portál pro milovníky knih
Lampa

Ukázka: Marta v roce vetřelce

název knihyMarta v roce vetřelce

nakladatelstvíHOST

číslo vydání1. vydání

místo vydáníBrno

rok vydání2011

počet stran316 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formaromán

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-7294-521-4

Nová knížka Petry Soukupové je koncipována jako deník jedné obyčejné devatenáctileté holky, které v životě vždycky všechno šlo a která se hladce dostala na vysokou školu a navíc se právě zamilovala. Jenže Martu v roce vetřelce čeká první životní pád na ústa. Knihu, stejně jako předchozí Soukupové tituly, vydává nakladatelství Host.

Úterý 24. září

Ráno nemůžu snídat, jak je mi špatně. Naši maj hrozný řeči. Stejně je mi nejlíp na světě. V práci hrůza. Celej den je mi špatně. R. taky. Pár pus na cígu (jediný cígo za den a hnusný) a pak v chodbě. Na víc asi ani jeden z nás nemá energii.

A večer doma brácha, pohádám se s ním, jak ho mamka obsluhuje, copak si dáš k jídlu, copak chceš, copak si vezmeš s sebou? A on si jenom poroučí, říkám mu, to se fakt neumíš vůbec chovat, copak seš nějakej princ, proč sem chodíš, když seš tak nepříjemnej, kreténe. Mamka se do toho neplete, ale vidim, že ji stejně štvu já.

Kuba mi řiká, hele, já ti taky neřikám krávo.

To je pravda, jenže já se taky tak nechovám.

Odejde s plným báglem různě zpracovaných hub, už ať je pryč.

Proč ty seš na něj taková, říká mamka. Já neříkám nic, jako kdybych se tím výstupem dneska už úplně vymluvila.

Večer s R. trochu na skypu, ale tak unaveně. Píše mi o hudbě, co poslouchá, což je vážná. Ach jo.

Před usnutím si představim, jak Robert poslouchá vážnou hudbu a já mám sluchátka se svojí hudbou a sedíme oba v jednom pokoji, v našem pokoji, a pak se musim násilím dostat k jinejm představám, zkusim školu, ale to mě moc nervuje, vzpomenu si na zápis, nemůžu usnout, nezvládnu to, co když všechny zklamu, představuju si, jak říkám tátovi, že na školu nemám, a je mi špatně. Zase skončim u plánů co na sebe.

Blbej den.

Středa 25. září

Znovu krásně, jenom v tričku.

Chci jít dneska někam s R., protože zítra mám tu Sabinu a v pátek on už zase do Brna. Tak se ho zeptám, ale on nemůže, kvůli práci, ale zítra by mohl, řeknu, že zítra nemůžu já.

Jdeme aspoň na oběd, akorát se k nám přidá Helena a další dva, tak nic moc.

Po zbytek dne otrávená. Zkusim přehodit Sabinu na dnešek, ale nemůže. Asi hodinu váhám, pak jí napíšu, že zítra nakonec nemůžu, tak nic. Příští týden.

Jdu domů brzo a ležim u televize a trochu čtu, ještě furt toho Čapka. Mamce se to nelíbí, mohla bych aspoň uvařit večeři, když už nemám co na práci, ne? Karla mi řekne, že na televizi čumí jenom idioti.

Uvařim všem těstoviny s červenou omáčkou a sýrem. Všichni kromě mě si tam nakydají ještě kečup. Karolína řekne, že omáčka je moc kyselá. Rodiče chválí.

Pozdě večer se R. připojí na skype, tak mu řeknu, že teda zítra můžu, půjdem někam? R. mlčí a pak napíše, že když sem řekla, že nemůžu, tak si domluvil s kamarádama pivo a nemůže to zrušit.

Samozřejmě. Proč by kvůli mně něco rušil.

Odpojim se ze skypu, brečim, ale stydim se za to.

Cigáro v okně, vejde tam máma a hrozně se naštve.

