portál pro milovníky knih
Lampa

Ukázka: Doktor Proktor a prdící prášek

Spisovatel kriminálních románů o unaveném detektivovi, který se potýká s alkoholem jako autor knížek pro děti? Stejně jako jeho ústřední hrdina Harry Hole i jeho stvořitel Jo Nesbø má dvě tváře. Doktor Proktor a prdící prášek je kniha v dobrém smyslu praštěná, byť její název v citlivějších povahách vzbuzuje obavy. V bláznivé zápletce přijdou dětští hrdinové a vynálezce doktor

Proktor na to, že tak nepotřebný a svého druhu infantilní vynález, jako je prdící prášek může sloužit ke svělým a lidstvo obohacujícím účelům. Ovšem ihned se vynoří padouši, kteří hodlají odvážné plány zhatit..Mnohé kritiky Nesbøho přirovnívají k Roaldu Dahlovi - zda je na tom něco pravdy se můžete přesvědčit i z naší následující ukázky. Nakladatelství Jota plánuje i další díly ze série Doktor Proktor a vana času a Doktor Proktor a konec světa, možná.

Bulík dostává nápad

Téhož odpoledne zabouchal Bulík na dveře od sklepa toho modrého domku. Tři hlasité rány. Předem domluvený signál.

Doktor Proktor škubnul dveřmi, a jakmile uviděl Bulíka, zvolal svým ráčkujícím hlasem: „Výborrrně!" Pak zdvihnul jedno huňaté obočí a svraštil to druhé: „A tohle je kdo?" ukázal prstem.

„To je Líza," odpověděl mu Bulík.

„To vidím i bez tebe. Pokud se nemýlím, bydlí támhle přes ulici. Chtěl jsem vlastně říct: Co tu pohledává? Neřekli jsme si snad, že tohle je přísně tajný projekt?"

„Zas tak tajné to asi nebude, když o tom Bulík dneska vykládal před celou třídou," ozvala se Líza.

„Cože?" zhrozil se profesor. „Je to pravda, Bulíku?"

„Ehm," soukal ze sebe Bulík. „Možná krapánek."

„Tys vyzradil... tys vyzradil..." rozkřičel se profesor a šermoval kolem sebe rukama, zatímco Bulík vysunul dolní čelist dopředu a dělal na něj velké smutné oči, jako kdyby měl na krajíčku. Vypadal jako malinký, ale šíleně smutný velbloud. Bulík měl tenhle výraz nacvičený přesně pro takové situace. Všichni totiž vědí, že zlobit se na smutného velblouda je zhola nemožné.

Profesor rezignovaně vzdychl a spustil ruce podél těla.

„Dobrá, dobrá, zas taková hrůza to snad nebude. Jednou jsi můj asistent, takže to hodíme za hlavu."

„Dík," pípnul Bulík.

„To nic," mávnul rukou profesor. „Teď už ale přestaň dělat toho velblouda. Pojďte dovnitř a zavřete za sebou." Zavřeli dveře a doktor Proktor mezitím odběhl k bublajícím zkumavkám a kádinkám, odkud vycházel kouř, který voněl jako vařené hrušky. Líza zůstala u dveří a rozhlížela se kolem. Na okně stála v květináči kytka s bílými okvětními plátky. Na zdi vedle ní visel obrázek motocyklu s postranním vozíkem, za nímž se rýsovalo něco, co podle Lízy musela být Eiffelova věž v Paříži. Na motocyklu seděl mladý usmívající se muž, který se podobal profesorovi, a v postranním vozíku rozkošná milá slečna s tmavými vlasy.

„Na čem pracujete?" zajímal se Bulík.

„Zdokonaluji náš produkt," vysvětlil doktor Proktor a míchal něco ve velkém kotli. „Mělo by to mít ještě větší jiskru. Dá se říct, že jde o směs výbušnějšího druhu." Profesor strčil prst do kotle a ochutnal. „Hmmm. Toho pelyňku mohlo být míň."

„Můžu taky ochutnat?" žadonila Líza a nakoukla přes okraj kotle.

„Lituji," řekl profesor.

