portál pro milovníky knih
Lampa

O rodičích a sněhu

Příjemně rozložitý román Dcera sněhu aljašské spisovatelky Eowyn Ivey můžeme brát jako pohádku, nebo upoutávku na zimu se vší její ledovou krásou a krutostí.

Holomráz

Mabel se svým mužem Jackem kroutí druhý podzim ve srubu vprostřed aljašské divočiny. Vydali se sem dobrovolně poté, co se jim narodilo mrtvé dítě; naději v budoucnost a rodinu vyměnili za nový začátek. Jack tvrdě dře, aby vybudoval pole a farmu, Mabel vaří, poklízí srub a čeká, až se muž vrátí domů, až napadne sníh, až -. Sen o šťastném začátku v nové zemi se nesplnil, Aljaška nedá nic zadarmo a mezi léta truchlící ženou a už nemladým, udřeným mužem, se rozprostírá mráz a ticho.

První sníh

Konečně začne sněžit a zbrusu nové závěje manželský pár rozveselí. Navzdory únavě se mají stále rádi a pořád si dokážou spolu hrát. Koulovačka rozbije mlčení a z radosti si postaví ještě sněhuláka. Sněhulačku. Sněhovou holčičku. Dostane palčáky na ručičky z březových větví a čerevný šátek.

Dítě

Druhý den oblečení zmizí, ze sněhulky zbude hromádka sněhu. A stopy malých nohou míří od srubu do lesa. Ve kterém se objeví plavovlasá divoká holčička s ledově modrýma očima, doprovázená ryšavou liškou.

Zimní hry

V příběhu, který se odvíjí jako řetízek stop ve sněhovém poprašku, nás autorka nechává tápat. Bloudíme spolu s manželi, který se každý po svém snaží vyrovnat se splněním snu o dítěti, i neuvěřitelnou podobou, v níž k tomu došlo. Spolu s Mabel vzpomínáme na starý příběh o dívce, kterou si uplácali staří manželé ze sněhu. A bojíme se, že se holčička, jménem Faina, rozpustí s prvním jarním sluncem (nebo při přeskakování ohně). S Jackem objevujeme její domov ve skále a pohřbíváme holčiččina skutečného otce, který se upil k smrti.

Všímáme si sněhové bouře, kterou spustí Fainin vztek. Sněhových vloček, které se na jejích řasách ani dlani nikdy nerozpustí. A díky autorčině tajnosnubnosti se nikdy přesně nedozvíme, jestli je Faina pohádkovou bytostí, nebo sirotkem, který se lovem zvěře dokázal adaptovat na aljašskou, kol - 30° zimu.

Láska a svoboda

Láska mezi manželi je pevná a holčičku samozřejmě milují. Až díky Jackově nehodě a Faininým odchodům se však naučí dát si svobodu. Mabel krize vytáhne z vězení ve srubu a postaví ji do pole, kde je docela šťastná. Oslabený Jack, který se ji tak tvrdošíjně snažil před těžkou prací chránit, nakonec uvítá, že už na farmaření není sám. A stejně tak bolestně musí oba přijmout, že jim dítě nepatří, že přichází, kdy se mu zachce a svůj domov má mezi stromy, skalami a divokou zvěří. A hrozivou nejistotu, co se s divokou Fainou stane, až sleze sníh a začne jaro.

Příroda

Aljaška se nám otevírá postupně. Zprvu je nelítostná a její pustota zabíjí poslední zbytky odvahy i nadějí hrdinů. Až s holčičkou se objevuje její rozmanitost. Pasáž, v níž Faina zavede Mabel do lesa, aby jí ukázala svůj domov a skutečně ji provede pouze lesem, patří k nejkrásnějším. A Mabel se s úžasnou vitalitou Aljašce otevře a získá za to dojemnou a naplňující odměnu.

Možná je kniha Eowyn Ivey reklamou právě na Aljašku, nikoli na zimu. Autorka dokáže vtáhnout do děje i jedlového lesa, jehož krásám stačí jen otevřít srdce. A to i svědomím rizika, že se sněhem odejde i to, co bychom si rádi nechali napořád. A že i tuhle kouzelnou, na dvou stříbrných bruslích pohádky a příběhu ženy, která znovu našla radost ze života svištící knížku nakonec dočteme a zůstane nám jen pocit temně modrého zimního nebe a tichá, znepokojivá píseň padajících vloček.