portál pro milovníky knih
Lampa

Rozhovor: Tak trochu jiný obraz Švédska

Lars Kepler, nová hvězda švédského krimi-románu, je postarší muž, povoláním bývalý učitel. Při psaní si pomáhá popíjením kávy a občas si zamne bradu porostlou hustým vousem ...

Když manželé Alexander a Alexandra Coelho Ahndorilovi vytvořili své literární alter-ego,neváhali vymýšlet podrobnosti ze života fiktivního autora, včetně záliby v tradičních masových kuličkách. A hra pokračuje, přestože literární mystifikace byla odhalena záhy po vydání Keplerova prvního románu Hypnotizér. Ahndorilovým Lars Kepler zkrátka pomáhá a při psaní prý skutečně procházejí jakousi metamorfózou: tvůrčí hádky mizí, ze dvou spisovatelů se stává jeden.  “Výsledek je prostě Larsovo dílo”, shodují se.  

“Původní profesí jsem herečka a Alexander mě přesvědčil, že je daleko lepší být spisovatelkou. Společně psát jsme se pokusili mnohokrát předtím, ale pohádali jsme se. Tvořit spolu jsme byli s to až tehdy, když jsme nebyli ani jedním ani druhým, ale stali jsme se novým autorem. Tím hádky skončily,”  dodává Alexandra. Oba z páru totiž mají za sebou vlastní literární dráhu, Alexander je například autorem ceněného románu o Ingmaru Bergmannovi Režisér (vyšel i u nás, víceméně nepovšimnut v nakladatelství Lidové noviny před skoro dvěma lety).  Ahndorilovi navštívili Prahu při příležitosti vydání druhého Keplerova krimirománu nazvaného Paganiniho smlouva. Ze setkání s novináři vznikl i tento rozhovor. Najdete v něm jak odpovědi na otázky, které zazněly na tiskové konferenci, tak na ty, které jsme položili přímo za portál Knihožrout.

Jak prakticky psaní vaší autorské dvojice vypadá?

On: Dáme děti do školy, vrátíme se domů, jdeme do kuchyně a na stůl rozložíme lístečky, na kterých jsou napsané scény. Lars Kepler má rád kávu, ale my pijeme čaj. Každý den diskutujeme o zápletce, pak přejdeme k počítačům.

Ona:Pak každý napíše svou scénu, vyměníme si je ...

On:Posíláme si je emailem, i když počítače máme vedle sebe. Vyměňujeme si je pořád dokola, až zapomeneme, co kdo napsal - prostě to převezme Lars Kepler. Je důležité,  aby knížka měla jednotný autorský styl.

Keplerovo křestní jméno Lars je pocta Stiegu Larssonovi. Není ale to srovnávání s Larssonem někdy trochu otravné?

Oba: My se se Stiegem nesrovnáváme, sympatizujeme ale s jeho angažovaností. Stieg Larsson pro švédské autory kriminálních románů udělal hodně, on byl ten tahoun, který je vytáhl do popředí zájmu nejen doma, ale ve světě. Takže pokud někdo řekne, že Lars Kepler je nový Larsson, jen nám to lichotí.

Zvolili jste pseudonym i proto, aby na krimiromány nebylo nahlíženo optikou vaší původní, intelektuálně náročnější tvorby?

Ona: Chtěli jsme hlavně signalizovat, že je to něco zcela nového. Mysleli jsme, že budeme každý samostatně pokračovat ještě ve své tvorbě, ale na to nemáme bohužel vůbec čas.

On: Pozitivní na tom, že je spisovatelská práce je dost osamělá, ale ve dvou už to neplatí.

Co vás inspiruje?

Oba: Především je to film. Shlédneme minimálně jeden film denně, než se nám narodily děti, viděli jsme  i tři snímky denně. Díváme se na všechno - od Ingmara Bergmanna po Ridleyho Scotta, inspirujume se vším, co je dobré.  Z filmu si bereme přítomný čas vyprávění. Naše detektivky se odehrávají tady a teď.

Oba jste ale původním zaměřením divadelníci. Objevuje se ve vašem díle také nějaká teatralita?

Ona: Když píšu, je to jako kdybych hrála divadlo, vžívám se do příběhu, vstupuji do rolí.

On: Z divadla jsem se naučil sdělovat věci formou dialogů a vytvářet napětí - to se v detektivkách náramně hodí.

Když už jsme u filmu - Larssonův úspěch pokračoval i na stříbrném plátně, uvidíme v kinech i komisaře Joonu Linnu?

Ona: Prodali jsme filmová práva na osm knih, ale zatím jsme napsali pouze tři a jsme z toho trošku nervózní.