„Litujeme," přidal se Bulík.

„A proč ne?" nechápala Líza.

„Jsi snad oprávněným asistentem k testování prdicího prášku?"

Líza se zamyslela. „O ničem takovém nevím."

„V tom případě navrhuju, aby ochutnávání bylo prozatím přenecháno mně," rozhodl Bulík a popotáhnul si kšandy. Pak si vzal lžičku a strčil ji do kotle.

„Opatrně," nabádal ho profesor. „Pro začátek jen čtvrtku lžičky."

„Jasně," řekl Bulík a strčil si čtvrt lžičky prášku do pusy.

Jo Nesbo - Doktor Proktor a prdící prášek - Ilustrace 01„Začínám odpočítávat," oznámil profesor s očima na hodinkách. „Sedm, šest, pět, čtyři, tři... Hej, Lízo, uhni, stojíš přímo za ním!"

A vtom to řachlo. Ještě než Líza ztratila rovnováhu a dopadla zadkem na studenou sklepní podlahu, ucítila náraz tlakové vlny.

„Jejda," vyjekl Bulík. „Lízo, jsi celá?"

„Ale jo," ozvala se trochu omráčená, když jí profesor pomáhal znovu na nohy. „Tak tomu teda říkám jiskra."

Bulík se smál, až se za břicho popadal. „Dobrá práce, doktore!"

„Děkuji, děkuji. Další test si vezmu na starost sám..." Profesor si nabral půl lžičky a odpočítával. Když došel k nule, znovu to bouchlo, ale Líza si tentokrát dávala bacha a stála až u dveří.

„No to mě podrž," podivoval se profesor a sebral z okna kytku v květináči, která během okamžiku přišla o všechny okvětní plátky. „Myslím, že následující test provedeme venku." Přesypali prášek do jedné krabice od buchet a vzali ji s sebou ven.

„Dejte mi lžičku," pukal Bulík nedočkavostí.

„S tím dávkováním opatrně..." varoval ho doktor Proktor. To už měl ale Bulík dávno v sobě celou lžičku.

„Šimrá to v břiše," zaúpěl Bulík. Byl tak napjatý, že poskakoval na místě.

„Pět, šest, sedm," počítal profesor.

Když to bouchlo, vzlétli všichni ptáčci z profesorovy hrušně a k smrti vylekaní uletěli kdovíkam. A tentokrát to místo Lízy schytal Bulík, který se skutálel do vysoké trávy.

„Kde jsi?" zavolal doktor Proktor a hledal ho v trávě.

„Jsi v pořádku?"

Slyšeli nějaký kvokavý zvuk a pak se Bulík zprudka vynořil, obličej rudý smíchy.

„Ještě jednou!" jásal Bulík. „Ještě jednou!"

Jo Nesbo - Doktor Proktor a prdící prášek - Ilustrace 02„Profesore, podívejte!" ukázala Líza. „Bulíkovi ruply na zadku kalhoty."

A opravdu. Profesor se znepokojeně zadíval na výsledek a rozhodl, že pro dnešek testování nechají. Poprosil je, aby našli zahradní nábytek, který stál někde v trávě, a zmizel v domě. Když se zase objevil, nesl tác a na něm chleba, máslo, paštiku a vodu se šťávou.

Líza našla zahradní nábytek. A když seděli na těch křivých, bíle natřených židlích a ládovali se jídlem, lámali si hlavy, k čemu by tak mohli použít ten jejich vynález. Profesor přišel s nápadem, že by mohli zkusit prodávat prášek sedlákům.

„Vezmou si půl lžíce prdicího prášku a plachetku s obilím přidrží před samotnou... ehm, odpalovací plochou. Tlak vzduchu roznese osivo přes celé pole. Ušetří tím hromadu času. Co vy na to?"

„Špica!" zvolal nadšeně Bulík.

„Abych byla úplně upřímná, nemyslím si, že se někomu budou sbíhat sliny na jídlo z osiva, do kterého někdo naprděl."

„Hmmm," zamyslel se profesor a podrbal se na své štětinaté hlavě. „V tom máš asi pravdu."