portál pro milovníky knih
Lampa

Už navždy zůstaneme si dlužni

Básnická sbírka Vlada Matušky vyjadřuje hořkost života od okamžiku bolestivého porodu až po finální okamžiky předsmrtného vědomí. Na čtenářových rtech artikulujících Matuškovy řádky ulpívá povlak brutality zrodu, podzimní šedi každodenní existence i spasmatické předsmrtné křeče. Přesto se nejedná o poezii zlou, zatuchlou nezhojenými šrámy. Bolest zjevená textem směřuje k transcendenci života, již nelze zachytit skrze normalizované a otupělé smysly.

 

Když ráno rozprostírám kůži po strništi

a zpívám krajinou nerozených ptáčat

rezonuji pochvami vzpomínek

rozevírám prostatu kladivounům času

jitře onanuji s hnijící pelestí záhybů

do kafe mi masařky kadí krystalickou sůl

 

Zřítelnicí vyhřeznul mi další den

(Krajina nerozených ptáčat)

 

Útlou knihu Za nehty rez vydalo nakladatelství občanského sdružení H_aluze. Autor knižně publikuje poprvé, své texty, názory a postřehy však uveřejňuje na webové stránce,http://matuska.lyrik.cz/. Na základě spřízněných témat a motivů, jako jsou smrt, bolest, cynismus a sardonický pohled na lidskou existenci, je snad možné poezii Vlada Matušky srovnávat s básněmi J. H. Krchovského. Matoušek je však vzdálen jeho efektnímu předvádění dekadentně vypointovaných veršovaných hříček. Texty ze sbírky Za nehty rez působí opravdověji či snad jaksi méně stylizovaně.

Z množství vybraných básní vystupují některá opakující se základní témata, díky čemuž lze skrze poetické obrazy zahlédnout střípky autorova světonázoru. Mezi základní motivy patří vnímání člověka v rámci jeho kulturní a biologické niky ukotvené místem narození. Z tohoto omezeného prostoru je pak vnímán a poznáván veškerý vnější svět. Dalším častým námětem je geneze člověka jako křehkého a zranitelného jedince, jenž se orientuje skrze normy ukotvené ve všednodenním bytí (velký důraz je kladen na biologickou podstatu, na všudypřítomné tělesné šťávy). Důležitým spojitým prvkem je v tomto bodě silné pouto s mateřským lůnem. Výrazně přítomná jsou také témata opuštění, touhy po dotyku, ukojení blízkostí těla. Básník reflektuje ztracený čas dětství - i když je z jeho slov zřejmé, že životní utrpení začíná již okamžikem zrození - narůstající pocit vyprázdnění a nanicovatosti existence. Vlado Matuška svou poezií vyjadřuje existenciální pocit života jako dluhu: "už navždy/zůstaneme si dlužni/mámo."

 

tys poslední vteřiny požehnána břichem druhého srdce

to pes hyena už čenichá slabost pochvy

stehna povolují

uštvaná jsi

a pilky řežou poštěvák s pysky

tam kde mlaskal pyj

hráz se bortí

a placenta i močák tvoří mapy v prachu

napájíš žíznivé ženo

úrodnou černozem

(Plody černé země)

 

Další tematickou složku sbírky tvoří sociálně-kritické básně. Autorovu poezii lze v tomto směru porovnat s jeho krátkými esejistickými texty, jež prezentuje na svých již uvedených stránkách. Za příklad lze uvést báseň evokující témata krize, globalizace a kapitalismu:

krajáč ropy - hojnost rohatí

za nehty půda vytracená

kdys oral sel vláčel sklízel

radost

 

plastové láhve česané rzí

rodiny zamknul nad pádem proud

točí je přetáčí

a vzduch unášené duše - ještě

jsoucno polyká

zalknutí

(Učesání Země)

Matuškova poezie místy nabývá značně surreálný charakter: "na kolenou minut pětník/nebožez děravé náruče/a děti lisované košem/tlačené megabyty/barokem úspěchů…“ (Rozdala se bába Hladová). Texty jsou formované jako obrazy nespojované konvenční logickou kauzalitou jazyka, místo toho přejímají "vnější" logiku přiřazených atributů. Slovní spojení často vyjadřují rozpad významu, přesto v nich přetrvává silný "spodní" kritický tón.

Samotné vydání útlé brožované knihy je vyvedené v poměrně asketickém stylu, který je ovšem doplněn řadou autorových doprovodných kreseb. Ty sice nedosahují kvalitativní úrovně jeho textů, nicméně významně dotváří tvůrčí vizi a zajímavě doplňuje absurdně řezavou poetiku textů.

Sbírka Vlada Matušky snad zaujme a svým čerstvým dechem překvapí (nejen) řídké čtenářstvo poezie, jemuž se efektně dekadentní tah na branku "hospodsky undergroundové" poezie již poněkud zajídá.