portál pro milovníky knih
Lampa

Nenechte ten pramen vyschnout

název knihyStrážkyně pramene

nakladatelstvíPLUS

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2014

počet stran286 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formaromán

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-259-0258-5

Příběh budoucí čajové mistryně se odehrává v postapokalyptickém světě, v němž se voda stala nedostatkovým a velmi ceněným zbožím. Ledovce díky globálnímu oteplování zcela roztály již před mnoha lety a mapa světa se proměnila - velké části pevniny zaplavilo slané moře. Zbývající zásoby pitné vody jsou nyní přísně střežené tvrdým vojenským režimem, který bez milosti trestá jakýkoliv „vodní zločin“.

Noria je dcerou čajového mistra. Zdánlivě obyčejná dívka však má vize smrti a od svého otce zná monumentální tajemství - polohu „místa, které neexistuje“ - skrytého pramene, který jejich rodová linie chrání už po staletí. Toto tajemství se však pro Noriu stává čím dál tíživějším. Její vlastní domov se postupně rozpadá, zatímco ona musí sledovat trápení celé vesnice, která je trestána za výtržnosti několika rebelů drastickým snížením přídělů pitné vody. Ačkoliv má Noria sama vody

více než dostatek, nemůže se o pramen s nikým rozdělit. Musí rychle dospět a bez porady rodičů rozhodnout o tom, zda je přednější uctění tradic a zachování křehké vodní rovnováhy či její vlastní morální odpovědnost vůči zbytku vesnice. Se všemi důsledky své volby se pak musí vypořádat sama.

Autorka se v knize zabývá společenskými tématy, která jsou stále aktuální. Do popředí často vystupuje zejména ekologie – ať už ve scénách, kdy Noria sní o tom, jak kdysi vypadal sníh či dumá nad účelem všech těch nezničitelných plastových věcí, jimiž jsou přeplněné skládky. Noria je navíc ztělesněním ženské emancipace - vykonává povolání čajového mistra, což je ryze mužský post a mnohým lidem její pozice připadá nevhodná. Dívka se přesto svého místa nevzdává. Po objevu tajemných stříbrných disků, z nichž se Noria se svou kamarádkou Sanjou dozví nové skutečnosti o stavu pitných vod v takzvaných „zakázaných zemích“ je navíc odhodlaná vydat se nalézt pravdu, navzdory režimu i tomu, že se její mise jeví téměř nemožnou.

Poetická tragédie

Emmi Itaranta sepsala příběh, který neoplývá zbytečným množstvím slov. Její styl je úsporný a přesto velmi poetický, obzvlášť v pasážích věnovaných čajovému obřadu, čaji a vodě samotné. Noriiny meditace o životě a smrti, jež jsou neodvratně spojeny s vodou, mají své hořkosladké kouzlo. Také krátké věty a nepřítomnost komplikovaných souvětí, nízký počet postav – to vše čtenáře vtáhne a posouvá příběh rychle dopředu. Strach, nejistota, nedůvěra...autorka citlivě pracuje s klaustrofobní atmosférou a paranoiou, které tvoří základní stavební kámen každé dobré dystopie. Kde a kdy se příběh odehrává není přesně dáno, detaily a dokonce ani režim samotný nejsou podstatné – vždyť pro prostého člověka nejsou v důsledcích rozdíly mezi levicovou a pravicovou diktaturou.

Našlo by se samozřejmě i pár slabších míst – občas se až příliš hraje na náhodu (Noria najde disky s výpovědí několika vědců, Sanja příhodně najde aparát, kde se dají přehrát), občas se „podaří“ nějaká logická bota a také trochu zamrzí, že se na konci nekoná žádné velké odhalení, když na něj tak nějak celou dobu čekáte.

Spíše než epické vyprávění je Noriin příběh detailní sondou do duše mladé dívky, jež se srovnává se sebou samou a okolním světem. Emmi Itaranta dala své hrdince nezlomného ducha a celé knize pak jednoduchý a komorní, ale silný příběh s temnými tóny, v němž nechybí to nejdůležitější - příslib naděje.