Teprve když si všimne, že brečim, tak trochu ubere. Dokonce se zeptá, co mi je. Krčim ramenama. Máš novýho kluka? ptá se.

Divná otázka.

Zase krčim rameny.

Nechá mě, ví, že mluvit nebudu. Ještě řekne, neplač, za to žádnej trouba nestojí. Musim se usmát, jak je hodná. Ale celková nálada pořád stejná. Jdu spát, nespim asi do dvou, střídavě brečim a střídavě mám vztek, říkám si, tak jo, seru na něj, ať si jde s kamarádama.

Taky myslim na jizvu, už jenom tři dny.

Čtvrtek 26. září

R. hned ráno přijde a vysvětluje mi to, já se snažim dělat, že mi na tom nezáleží, ale asi to neni moc věrohodný. Ten večer ho moc mrzí, chce se mnou bejt a tak. Je moc milej.

Pak musim do skladu pro cartridge, jdu tam a R. mě sleduje a v tom skladišti se spolu skoro vyspíme, R. toho nechá, takhle by to poprvý bejt nemělo, škoda. Ale krása.

Úplně zapomenu říct mu, že v pondělí jdu na jizvu, tak pak na něj ještě počkám. Říká, že ho to mrzí, že tu jizvu miluje. První miluje směrem k mý osobě, akorát teda k věci, kterou nemám nejvíc ráda.

Chci o tom přemýšlet, ale zavolá Linda, Mistr ji nasral, sejdeme se? Sejdeme. Mistr jí řekl, že má malý prsa, proto že se otočí za každou prsatou holkou, co vidí. Naštěstí se Linda uklidní už jenom tím, že mi to řekne, navíc se to hodí tematicky — tělesné nedokonalosti, takže jí můžu říct svoje dilema s jizvou. Říká, tak si ji zatím nech, když se mu líbí, můžeš na ni jít kdykoliv. Tak jo. Asi jo.

To, že já nemám prsa, je mi úplně jedno. Teda většinou. A můžu nosit, co chci. A R. se moje prsa líbí, říkal dneska.

Pátek 27. září

Poslední den v práci, protože pondělí dovolená kvůli jizvě, to už rušit nebudu, i když na jizvu nejdu. Úlevný a příjemný končit tady, takhle já žít nikdy nebudu, od rána do večera v kanceláři s lidma, který nesnášim a který nesnášej mě, a každej den, a tejden a rok, pořád všechno stejný, čekat na víkendy a tak. Loučim se s nima, vesele. Jediná Helena, s kterou se možná chci ještě někdy vidět.

A R. samozřejmě.

Zrušim termín na klinice.

Řeknu to R., vypadá nadšeně. Napíše mi, že mě chce ještě vidět, než odjede do Brna. Po práci jdeme na kávu, celou dobu se tam líbat, až sou z nás číšníci nasraný. Doprovodim ho na Florenc, mávám za autobusem, děláme si z toho srandu, jako kdyby odjížděl do války.

Domů. Řeknu o zrušení jizvy rodičům, nechápou, proč sem najednou cukla. Zase mluví o dospělosti a jak se chovám já nedospěle, jak měnim rozhodnutí. Dospějou k tomu, že bych neměla dělat závažný životní rozhodnutí, když k nim pak přistupuju takhle.

Nakonec máma nepřekvapivě řekne: to je kvůli tomu klukovi?

Ne, řikám pevně. Ani náhodou.

Večer se Zuz do kina. Muži v říji, trochu nuda, ale je tam herec podobnej R., tak tím je to lepší. Spíme u Zuz, její rodiče někde pryč, pijeme rum s kolou, oslavujem konec mý práce a díváme se na nějaký old school porno, který tam má její bratr. Zuz z toho zhnuseně pobavená, samozřejmě, já myslim na R. ve skladu. Má ho velkýho.

Sobota 28. září

Domů, hrozná zima venku, a za babičkou, když minulý týden nebyli. Jede i brácha, cestou ho vyzvedneme u něj. Jdeme se podívat do jeho novýho bytu, hezkej byt s vysokejma stropama, obývák s kuchyní, ložnice a jeden prázdnej pokoj, kde je jenom matrace opřená o zeď, k čemu?

