portál pro milovníky knih
Lampa

Povídky Vcentrublbské

název knihyStrašidla

nakladatelstvíODEON

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2015

počet stran383 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formaromán

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-207-1611-8

Tak nám podruhé vydali Strašidla, jednu ze slavnějších knih Chucka Palahniuka, složenou z mnoha povídek lemovaných rámcovou novelou, což je formát jako z oka vypadlý oblíbeným renesančním strukturám (Chaucer a Boccaccio by mohli povídat). Přitom úvodní masturbační „perla“ se může chlubit pověstí, že při autorském předčítání publikum omdlévalo. Nikoliv však vlivem nadpozemského zážitku, nýbrž koncentrovaným hnusem, kterým se povídka vyznačuje. A to i na poměry Palahniukovy ostatní tvorby.

Chucka Palahniuka jistě není třeba tuzemskému čtenáři kdovíjak obsáhle představovat, jeho knih u nás vyšlo již více než deset, některé (což je případ i Strašidel) se dočkaly druhých vydání a filmová adaptace jeho nejslavnějšího románu, Klubu rváčů, v režii Davida Finchera, nabrala zřejmý kultovní status i v našich končinách.

Jeho knihy se vyznačují dechberoucí formou, Palahniukův styl patří mezi nejzajímavější a nejzábavnější v intencích současné světové literatury. Mnohdy však právě formální stránka jeho děl zakrývá fakt, že položka obsahová je taková... nemastná, neslaná.

Palahniukova modní přehlídka hnusu

Typickým příkladem jsou právě Strašidla. Již zmíněná slavná masturbační povídka je slibným úvodním krokem, který svou zvráceností a temnotemným cynismem stíhá nakrásně i bavit. S každým dalším mikropříběhem, které si vyprávějí hrdinové zamčení v domě po vzoru reality show Big Brother či kultovního hororu Strašení (či jeho remake Zámek hrůzy, oba natočené na motivy novely Shirley Jacksonové), však zaujetí klesá a klesá... až k pověstnému bodu mrazu.

Čtenář se tak nezřídka přistihuje, že na něj všechny ty zvrácenosti a ekl nápady dál jednoduše nefungují. Postavy v knize si řežou prsty a jiné části těla jen proto, aby ve chvíli, kdy budou zachráněni, vypadali v televizi co nejubožeji - a byli tak lidmi ještě více glorifikováni, zatímco se snaží dát dohromady dokonalý román. A nutno dodat - narozdíl od první skupiny činností, ta druhá se jim ani zdaleka tak nedaří.

Jako ze škatulky

Problémem je, že Chuck Palahniuk neumí psát větší množství postav. Když si člověk seřadí všechny jeho protagonisty vedle sebe, nelze si nepovšimnout kvanta podobností - ať jde o shizofrenního a insomnií trpícího Jacka v Klubu rváčů či o k věčnému utrpení v pekle odsouzenou Madison z Prokletí/Zatracení/??? trilogie.

Napříč knihami však tato slabina není tak znatelná. V případě knihy, kde je protagonistů doslova kvanta - a každý se stává hlavníma očima a jazykem děje, však zeje jako otevřená zlomenina.

S pravdou ven - jsem fanoušek Chucka Palahniuka. I nadále. Jako takový je člověk v literárních kruzích tak trochu za otloukánka: mainstream se mu posmívá, že je inťouši, intelektuálové v kavárnách zase, že je mainstream. Ale oblíbence si nevyberete, žejo.

Jenomže s oblibou v Palahniukovi se snoubí jeden velice negativní faktor - jak jsou si Chuckovy knihy velice podobné, s každou další se čtenářský úžas klesá - a nemusíte je ani číst chronologicky. Je tak pravděpodobné, že jsem si Strašidla neužil právě z toho důvodu, že jsem Palahniukových knih přečetl v posledních letech zkrátka příliš. Anebo ne. Nebo je tahle kniha zkrátka a dobře slabá.