portál pro milovníky knih
Lampa

Nezkoušejte naštvat svého šéfa!

název knihyExploze

nakladatelstvíKNIŽNÍ KLUB

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2013

počet stran463 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formaromán

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-242-3978-1

I když název je spíš z kategorie akčních filmů a severská detektivka má taky řízný zvuk, Exploze od Lizy Marklundové bude detektivka pro ženy. Ne, není tam žádné softporno, spíš jde o to, že si neumím představit, že by muže zajímalo, jak se ženy cítí, když se snaží ustát vedoucí funkci. A musíte se vcítit, protože klíčem k rozluštění záhady „teroristy“ narušujícího olympijské přípravy Stockholmu jsou pocity.

Je týden před Vánocemi, Annika Bengtzonová je pár měsíců v pozici šéfky krimi sekce oblíbeného Večerníku, má pod sebou pár lidí, kteří si na to místo brousili zuby, doma dvě malé děti a manžela ve vysoké pozici v norské obdobě svazu měst a obcí. Stockholm má za pár měsíců hostit olympiádu, a tak horečnatě finišují stavby sportovišť. V tom vybouchne kus hlavního olympijského stadionu. Každého nejdřív napadnou teroristé, ale policie po ohledání místa činu a sesbírání krvavého prachu prověřuje jinou variantu: byl to někdo z přípravného týmu. Před novináři pochopitelně stopy tají, a tak se Annika spoléhá na své zdroje a pátrá po vlastní ose.

Autorka v epilogu přiznává, že měla smlouvu na pět knih a k první knize se dokopávala těžko, a tak použila vlastní zážitky z příchodu do nové redakce. Rýpavé poznámky starších pánů i pohodlných asistentek, kolega vinšující stížnosti na nejvyšších místech..jo, to mi něco připomnělo. Někdo odejde, někdo se naučí to ustát, ale v případě příběhu Marklundové vedla šikana podřízených až k vraždám. A ne jen tak ze vzteku, (nikým nezaznamenána) proběhla pečlivá příprava, (úplně náhodou) se pachatel dostal k plánované oběti a (nepochopitelné štěstí…) past sklapla. Žádné složité přípravy a prostě bum! A přitom: všechno je uvěřitelné, logické, včetně toho mazlivého pojmenování dynamitu – párečky.

Pro švédskou krimi možná typické, jinak ale velmi ojedinělé, je líčení boje nadšení z práce a lásky k dětem, vyvažování času pro rodinu a práci. Jakkoli to může znít jako klišé, do tohoto příběhu to zapadá – právě tento tlak ve spoustě nitek vede k vysvětlení explozí – jak těch na stavbách, tak těch malých soukromých, končících rozvodem nebo psychickými traumaty. Hádky mezi rodiči o včasné vyzvedávání ze školky, teplé večeře, množství času věnovaného dítěti, to je dennodenní realita v mnoha rodinách a přitom ve většině příběhů opomíjená. Až na Julie Lescaut jsou detektivové obvykle pohlceni svou prací a nejen, že nemusí vyzvednout děti ze školky, ale dokonce ani nechodí na záchod! (Ne, že by to někoho zajímalo, ale fakt by nějaký chlap vydržel 15hodinovou nepřetržitou sledovačku s kafem na palubce?)

Překladu by slušelo zhlédnutí nějakým zkušeným novinářem, protože některé tituly funkcí v redakci jsou scestné (redakce mají asistentky, nikoli sekretářky, z knihy úplně zmizel vedoucí vydání, kriminální redakce bude asi spíš redakce krimi zpráv). Ale to asi pozná jen zasvěcenec. Mimochodem, severská detektivka si zdá se libuje v detektivech novinářích. Na fakultě nám vštěpovali, že ten pocit boje za něco musíme překonat, jinak nebudeme dostatečně objektivní. Jsem fakt jediná, která nechápe, co kdo na té profesi vidí? Novináři popisují, hledají informace, stejně tak mohou být (a často jsou) detektivy knihovníci nebo archeologové. Anebo třeba školník.

I když vynecháte ten na detektivku nezvyklý ženský aspekt, jde o nesmírně napínavou záležitost, kvůli které ochotně ustojíte uzívané ráno. Zbývá jen otázka: Jste si jistí, že své nadřízené nekritizujete zbytečně?