Ale cikánov, řekne táta. Petra má vodní želvu. Má hrozně roztomilej čumáček, jako zobák, a jmenuje se Marvin.

Zařízený to maj trochu moc barevně a splácaně a třeba v obýváku maj jako dekoraci dopravní kužel. Tak nevim.

Babička zase špatná, nechce vypít posilující pitíčko, nechce nic, nemluví s náma, jestli na vteřinku roztaje, tak je to nad bráchou, že by sama cejtila, jak moc je on vzácná návštěva? Brácha na ni hrozně milej, bazilišek. Mě si babička nevšímá. Proč taky. Já sem stálej inventář. Karla je zpruzelá, musela celou cestu sem opakovat s tátou angličtinu.

Odcházíme asi po hodině, myslim, že všichni vysátý a zdeprimovaný.

Mamka pak říká tátovi, skončilo léto, začne zima, ona už ji nepřežije. Ale prosim tě, říká táta, což říká vždycky, když nemá co jinýho říct.

Společnej oběd už v Praze, že sme se jako po letech sešli, v Holešovicích, aby mohl vzít brácha i Petru. I na ni je milej. Zajímavý vidět ho milýho.

Oběd skvělej, zbytek dne hrozná nuda. Nejhorší. Uklízíme.

R. na skypu neni, na zprávy mi odpovídá s velkou prodlevou. Až večer si pustim film, kterej mi Petra vypálila, Man on Wire, o hrozně super provazochodcovi. Jenom anglicky, ale zvládnu, ono se tam moc nemluví. Nebo mluví, ale jednoduše. Máma vejde a řekne, proboha, proč koukáš na takovýhle blbosti, chlápek, co chodí po provaze. Tak jí neřeknu, že přešel mezi Dvojčatama v New Yorku.

Usínám úplně rozveselená. Stačí něco opravdu chtít, a jde to.

Stačí bejt jenom urputnej a odvážnej a jít si za tím a zvládnu všechno na světě.

Neděle 29. září

Venku prší. Další fáze uklízení.

Krabice vzpomínek na základku, na lidi, se kterejma sem se čtyři roky neviděla. Skoro všechno vyhodim.

Ale zabere mi to velkou část dne.

Pak úklid skříně. Smutek. Nemám co na sebe. Za chvíli škola.

Rozhodnutí: Nějaký peníze z jizvy vezmu a koupim si něco hezkýho, a ne hadry z New Yorkeru a H&M, ale třeba džíny Levis.

A možná něco z Adidasu.

A taky parfém.

A začnu chodit na nějakej sport, přemejšlim o skákání na malých trampolínkách. Třeba je to zábava.

Nová škola, novej kluk, novej život prostě, dospělej. Najdu si taky byt. Časem.

Domluva s R., zítra ráno ho vyzvednu na Florenci.

Večer uvažuju o novým životě, taky bych měla asi udělat něco s vlasama.

Pondělí 30. září

Hrozná radost vidět R. Doprovodim ho k práci a pak jdu nejdřív k zubaři, tedy na zubní hygienu, potom nakupovat. A že se sejdem po práci. Nakoupim spoustu hadrů z H & M a New Yorkeru a džíny Levis, teda. A mezizubní kartáčky. Donesu to domů a jdu za R., jdeme do kina, Protektor, vůbec nevim, jaký to je, asi bych ani nemohla vyprávět obsah, jak to nevnímám, celou dobu jenom s R., pak k němu, daleko, byt si ani nestačim prohlídnout.

Krásná noc.

Dáváme si pozor, protože já po těch minulejch práškách strašně špatně, přestala sem je brát hned, jak sem se rozešla s Danem, a od tý doby je mi líp a už je nikdy nechci brát.

R. říká, že koupí kondomy. Tak jo.

Tagy:ukázka