portál pro milovníky knih
Lampa

Pořiďte si domů designového černého šmoulu…

název knihyČerní šmoulové ;

nakladatelstvíALBATROS MEDIA a.s.

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2013

počet stran62 stran

jazyk vydáníČeština

literární formakomiks

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-00-03096-8

Další epidemie Šmoulů už pomalu utichá, ale jen málokdo si uvědomuje, že ti „mrňaví pidižvíci“, jak jim přezdívá Gargamel, jsou na světě již pětapadesát let. Je proto s podivem, že původní komiksové příběhy u nás vycházejí poprvé až letos.

Šmouly naštěstí není třeba českým čtenářům představovat. Od uvedení seriálu s úvodní písní nazpívanou nesmlouvavým šeplákem Haničky Zagorové na konci 80. let je zná každý. Tenkrát slavili třicátiny a byli objeveni tehdejšímu Československu. Polské samolepky a trička s modrými trpaslíky nás tehdy doslova zavalily.

Podobně, ale o poznání sofistikovaněji, dolehlo modré šílenství s uvedením filmu Šmoulové ve 3D. Obchodní řetězce přišly s daleko lépe vyrobenými samolepkami, než jaké vozívali Poláci. Rodiče dětí zoufali stejně jako před dvaceti lety, ale zuby skřípěli o poznání méně hlasitě - sami si totiž pamatovali první šmoulí pohromu… Jak to celé začalo? A proč?

Dětské vidění světa plodí modré skřítky

Pierre Culliford, který však po celý život užíval dětskou přezdívku Peyo, se tak trochu podobal českému Zdeňku Milerovi. Oba byli proslulí svým specifickým vnímáním světa, jenž měl blíže k dětskému než k dospělému, a oba díky svým postavičkám dobyli svět. Krtek je dokonce jen o rok starší než Šmoulové.

Ale na začátku slávy Šmoulů byl komiks, kde jsou modří trpaslíci už jasně vykresleni a není pochyb o tom, že Peyo má svět modrých miniatur ve svojí hlavě perfektně propracovaný. Onen slavný příběh se jmenuje Černí Šmoulové a zachycuje šmoulí vesnici při útoku kontaminované mouchy, která proměňuje hodné modré na zlé černé Šmouly.

Šmoulalí, šmoulalá

Příběh je kupodivu docela svižný, plný gagů, a přináší étericky čistou esenci „šmoulování“. Ano, šmoulování. Bez něj by totiž Šmoulové nemohli být Šmouly. A nebýt šmoulování, možná by byli modří skřítci o poznání sympatičtější. Jakékoli sloveso se dá ve šmoulí vesnici zaměnit za univerzální „šmoulovat“. Přitom Peyo si problematičnost přijetí slova uvědomuje, a už na první stránce nechá jednoho z pidihrdinů prohlásit: „Šmoulovat, pořád šmoulovat. Mám už toho šmoulování po krk.“

Jen málokdy autor kousne do kyselého jablka tak brzy jako Peyo. Šmoulování se už totiž nezbavíte. Bude s vámi na každé stránce a můžete se klidně rozšmoulovat, nebude to nic platné, univerzální sloveso, které autor vymyslel s přáteli na dovolené (budiž ten slavný den proklet), tu bude navěky.

Taťka Marx Šmoula a ti další…

Druhou poněkud odstrašující skutečností, kterou můžete, ale nemusíte přehlížet, je jasně levicová ideologie, jež se v komiksu projevuje. Šmoulují totiž všichni Šmoulové, a to i kdyby se jim nechtělo. Taťka Marx Šmoula udílí pokyny, aby komunita prosperovala. Rozděluje práci, každý má jasně určeno místo ve společnosti a nosí dokonce i stejné oblečení. Jinakost se netrpí, jen jeden potížista nosí brýle. Naštěstí tuhle linku jako dítě nevidíte, jde pouze o to, jak proměnit černé Šmouly zpátky na modré a jak se nenechat chytit Gargamelem.

Gargamel… Starý dobrý Gargamel. Osaměle žije ve svém domě s kocourem Azraelem, je zanedbaný a spřádá plány, jak pomocí Šmoulů vyrobí zlato. Je to zvláštní, ale Šmoulové jsou alchymistická přísada do téměř libovolného experimentu. Gargamel tedy chytá Šmouly a oni mu pak utíkají. Jedná se o podobný model jako Tom a Jerry, až na to, že Šmoulů je sto, jsou v přesile, a nebohého čaroděje vždycky nějak doběhnou.

Co ještě říci k prvnímu sešitu šmoulích dobrodružství, který právě vydal Albatros? Pokud překousnete šmoulování, je to pozoruhodně dobrý komiks pro menší čtenáře, který nezestárnul ani za pětapadesát let. Pokud jej domů pořídíte a děti vás budou nutit ke společnému čtení, můžeme slíbit, že je to rozhodně to lepší, co se dá dnes pořídit.

Tagy:komiks