portál pro milovníky knih
Lampa

Od Akácie po Žito

Jiřího Dvořáka mají děti rády: napsal pro ně už knížky Slepice a televize, Zpátky do Afriky nebo Minimax a mravenec a naposledy také Stromovku. Tady, v krásném herbáři Rostlinopisu ověnčeném čerstvě Literou, vyhovuje zvýšeným nárokům dětí kombinací mnoha vyprávěcích technik, literárních žánrů a postupů, což ostatně činí i jeho dvorní ilustrátorka Alžběta Skálová. Básně, komiksové stripy, poučené a poučné vyprávění, fantastické pohádkové příběhy - text členitý a rozvrstvený obsahově i formálně - doplňují podobně různorodé kresby na každé straně. Rozmlžená akvarelová barevnost je samozřejmá, ale počítá se i s černobílou přesností, jak se na zábavnou učebnici, abecedně řazený slovník či – chceme-li – dětskou rostlinopisnou encyklopedii sluší a patří. Děti si mohou přečíst či nechat se hlasem rodičů poučit o rostlinách domácích i notně přeshraničních, okrasných i užitkových, jedlých i nejedlých, ba jedovatých. Dozvědí se o hmyzu, který má se zelení vždy co do činění, i o tom, jak s ní naložit a proč, z čeho rostliny rostou a odkud pocházejí.

Věděli jste, co je to čarověník, papratka nebo choroplast? Jak se svíjí hadí kořen? Jaká je genetická linie hrachu? Také vás okouzlí básnivá rodová a druhová jména rostlin, třeba taková chundelka metlice? Kniha pro mladší školní děti, které kladou neodbytné otázky, na něž rodiče přečasto obtížně hledají odpovědi, dětem nic neslibuje, ona rovnou nabízí, a to hned od rozkládací plakátové obálky. Každý zvídavý dotaz, na který má Jiří Dvořák připravenu podivuhodnou reakci, je „dobrý“ a k dispozici je téměř u každého „slovníkového hesla“ této knihy.

A Alžběta Skálová? Jednoduché: je to přes svůj nízký věk osvědčená ilustrátorka knih pro děti. Určitě ne jen proto, že umí. Hlavně díky tomu, že si zjevně uchovala dětský pohled na svět a umí ho s čtenáři sdílet. Její postavy jsou vždycky sympatické a nikdy jen líbivé. V jejích kresbách je něha, náznakovost a tušení, ač jsou velmi konkrétní. Vždycky jsou vtipné a tajuplné, čemuž napomáhá i zmíněná technika akvarelu kombinovaná s drobnokresbou.

Kniha nese podtitul Podivuhodné pravdy a výmysly ze zeleného světa, ale člověk by jí věřil všecko, zvlášť když se dozví, že nad faktografií dohlížela botanička z Akademie věd. Vědeckou důležitost a vážnost informacím v knize dodává i abecední rejstřík, jeho váhu poněkud kompenzují zeleně vyznačené odstavečky „Věříte tomu?“ – je na vás, jak si odpovíte. Pokud by někomu nestačilo poučení z knihy samotné, má možnost si vědomosti utvrdit při tvoření s pracovními listy, které si lze stáhnout na webu nakladatelství. Zdánlivě nudný a neakční svět rostlin umí autor dětem ukázat jako zábavný, plný zajímavostí, to samozřejmě, to už dokázali jiní před ním (třeba Petr Maděra s houbami v knize Houbeles pictus): hlavně ale jako magický – takový, jaký se jim jevil, když si rostliny prohlížely jako batolata na zahradě nebo v domácím skleníku.