portál pro milovníky knih
Lampa

Poodhalte kouřovou clonu předválečného Berlína

Druhý díl výjimečného komiksu Jasona Lutese s prostým názvem Berlín (a tentokrát podtitulem Město kouře) vyšel konečně i v české mutaci. Stavba aglomerace, na které začal autor v první knize pracovat, úspěšně pokračuje. Příběh se nezastaví, nedostane čas oddechnout si, pokračuje v bohatě vyvedených obrazech neúprosně vstříc druhé světové válce, i když se píše teprve rok 1929.

Rok velké krize, ale také rok, ve kterém se demonstrace na 1. máje proměnila v krvavou řež, za kterou se bezradně ohlíží celé město, aniž by byl kdo ochotný přiznat zodpovědnost. Podtitul Město kouře není vybrán náhodou. Předně značí industriální duch místa, ale zároveň naznačuje, že staré pořádky začínají už pomalu doutnat a nepotrvá to dlouho, kdy z pramínku dýmu začnou šlehat vysoké plameny.

Tady všude je jazz

Lutes příliš neulpívá na hrdinech prvního dílu. Jejich příběhy pokračují, ale nově se objevují další dějové linie, které se nezdají být důležité pro příběh, ale v kolorování dobové nálady hrají více než podstatnou roli. Konkrétně příběh jižanské americké jazzové kapely Cocoa Kids, která si užívá privilegia být jednou z prvních jazzových formací ve městě, v němž celá jedna třída obyvatelstva jako by na jazz čekala už několik let jako na vytržení z nudy blahobytu. Lutes dokonce neváhá provést na komiks neobvyklý kousek - pomocí sekvenčního umění odehraje celou jednu jazzovou skladbu. Je to zvláštní, ale díky čtenářově zkušenosti je přenos funkční, i když se ze stránek neozve ani tón.

Hlavní pozornost příběhu se stále upírá ke dvojici novináře Severinga a jeho přítelkyni Martě Müllerové, kterou si Lutes vybral za hlavní hrdinku, na jejíž osobě dokládá přerod tradičního Německa v nové, moderní a těžko uchopitelné. Dcera továrníka z Kolína, který, jak se ukazuje, přichází v důsledku krize o velkou část majetku, se zřekne vlastní rodiny, aby mohla žít, skutečně žít v Berlíně. I když je metropole podle slov její matky tak ošklivá, Marta zde několik let před propuknutím jedné z největších mašinerií útlaku v dějinách lidstva nalézá opravdovou svobodu.

Bedlivě pozorovat

Severing, žurnalista a její partner, je smutným hrdinou, který je pomalu stravován změnami a uvízne mezi dvěma břehy. Nesouhlasí s establishmentem, ale po chuti mu není ani jazz, který si Marta tolik oblíbila. Svoboda slova začíná být pomalu ale jistě abstraktní pojem a Marta se mu stále více odcizuje, aby jej nakonec opustila a vrhla se do víru dekadence avantgardního Berlína. Jeho reakce je novinářská - všechno bedlivě a zdánlivě nezúčastněně pozoruje zdálky.

A podobně pracuje i Lutes. S obsedantní precizností kreslí Berlín, jako možná ještě nikdo před ním. Architekturu doplňují živoucí lidé, jejichž osudy do jednoho zaujmou. Kromě dobrodružství černošské kapely a zmíněné dvojice se dále rozbíhají a spojují i další dějové linky. Pozoruhodné zvraty zažívá dívka, jejíž matka byla jednou z obětí prvomájového incidentu. Ocitá se v anonymní šedi města bez peněz a bez příslušnosti ke skupině či hnutí, která je v těchto dnech tolik potřebná. Komunisti, hnědé košile, stále více se obávající Židé… S těmi všemi se setkává a musí mezi nimi volit.

Nakonec nejrozumněji ale reaguje policista Lemke, jediný skutečně kladný hrdina celého příběhu. Ten odchází od policie a opouští město. Hodí ještě záchranné lano ženě, kterou by rád vzal s sebou, ale Město kouře opouští sám. Severing město ještě neopustí, ale alespoň proměňuje v kouř svoje články. Je 14. září a voleb v Německu se zúčasnilo 82 % voličů. V komiksu už se nepíše, že NSDAP v nich získala 17,5 % hlasů a stala se druhou nejsilnější stranou. To bude ale zcela jistě obsahem třetího dílu, který autor ještě nedopsal.