portál pro milovníky knih
Lampa

Prosťáček Candide to dotáhl až do komiksu

Podzim vždy přeje českým komiksům. Také letos se vynořilo několik zajímavých novinek. Vedle neznámých jmen jako Mikuláš Podprocký (se svojí Divočinou) s novinkami přicházejí i ostřílení komiksoví bojovníci. Jedním z nich je Karel Jerie, stálice české komiksové scény, kterému vydal komiks BB/art. S ním je zde i první díl jeho Candida vytvořeného tu volněji, tu přesněji podle Voltairovy předlohy.

Problém, tolikrát již zmiňovaný, českých komiksů je scénář. Až na výjimky je obtížné narazit na originální propracované dílo, které by se dalo označit za životaschopné po všech stránkách.Pokud už uspěje (a to se stává stále častěji) stránka výtvarná, s příběhem jsou naši tvůrci na štíru. Není se proto co divit, že Karel Jerie sáhnul po klasice. Didaktický Voltairův spisek nevelkého rozsahu může skvěle posoužit za předlohu hned několikadílnému komiksu.

Přesně tak zřejmě Jerie přemýšlel, když se do projektu pouštěl, a tak vznikl komiks, který je o poznání více nasáklý Karlem Jerie než Voltairem (i když linku Candida Jerie jakž takž zachovává). Pokud bychom hledali Jerieho silnou stránku, bude to jeho schopnost zajít v kresbě  vždy o krok dál, než autor zamýšlel. Pozor – nemáme na mysli doslovnost, ale další význam, či alespoň rozšíření toho původního, přidání ještě jedné pointy, která sice není nezbytně nutná, ale která potěší inteligentního čtenáře.

Právě takových okamžiků obsahuje Candide nespočet a je to dobře, protože Voltairovo dílo patří k těm, které cílí zejména na nešvary svojí doby, které jsou sice přenositelné i do současnosti, ale krále Bulharů musel Jerie nakreslit poněkud německy, aby komiks fungoval a narážka došla dnešnímu konzumentovi komiksů. Vyčpělost námětu, byť klasického, tu zachraňují nové konotace a Jerieho invence.

Také myšlenka pozitivismu je v Jerieho podání trochu posunuta a působí tak nerealisticky, jak si nejspíše sám Voltaire přál, navíc pro ni ve vyprávění není ani zdaleka tolik prostoru jako v knize. Alespoň prozatím. Jerie totiž v ději nikam nepospíchá, a tak zabírá Candidova válečnická epizoda celou první knihu, kromě stěží vysvětlitelného prologu a epilogu laděných do žánru sci­fi.

I zde se ale nejspíš projevuje autorova spontaneita, kterou sám připouští v rozhovorech. Jerieho baví kreslit a dopředu podrobně nepromýšlí, kam přesně by jej měl děj přivést (naštěstí u Candida směr udal Voltaire), a tak se nechá vést intuicí, která v jeho případě naštěstí funguje povětšinou spolehlivě. Přesto se stane, že některé z epizod, do kterých se komiks rozpadá ještě více než předloha, je rozvolněná až příliš a čtenáři nezbývá než zapochybovat o celkovém záměru.

Na jeho posuzování je však příliš brzy, protože Karel Jerie plánuje celkem tři pokračování, což je projekt rozsáhlý. Představíme­li si ale všechny kotrmelce, kterými Candide má a musí podle Voltaira projít, měl by autor v příštím díle podstatně zrychlit vyprávěcí tempo. Shovívavě můžeme podotknout, že válka je téma pro komiks vhodnější než zemětřesení (kterého se má Candide dočkat v Portugalsku), ale i tak vyvolává vývoj příběhu lehké otazníky. Zasazení celého příběhu do steampunkových kulis, hrdinové se zvířecími hlavami, které mají podtrhnout jejich charakterové rysy, vedle tradičně zobrazených lidí, jízdní dinosauři… Je až s podivem, co všechno dokázal autor do komiksu na Voltairův námět dostat.

Na hodnocení je ale ještě příliš brzy a počkejme, s čím přijde Karel Jerie dále. Zatím máme jistotu, že se při kreslení Candida skvěle baví. Základním požadavkem by ale mělo být, aby se bavil zejména čtenář… Zatím tomu tak je, ale další dva díly nás teprve čekají.