portál pro milovníky knih
Lampa

S rozkmotřidly za krkem

název knihyModrý Poťouch

nakladatelstvíTRITON

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2010

počet stran110 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formapovídka

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-7387-411-7

„Paní, Vy asi nevíte, že jste nemocná. Máte dost velkého Jájáka. A jak vám přeskakuje hlas, když křičíte, to dělá Uráž! A jestli cítíte něco za krkem a hučení v uchu, tak to je Poťouch."

Modrý pták, Modrý tygr, Modrý Poťouch – zřejmě je na této noční, pro živočichy nepatřičné barvě cosi pro děti přitažlivějšího než na jiných.

Klasikovi dětské knihy Miloš Kratochvílovi vydalo koncem roku 2010 nakladatelství Triton moc pěně vypravené příběhy rozkmotřidel. Plnobarevná knížka čtvercového formátu nese tajuplný titul Modrý Poťouch a do příslušného barevného tónu ji nápaditě naladila výborná ilustrátorka Markéta Vydrová. Ta s Milošem Kratochvílem už tvoří podobně zavedenou dvojici jako třeba Galina Miklínová s Pavlem Šrutem.

Pohádky sice vyšly v edici Laskavé čtení, na rozkmotřidlech samotných toho ale mnoho laskavého není. Jsou to veskrze záškodníci. Jména získala podle nepěkností, na které se jednotlivé živočišné druhy těchto poťouchlých strašidel specializují: kromě ústředního antihrdiny tu máme Záviďku Hadí (ano, je zelená), jež patří do třídy Závistidel Velkých, kteřížto jsou škrtiči, naše životy s důkladností sobě vlastní řídí Spěchadla, Hádáci, Příci a Rozhádkové žahají jako kopřiva, ale brzy prchnou, lstiví jsou Kliduvzalové nebo Matohlavové. O Lakomidlech je zbytečné se rozšiřovat, Chamtíci a Hamiždové jsou s nimi jedna ruka. Napadne-li vás takový Jáják nebo Pýchoun či Nafouk, je s kamarádstvím ámen. Do speciální čeledi Váhadel patří dobře známý Ažpak nebo Aproč. Pochopitelně zvýšené nebezpečí nastává, pakliže se za krkem jednoho nebožáka spolčí hned několik rozkmotřidel: „Paráďule je rozkmotřidlo, které žije ve výkladních skříních módních obchodů, a když se na někoho přilepí, zamotá mu hlavu tak, že začne považovat za nejdůležitější na světě to, co si na sebe oblékne. Obecně patří mezi středně nebezpečná rozkmotřidla, ale její síla roste, když napadne jedince oslabené třeba Jájákem, Neskromkou, Poťouchem nebo nějakým Závistidlem." S takovými je nasnadě, že běžná strašidla, jako je bezhlavý rytíř nebo naopak dvouhlavý pes, jsou ve skutečnosti trapní břídilové.

Uprostřed knížky najdou děti od pěti let, jimž je určená, přehlednou ilustrovanou encyklopedii všech rozkmotřidel včetně Bručky nebo Mlsoně. A troufám si říct, že hlavně tato jazykově půvabná jména originálně zpodobněná ilustrátorkou dělají z téhle knížky milé čtení. Děti by navíc díky roztomilým personifikacím mohly lépe poznat, komu sedí jaká protivná vlastnost za krkem a hravým způsobem se přepadavým rozkmotřidlům bránit, i když je to pěkně obtížné. Takže i jistý záslužný didaktický apel je celkem nenásilně splněn (takového Jájáka s Mlsoněm už naše dcerky identifikují i na sobě). Zlatá stuha za rok 2010 v kategorii knížka pro začínající čtenáře se okolo Modrého poťoucha vina zaslouženě.

Ale jelikož pouze v této knize nebo se speciální baterkou a kouzelnými brýlemi vysmívaného dědy, profesora Jindáčka, je můžete vidět, jsou tato nepozorovatelná stvoření jako stvořená pro nadělání pasek, zadělání na průšvih a dostání se do potíží. Poťouch tedy může nerušeně našeptávat obětem do uší nepěknosti a Uráž může způsobit, že už s nikým ani nepromluví. Když ale neviditelným rozkmotřidlům nedají obyvatelé městečka Potměch příležitost a nenechají se rozhádat, poťouši blednou, až mizí. K tomu může pomoct jedině nadšené srdéčko dívčí: Zuzančino. Zuzance k tomu dopomáhej profesor Jindáček. Jde přece nejen o zachování soudržnosti městečka Potměchy, ale i jednoho holčičího kamarádství.