On: První knihu bude režírovat Lasse Hallström, známý z Hollywoodu. Mimochodem to bude jeho první film natáčený ve Švédsku po pětadvaceti letech.  Navíc Hallströmův první thriller - přiznal se, že se toho trochu děsí. Paganiniho smlouva se bude natáčet příští léto, další podrobnosti zatím neznáme.

Jak moc máte osm dílů promyšlených dopředu?

Oba:Víme velmi přesně co bude ve čtvrtém díle, ve větším počtu knih máme promyšlenou zápletku. Joona Linna bude v celé sérii. Jméno Joona je narážka na biblického Jonáše. V Každé knize je velryba, která ho v jistém smyslu spolkne.

(Zítra, 11.11. 2011, vychází ve Švédsku třetí díl s názvem Svědkyně ohně, který se odehrává v ústavu pro mladé dívky s destruktivním chováním. Podle Ahndorilových se celá kniha doslova hemží psychopaty.)

Švédská policie ve vašich románech často selhává, jednou jim uteče z uzavřeného oddělení poraněný vrah, podruhé si z policistů dělá terče nájemný zabiják..Nestěžovala si někdy švédská policie na to, jak neschopně v románech vypadá?

Ona: Náš hrdina je částečně Fin, protože z Finska pocházejí jeho rodiče. Chtěli jsme dát najevo naší úctu k finské menšině ve Švédsku, je to nejpočetnější národnostní skupina, která tvoří asi deset procent obyvatel. Švédsko dlouho fungovalo ve vztahu k Finsku jako velký bratr a utlačovalo ho, i proto jsme chtěli “finského” hrdinu, i když Linna pracuje pro stockholmskou policii.

On: Finská menšina je pro Švédy trochu mytologická, navíc nám se děsně líbí finský přízvuk.

A ta policie?

On: Švédsko má určitá traumata, například nikdy neobjasněnou vraždu Olofa Palmeho, takže je možné, že policejní sbor nefunguje, jak by měl. Pravda je ale taková, že vymýšlíme komplikovaný zločin, aby pátrání a policejní akce byly co nejnapínavější. Policajti to prostě nemohou mít snadné.

Máte poradce kriminalisty?

On: Sekáváme se s policisty z kriminálního oddělení a konzultujeme. Než začneme psát, nastudujeme velké množství odborné literatury z oblasti soudního lékařství.

Ona: Na tyhle rešerše je dobré, že jsme dva.  Například jsme navštívili oddělení choromyslných vrahů a opravdu jsme byli rádi, že jsme přišli spolu.

V Paganiniho smlouvě expert pozná, jakou skladbu hraje smyčcové kvarteto, a to podle fotografie, čili podle postavení prstů na nástrojích. Je to reálné, nebo jde o autorskou licenci?

On: Je to možné, ale jistě ne u všech skladeb. Napsal jsem před časem libreto k opeře a poprosil jsem o pomoc svého přítele skladatele. Řekl nám, že tuto část Bartóka lze poznat podle pozice prstů, protože jehom Bartók používá čtyřprsté pizzicato.

Joona Linna je odlišný hrdina, čtenář o něm nic neví, jakoby se vzpíral nyní populární formuli, že musíme znát soukromí detektiva, včetně toho, jak ho zlobí děti a že musí k zubaři. Linna zůstává tajemný, v Hypnotizérovi skoro jako kdyby ani nebyl hlavní postavou ...

Joona Linna není obyčejný. Chtěli jsme vytvořit člověka, který nemá strach, což je velmi zvláštní.  Ale nebojte, o Joonovi bude celý čtvrtý díl, dozvíte se všechno o jeho životě i traumatech.

Každá z knih má nějaké “vyšší” pozadí, Hypnotizér je o odpovědnosti terapeutům vůči psychicky nemocným, v Paganiniho smlouvě míříte již na celospolečenské téma výroby a vývozu zbraní. Myslíte, že čtenáři již klasické detektivky typu Agatha Christie číst nechtějí?

Ona: Určitě ano, protože takové romány se stále píší. Chceme, aby naše knihy byly co nejnapínavější, ale zároveň si myslíme, že je dobré otevřít určité otázky. Například Paganiniho smlouva ve Švédsku vyvolala veřejnou diskusi. Málokdo totiž ví, že idylické, přátelské a mírumilovné Švédsko patří mezi největší vývozce zbraní na světě.

To je pro Švédsko je to trochu jiné “PR”, než obraz demokratické společnosti plné blahobytu, rovnosti a úcty ke krásné přírodě ...

On: No právě, protože tak to ve skutečnosti není. Jeden z důvodů proč píšeme detektivky je, že švédská společnost má dvě stránky. Společnost blahobytu pozvolně mizí.  Samozřejmě pořád jsou tu dobré školy a zdravotnictví, ale krimininalita roste. Ovšem nejen ta - také egoismus, což je věc, která tu dříve takřka nebyla. Aspoň ta příroda je pořád stále pěkná.