portál pro milovníky knih
Lampa

Tolik svobody na žádné louce nenajdete…

Nakladatelství Crew potřebuje rozšířit základnu vydávaných stripů. Notoricky známý Garfield, Calvin a Hobbes, k tomu Dilbert sice stále vycházejí… Ale stáj se musí rozrůstat. Proto Crew přichází s Liberty Meadows, stripy Franka Cho, které vycházely od konce 90. let.

Zastavit se můžeme hned u názvu. Ano, nakladatelství Crew razí teorii, že názvy se nemají překládat, ba dokonce čas od času je u smlouvy doložka, že název musí zůstat v původním znění, ale konkrétně Liberty Meadows by si minimálně český podtitul zasloužily. Nejen kvůli těm, kteří neovládají anglický jazyk, ale zejména kvůli tomu, že veškeré popkulturní reálie jsou překladatelem Filipem Škábou počeštěné, takže anglický název Liberty Meadows působí jako pěst na oko.

Co chytíte na paloučku

A co že to tedy jsou ty Svobodné louky? Útulek pro zvířata, která pozbyla svého přirozeného habitatu a zde našla útočiště. Tím máme řečena všechna normální fakta o reáliích komiksu. Všechno ostatní je totiž neuvěřitelným způsobem ujeté a autor Frank Cho by si zasloužil sám být rehabilitován v nějakém útulku (vzhledem k tomu, že je psal za svých studií na vysoké škole, není se čemu divit).

Obyvatelé útulku jsou vskutku nebývalí. Ralph je zakrslý cirkusový medvěd se sklony ke zkoušení technických udělátek. Leslie je jeho parťák, ropucha a hypochondr (ocitl se tu, když mu vysušili nedalekou bažinu), Dean je pěkné prase, které má za sebou kariéru maskota univerzitního sportovního týmu a pokusného laboratorního vepře. Truman je naivní roztomilý kačer, který je navíc nadměrně zdvořilý. Ze zvířat bychom tu měli ještě naprosto šílenou Krávu, která ztělesňuje v Liberty Meadows osu zla.

Dobrý tým je základ

Pochopitelně o zvířata se musí starat personál (až na výjimky, kdy se o personál musí postarat zvířata). Hlavním tahounem stripů pro nerdy musí být krásná žena. V tomto konkrétním případě jde o Brandy Carterovou, která by v jiném stripu mohla být superhrdinkou. V Liberty Meadows je zvířecí psycholožkou. Jejím nepoužitelným ctitelem je Frank Mellish, který v útulku pracuje jako veterinář. Krom toho hyperventiluje, kdykoli pomyslí na to, že by Brandy pozval na rande. Ředitel jménem Julius není až tak podstatný (většinou se snaží chytit praotce všech sumců na téhle straně Atlantiku Khana).

A co se děje na stránkách Liberty Meadows? Předchozí panoptikální výčet dává tušit, že mnohé. Maniakální podívaná, kterou Cho rozehrává, vás nedostane hned. Chvíli trvá, než se přestanete ptát, kdo že je tu šílený. Je to autor? Protagonisté? Vy sami? Ve třetině knihy se přistihnete, jak se pohihňáváte. V polovině už je to o poznání horší a na konci chcete vědět, kdy Crew vydá pokračování.

Perfektní kresba Franka Cho

Frank Cho je totiž nejen docela zábavný chlapík, ale zejména výtečný kreslíř, u kterého pochopíte, co že to přesně znamená ono „sekvenční umění“, o kterém píše McCloud ve své knize Jak rozumět komiksu. Tak dokonalé rozfázování pohybu (které by místy mohlo připomínat kreslířskou studii, ale jde jen o komiksový strip, takže podobné kategorie sem vůbec nepatří, kapišto?) se na komiksových stránkách jen tak nevidí.

Jak dobrý kreslíř Cho je, vám dojde v okamžiku, kdy prase Dean vystřihne Macarenu. Že jde o Macarenu, poznáte, i kdybyste tento pekelný tanec nikdy neviděli. Frank Cho vás jej naučí. A nejen ten, jeho protagonisté si naprosto užívají pohyb, při kterém často boří i „levné komiksové rámečky“. Ve skutečnosti se jeho kreslířská ekvilibristika popisuje jen stěží a musíte si jeho stripy prohlédnout sami. Jako vizuální bonus všem nerdům pak Cho obsadil do komiksu Brandy Carterovou, prototypickou krásku, která je navíc i praktická a milá. Vlastně, když už o tom mluvíme, je stejně jako naprostá většina protagonistů Liberty Meadows docela dost roztomilá…

Je roztomilost nakažlivá?

Roztomilost je přitom hraniční vlastnost na cestě do království kýče a Frank Cho si toho je plně vědom. Po hranici se pohybuje s jistotou a na plné čáře při potyčkách s kýčem vyhrává (strip, kde  si chce Brandy kýchnout, ale nemůže, z hlavy nedostanete).

Podobně je na tom i se stavbou jednotlivých příběhů, ve kterých cituje naprosto všechno (a zejména pak Xenu), co mu v 90. letech přišlo pod pero. A to je druhý a poslední problém Liberty Meadows. Pochopitelně že se u stripů zasmějete, i když nemáte devadesátky v dobré paměti… Ale je potřeba přiznat, že pro tehdejší aktuální komentování popkulturní scény se Cho zbavil části nadčasovosti a očekává se od čtenářů, že budou vědět, co v 90. letech běželo v televizi…

Ale to je detail, který se dá snadno odpustit v lavině ztřeštěného dění, která se valí útulkem pro opuštěná zvířata.  Knihu jednoduše nelze nedoporučit…

Tagy:komiks