portál pro milovníky knih
Lampa

Phil Marlowe a chladný popel vyhaslé lásky

název knihySbohem buď, lásko má

nakladatelstvíMLADÁ FRONTA

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2011

počet stran250 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formaromán

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-204-2367-2

Phil Marlowe zrovna pátral po jednom ztraceném manžílkovi, když narazil na Zubra Malloye. Ten habán měl dva metry a jako větší planeta přitáhne ty menší, tak i on s sebou zatáhl Marlowa do baru U Florianů. Kdysi tu pracovala Velma. Ta holka, kterou Malloy zoufale miloval. Ta holka, na kterou myslel celou dobu, kdy seděl v lochu. Ta holka, po které se vydal pátrat... Jenže město se změnilo a chudák habán má najednou na triku vraždu a k Velmě ani o kousek blíž. A Marlowe? Ten je náhle uprostřed svého druhého velkého případu...

Geniálně sentimentální příběh

Sbohem buď, lásko má, kniha která vyšla poprvé v roce 1940, je možná nejlepší Chandlerova kniha vůbec (osobně se nemohu rozhodnout mezi ní a Loučením s Lennoxem). Marlowe se v ní dostane do prostředí zločineckých sanatorií, městečka, kde je možné si koupit vše od doutníků z Kuby po starostu, na jachtu sloužící jako doupě hazardu i do domů prohnilé smetánky...

Všechna ta prostředí jsou i po sedmdesáti letech zatraceně živá – nezáleží na tom, že nenarazíme na mobily, televizi, digitální kamery, tuny japonských turistů a Oprah; ne, v každém okamžiku je cítit, že postavy v knize jsou skuteční lidé a jejich problémy jsou nám všechno, jen ne cizí. Samozřejmě, že občas na čtenáře dýchne stáří knihy – na rozdíl od řady tzv. klasických děl však nikoliv pocitem, že celý ten svět je kdesi daleko a jedná se spíše o mauzoleum „jak to tehdy bylo", ale svou ostrostí a politickou nekorektností.

Marlowe tak naráží na nezájem policistů vyšetřovat obyčejnou vraždu černocha, sám se naváží do lidí, kteří podle něj vypadají jako homosexuálové a především se nám dostává nelichotivého obrazu žen... což ovšem není výraz šovinismu, ale součást žánru. Nejde totiž o opilou paní Florianovou ani o její vlezlou sousedku, ale o Malloyovu Velmu a paní Graylovou; klasické femme fatale, které je třeba hledat za vším...

A v případě Sbohem buď, lásko má to platí dvojnásob, protože pokud byl předchozí Hluboký spánek sondou do života dekadentní smetánky, pak tato kniha je ze všech Chandlerových prací jeho největším milostným příběhem... který pochopitelně nemůže skončit jinak než tragicky. Ostatně to je jedno z pravidel, která sepsal sám Chandler, protože femme fatale nikdy nejsou romantickým objektem, ale součástí zločinu, ba i jeho hybatelem.

Ne nadarmo je jedinou kladnou ženskou postavou knihy Anna Riordanová; vylíčena takřka jako nevinné dítě, která je až do samého závěru mimo Marlowův zájem. Ve světě drsné detektivky je láska hřích, za nějž je třeba zaplatit. Protože milovat femme fatale znamená – abychom parafrázovali knihu – nemilovat moudře, ale opravdově a příliš...

V knize zazní, že je to vlastně sentimentální, ale na to byl Chandler příliš dobrým spisovatelem. A když se v závěru románu dívá Marlow skrze jasný a chladný den kamsi do dáli, nelze se neubránit smutku za všechny, které ta „sentimentalita" postihla.

Nový způsob, jak mluvit o Americe

Sbohem buď, lásko má samozřejmě funguje nejen jako melancholická meditace nad zničující láskou, ale i jako klasická detektivka... respektive příběh s detektivem v hlavní roli, který naráží na nejrůznější nepravosti. Tentokrát je to banda vyděračů, vražda, hazard a především korupce na všech úrovních...

Na úvod knihy si můžeme přečíst citát Paula Astera, že Chandler vymyslel nový způsob, jak mluvit o Americe, a pokud bychom měli definovat, proč je kniha lepší než Hluboký spánek, je to právě pro hloubku tohoto „jiného" pohledu. První Marlowův případ byl především příběhem dysfunkční rodiny, tentokrát, přestože není román o mnoho rozsáhlejší, je příběhem celé dysfunkční společnosti. Marlowe v průběhu svého pátrání pozná takřka všechny společenské vrstvy – a každé cosi chybí, každá se utápí ve vlastní špíně.

Celý román je vlastně souborem malých sond (v nichž můžeme rozpoznat původní povídky, jejichž přepracováním kniha vznikla) – každá se zabývá trochu jiným prostředím a typem zločinu. A všechny se skládají v perfektně fungující celek. Jako zajímavost dodejme, že řada zde popsaných scén vstoupila do kánonu drsné školy (a nejen jejího) – například na Marlowovu nedobrovolnou návštěvu sanatoria odkazuje i Roger Zelazny v prvním příběhu ze své série Amber.

To vše typickým Chandlerovým jazykem, plným břitkých postřehů a poetických metafor. Ty mohou odkazovat ke klasikám anglicky psané literatury i jejím tehdejším hvězdám (Marlowe např. nazývá jednoho z policistů Hemingway) i k obecné marnosti čestného chování (snažení malého brouka, o jehož osudu se nikdy nic nedozvíme). O českém překladu Hedy Kovályové přitom platí to, co o knize samotné: nezestárl (přestože i on pamatuje přes čtyři desetiletí). Pořád je radost obracet stránky bez ohledu na děj a prostě čekat, jaký obrat či dialog bude následovat...

Sbohem buď, lásko má je tedy po každé stránce klenot (přičemž Mladé frontě se daří vytvářet graficky velice zajímavou sérii knih) a i dnes se jedná o jednu z detektivních událostí roku.

zpět na přehled27.12.2011 11:40,