portál pro milovníky knih
Lampa

Povídky krev a mlíko neomaleně ukrutného autora

název knihyNěkdy prostě prší

nakladatelstvíKNIHA ZLÍN

číslo vydání1. vydání

místo vydáníZlín

rok vydání2011

počet stran252 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formapovídka

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-87162-46-0

Michel Faber stále v Česku čeká na vřelejší čtenářské přijetí. Jeho román Pod kůží je sice vyprodaný, ale náklady jeho knih se bohužel stále nepodobají nákladům autorů, kteří jsou v zahraničí tak úspěšní jako on. A je to škoda, protože na současné scéně patří ke spisovatelům zapamatovatelným. Jeho schopnost imaginace a vytvoření atmosféry patří mezi příslovečné.

Po letech od vydání originálů se českým čtenářům dostává do rukou povídková sbírka nazvaná podle autorovy prvotiny Někdy prostě prší. Jedná se již o druhou sbírku povídek, která vychází u Knihy Zlín. První, Fahrenheitova dvojčata, vyšla česky v roce 2008 a představila Michela Fabera jako zručného vypravěče, který střídá prostředí i vypravěčské styly s nebývalou lehkostí.

Skvost mezi povídkami

Podobně je tomu také u Někdy prostě prší. Titulní povídka navíc patří k tomu nejlepšímu, co kniha nabízí, a není proto divu, že autorovi dopomohla k získání respektu. Vypráví epizodu ze života jakési krizové novověké Mary Poppinsové, učitelky, kterou školy povolávají, dojde-li ve škole ke krizi. Ač se jedná o krátkou povídku, je napínání čtenářů, kteří nevědí, co se ve třídě stalo tak strašného, takřka neúnosné. Faber navíc předvádí bravurní introspektivu nejen do hlav dětí, ale i jejich učitelky, která i při všech svých kvalitách trpí silnou deprivací. Kdyby Michel Faber nikdy v životě po Někdy prostě prší už nic nenapsal, stejně by se zapsal mezi nejlepší autory povídek.

Přestože kniha obsahuje tuto perlu, nezbývá než přiznat, že se jedná o dílo mladší a poměrně i ne tolik dobré jako Fahrenheitova dvojčata. V některých povídkách je už Faber sám sebou, napíná čtenáře na maximum a je k nim neomaleně krutý (hůře se k nim chová jen málokterý spisovatel), když v nejlepším utne k dokonalosti rozehranou partii, ale stále je znát, že si v povídkách zkouší, co ještě papír snese a co nikoli.

Poněkud bizarní počteníčko

Jednou z nejbizarnějších (i na Faberovy poměry) je povídka Slečna Koulová a slečna Luntová, která pojednává o dvou mladých krásných ženách, které žijí spolu v jedné domácnosti a obě jsou v zásadě šťastné. Jednoho dne se však z neznámých důvodů (opět ona Faberova nevycválanost, kdy se neobtěžuje s jakýmkoli vysvětlováním) začne naplňovat jejich osud a ke slovu přichází ono slavné nomen omen. Slečna Koulová začne nehorázně přibírat a osud slečny Luntové je taktéž jasný. V úvodu civilní povídka nabývá hororových tvarů a pochválen buď Michel Faber, že alespoň tuto etudu dotáhnul do konce.

Velmi Faberovská je i povídka Ukecaná buňka, která svou konstrukcí tak trochu přípomíná jeho pozdější novelu Evangelium ohně.(recenze zde) Když podivínský vědec objeví princip, na kterém se dají tekutiny ochlazovat či ohřívat s vynaložením minimálních nákladů, změní se svět. Ale ještě více se změní život lidem v okruhu vynálezce. Povídka o příčině a následku také patří k těm povedeným.

Ne vždy se zadaří ...

Poněkud únavná je povídka Ninina ruka, která není více než etudou ve spisovatelské akrobacii. Faber v ní popisuje život Niny z pohledu její pravé ruky. I přes nevelký rozsah se potenciál a originalita vnímání světa prostřednictvím ruky vyčerpá velice záhy a dramatické vyvrcholení už čtenář přijímá jen s jakýmsi útrpným úsměškem.

Recenzi zakončeme ohlédnutím za povídkou Někam do tepla a pohodlí, která naopak nenudí i přes téma, které by se dalo považovat za vyčerpané. Sestra požádá svého mladšího bratra, aby ji doprovodil na malý, maličkatý chirurgický zákrok, kam se bojí sama. Celou hrůzu umělého přerušení těhotenství ale Faber popisuje zprostředkovaně právě skrz mladšího bratra, který nejenže netuší, co se děje, ale těsně před okamžikem, kdy jej sestra nachází a žádá o pomoc, ukradl v obchodě pornočasopis. Celý prokletý den se mu proto smrskne na přemýšlení o tom, jak neprozradit, že se mu na tělo lepí pod oblečení skryté fotografie nahých dívek. Kontrast mezi dvěma příbuznými, ale naprosto odlišnými situacemi prožívanými v galerii, zanechá na patře čtenáře pachuť, kterou dlouho nesmyje.

Přesto že jsou Fahrenheitova dvojčata zapamatovatelnější, potěší povídková sbírka Někdy prostě prší všechny milovníky povídek, a fanoušky Michela Fabera dvojnásob.