portál pro milovníky knih
Lampa

Průvodce po vlastním myšlení

Norský spisovatel Jostein Gaarder se celosvětově představil jako autor, který dokáže dětem (a nejen jim) předkládat ve svých knihách otázky z filosofie a otevírat témata jako konečnost života. Jeho nejznámějším dílem je román Sofiin svět, které seznamuje čtenáře s dějinami filosofie. Dívka s pomeranči a Žabí zámek se dotýká tématy ztráty našich nejbližších, Hrad v Pyrenejích nastiňuje rozpor mezi spiritualitou, vírou a exaktním myšlení. Vyjma Žabího zámku, koncipovaného jako pohádka (ovšem poněkud “psychedelicky” znepokojivá, tak trochu ve stylu země za zrcadlem), Gaarderovy příběhy vedle těžkých témat obsahují i velmi čtivý rámec, často s detektivní či jinak dobrodružnou zápletkou. Právě proto může být čtenář ze začátku zaskočen, když vezme do ruky zatím poslední Gaarderovu knihu, útlý svazek nazvaný To je otázka, kterou čerstvě vydalo nakladatelství Albatros.

Když se dítě zeptá..

Věrna svému názvu, knížečka nabízí jen otázky. Začíná se otázkou základní: Odkud se vzal svět? Bylo tu všechno odjakživa? Anebo všechno vzniklo z ničeho? Pokračuje přes témata co je čas, jak funguje paměť, jakou sílu má myšlenka, zda existují nadpřirozené bytosti, co jsou vlastně sny...Na některé otázky je odpověď relativně snadná a lze je pomocí vědy celkem uspokojivě zodpovědět (Jak to, že mi nohy jdou tam, kam chci, když myslím na něco úplně jiného?) až po otázky, na které jasná odpověď neexistuje a ani existovat nemůže (Proč žiju?Proč existuje svět? Proč vůbec něco existuje?). Některé otázky jsou typicky dětské (existují andělé a strašidla? Jak bude vypadat svět za tisíc let? Může být náš nejlepší přítel zvíře?) a jiné jsou věčné: Co se mnou stane, když umřu? Je možné, že se probudím v nějaké jiné skutečnosti?

Čtenáře může lehko napadnout, že takové věci na mysl přijdou běžně a není třeba kupovat si ještě knížku, navíc bez náznaku odpovědi. Notabene knížku dětskou, vždyť i tak je pracné odpovídat na zvídavé dětské otázky, tak proč si ještě takhle “zavařit”. To je otázka skutečně není knížkou, kterou dáte dětem do ruky abyste o nich chvíli nevěděli. Jenže to neznamená, že děti nad předestřenými motivy přirozeně nehloubají a Gaarderova kniha jim za pomoci rodiče může být dobrým průvodcem vlastním myšlením. Ale úplně na holičkách spisovatel rodiče nenechá. Druhou a zcela rovnoprávnou část díla tvoří ilustrace tureckého ilustrátora Akina Düzakina, který v tomto případě faktickým spoluautorem knihy. Otázku nebo její okruh sestávající se z dalších dvou doplňujících dotazů doprovází na protilehlé straně ilustrace, která s nahozenými motivy souzní. Z nakreslených výjevů se postupně klube také příběh. Příběh křehký, dojemný a jak jinak - o ztrátě.

Poslední otázka

Ani obrázková část knihy není servírována jako cukrátko, které se bez odporu rozplyne v puse. Příběh si z ní malý čtenář musí rovněž poskládat. Po chvilce pochopí, že ač celková barevnost ilustrací je ztlumená, černobílé odstíny naznačují minulost a vzpomínky, barevnější ladění pak přítomnost ( i když i ta je lehce “snová”, spíše než realitou jako by byla záznamem současných myšlenek kresleného hrdiny příběhu).  A člověka hned napadají další otázky, byť na stránkách nevyřčené. Jak můžu žít se ztrátou někoho tak blízkého, jako je sourozenec, mé druhé já, mé dvojče? Jak se mohu s odchodem své nejbližší duše vyrovnat? Co když nesu na jeho konci nějakou vinu? Setkáme se ještě někdy? 

S neobyčejnou naléhavostí pak vyvstávají otázky poslední, doprovozené příslovečně obrázkem knihy, otevřené na prázdné stránce a pera připraveného psát nové řádky. Jak budu žít? Jak naložím se svým životem?  

To je otázka je knížka, kterou lehce prolistujete za pět minut. Ale přemýšlet o ní můžete celý život. Tenký svazek může být taky dobrým předstupněm k ostatním Gaarderovým knihám, i když i v nich si na všechny zásadní otázky nakonec musíme odpovědět sami.