. Uteklo to. A co obsah? Změnil se?)

Přiznejme si, že Věčné noci nemohly splnit očekávání, která vzbudily. Jedná se o knihu, kterou si na autorovi fanoušci prakticky vydyndali a nikdo tehdy nevěděl, že to potrvá dlouhých deset let, než se Gaiman rozhodne vrátit do Morfeova světa. Zkrátka nešlo nejásat, ale přesto… Něco tu chybělo. Ona epičnost, jakási posvátná bázeň nad velkým Gaimanovým plánem, který se vyjevoval po celou dobu, celá léta, co psal svůj nejlepší komiks… A přesto jsou povídky obsažené ve Věčných nocích okouzlující a zábavné. Každá z nich je věnována jednomu z rodiny Věčných.

Netypicky Gaiman začíná Smrtí. Smrt a Benátky vypráví příběh o šlechtici, který dokázal přelstít smrt tím, že svůj palác na ostrově na dohled od Benátek dokázal alchymií vyčlenit mimo prostor a plynutí času. A Smrt čeká za branou… Až do roku 2003, kdy se odehraje celé velké finále, o něž se postará voják na dovolené, který se se Smrtí na ostrově setkal jako malý kluk. Několik časových rovin a příběh, který se zdá být nejpromyšlenějším z celé knihy. To je povídka o Smrti.

Českého znění se před lety v magazínu Crew dočkala povídka Co jsem okusila z touhy, kterou Gaiman vytvořil s legendou italského komiksu Milo Manarou. Jeho kresba plná erotického napětí se k příběhu o Touze hodí dokonale. Povídka z blíže neurčené středověké vesnice má jednoduchou linku, která má však sílu lesního požáru, protože co Touha schvátí, nemá nejmenší šanci. Tuhle povídku si budete pamatovat zřejmě nejdéle.

Textově zajímavá je i povídka Srdce hvězdy v podání kreslíře Miguelanxa Prada z počátku času, kdy se s pánem snů ocitáme na sněmu galaxií a hvězd. Gaiman se zde rozmáchl v gestu, které s vtipem jemu vlastním načrtává celý vesmír komiksového nakladatelství DC. Předpoví nejen sbory Green Lanternů, ale také Supermana (o vznik jeho světa se postará Snova sestra Zoufalství). Přes rušné dění se tu ale stihne odehrát i konflikt, který objasní celý vztah mezi Snem a Touhou, jenž ovlivňuje všechny Sandmanovy knihy.

Za přečtení stojí i další tři povídky, takže pokud jste propadli kouzlu pána snů, neváhejte ani vteřinu. Knihu si určitě užijete a přinese příjemné zkrácení čekání na říjen, kdy vyjde zbrusu nové sandmanovské vyprávění z pera Neila Gaimana.