portál pro milovníky knih
Lampa

Třetí krok do bažiny není (m)laskavý

název knihyBažináč.

nakladatelstvíBB ART

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2011

počet stran189 stran

jazyk vydáníČeština

literární formakomiks

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-7461-028-8

Bažináč u nás vychází tak dlouho, že ještě pamatuje časy, kdy se názvy komiksů počešťovaly. To už se dnes neděje, a i když bylo na obálce vždy k přečtení ono tajemné Swamp Thing, český název je taktéž funkční, a tudíž ojedinělý. Poprvé se u nás objevil v roce 2003, tedy přesně dvacet let poté, co se příběhů zemského elementála ujal ďábelský Alan Moore.

V roce 1983 se zrodila z nezajímavé řady legenda komiksového hororu (a ujetých hipísáckých vizí sexu s kytkou). Moore se nikdy s ničím příliš nemazal a překopal celou sérii (která začala vycházet už v roce 1972) od základu a začal ji vyprávět jinak. Po svém.

Přitom nezapomíná ani na své předchůdce a prapůvodní Bažináč dohání v příběhu třetí knihy s názvem Tichá voda sám sebe. Bažináč se musí vrátit kamsi, kde již před lety byl, aby dokončil svůj tehdejší boj s upíry. Je to tak, Moore se tentokrát rozhodl vypořádat se s klasickými hororovými rekvizitami, takže kromě upírů se na stránkách vyskytne i vlkodlak.

Upíři jak mají být. Tedy skoro.

Ovšem zapomeňte na uhlazené metrosexuály počátku 21. století. Moore je ze staré školy, a navíc si myslí, že dokáže všechno vyprávět jinak a pokud možno lépe. Upíři jsou zde podvodními bestiemi, které nově obydlely zatopené město a snaží se vytvořit zcela nový druh. Jak si s nimi poradí hrouda biomasy, je skutečně zajímavá otázka.

Vlkodlak také není atrapa ze současných filmů pro pubescenty. Moore má slušné základy v mystice, a tak vytvořil vlkodlačí ženu, již ženou do vlčího roucha indiánské kořeny. Pokud je Moorova premisa o kmeni, jenž považoval své ženy během období menstruace za nečisté a držel je zavřené v chatrčích na muřích nohách, aby neznečistily zem, pravdivá, je příběh o to zajímavější.

Troška dobové hysterie

Než popíšeme poslední příběh plný oživlých mrtvol, vrátíme se na samý začátek třetí knihy, na němž nalezneme jediný příběh, který již dnes není zcela klasicky hororový. K 80. létům a všeobecně známému a lehce paranoidnímu Moorovu strachu z atomové hrozby ale zcela jistě patří. Když začne někdo házet Bažináčovi do jeho milé louisianské bahnité tišiny jaderný odpad, je zle. Navíc se ještě objeví podivná bytost, která se jaderným odpadem živí! Jaká hrůza, wie ein horror! Pravda. Po třiceti letech je právě tento příběh poněkud vousatý a nefunguje nejlépe, ale jako dobová kulisa napomůže nejvíce ze všech epizod.

Závěr knihy ji však zcela jistě vyrovná. Povídka s názvem Jih se mění se odehrává na Bažináčově vlastním hřišti, ve starém otrokářském sídle, na němž se dříve neděly hezké věci. A když už se hezké věci nedějí jednou, mají tendenci nedít se znovu. Když přijede televizní štáb natáčet svou verzi Kořenů, všechny tak trochu bolí hlava. V okamžiku, kdy si pletou jména svých postav se jmény, jež nikdy neslyšeli, dá se čekat, že je něco ve vzduchu.

Hellblazer na scéně

Tuší to Alec a tuší to i John Constantine (ano, přesně ten, kterého hrál ve stejnojmenném filmu Keanu Reeves). Paranormální vyšetřovatel provází ve třetí knize Bažináče prakticky na každém kroku a dost podle jej využívá k odvádění špinavé práce. Ale upřímně - větev doroste daleko snáze než lidská ruka. Moore zde podává hlavního hrdinu série Hellblazer přesně tak, jak jej známe - bezskrupulózní hajzlík, který ví, jak zatočit se silami zla. Alec je zatím stále dezorientovaný, a tak s ním Constantine obstojně manipuluje, což není příjemné, i kdyby se stokrát jednalo o věc dobra.

Moore se s Bažináčem zkrátka nemazlí a nečeká vás žádná selanka, ale pořádně temné příběhy z nejhlubší bažiny. Zkuste nezapadnout moc hluboko... Dostat ze sebe ten pach není vůbec jednoduché.

Tagy:komiks