portál pro milovníky knih
Lampa

Někdo se dívá

V  uličce anglického Southendu je každý pod lupou. Aniž o tom vědí, jsou všichni obyvatelé nejen pod kontrolou, pod drobnohledem jsou i jejich činy, názory, výrazy tváře. Protože vlastní život Samsona (jak nepřípadné jméno!) je prázdný, všechny okolo a hlavně ženy, šmíruje. Přitom nezapomíná zhodnotit jejich chování a činy. Bez zaměstnání a smyslu života se stává součástí života sledovaných žen, tedy aspoň tak si to Samson přeje.

Ve stejnou dobu začne někdo bestiálně  vraždit osamělé ženy, tak osamělé, že jejich smrt objeví až po několika týdnech. V jednom případě nemá na rozvedenou matku čas dcera, v druhém případě žije vdova na samotě uprostřed lesů. Obě začne trápit někdo, kdo je začne sledovat. Jednou přijíždí výtah, aniž by z něj někdo vystoupil, podruhé stává u osamoceného domu auto a nikdo nevystupuje. Modus operandi stejný, přesto se nezdá, že by měly ženy cokoli společného. Když pak zastřelí manžela jedné z obyvatelek ve šmírované uličce, vypadá to na jiného pachatele. Všechno začne dávat smysl, když se do vyšetřování vloží milenec čerstvé vdovy a bývalý policista.

Autorka detektivky z londýnského předěstí Charlotte Linková, je Němka, napsala první knihu v 16 letech (Krásná Helena, česky vyšla v roce 2005). Její knihy patří k bestsellerům (jen v Německu jich prodala přes 9 miliónů výtisků), točí se podle nich seriály a filmy (Boj o dědictví z roku 2006, románová trilogie "Sturmzeit", "Wilde Lupinen" a "Die Stunde der Erben" z roku 1999). V češtině (a slovenštině) je jich k sehnání 15 a letos jí vyšla v nakladatelství Ikar ještě jedna kniha Zapomenuté dítě (ve slovenštině pod názvem Ozveny viny).

Takže je jasné, že můžete čekat jistou řemeslnou zručnost, tedy klasickou detektivku, kde se nekouzlí s důkazy, ale důslednou dedukcí, výslechem svědků a hledáním dávných zamlčených pravd. V celém vyšetřování se opravdu objevuje nápadně málo techniky, nikde se nenajde vlas, něco za nehty, ani octomilka napitá vrahovy krve, žádná CSI. Stará dobrá detektivka.

Jediné výhrady mám vůči překladu. Neznám německý originál, ale něco se mi přesto nezdá. Koho napadlo, že policajti mluví spisovně? Vlastně, že kdokoli mluví spisovně? Znáte snad policistu, který by v popisu zločinu kolegům říkal slova jako však, patrně a podobně? Už jsem jen s napětím (a pro zábavu) čekala, kdy někdo odvětí. Románu to bohužel ubírá na autenticitě, ztrácí atmosféru, i když jinak jsou všechny detaily a osobnosti velmi promyšlené. Na druhou stranu díky tomu není detektivka tak strašidelná, a tak si můžete s klidem dát pár stránek před spaním.

Zajímavé je, že román si pohrává s názorem, že násilí v dětství implikuje budoucí násilí. I když se tam hlavní hrdinka snaží s vrahem vyjednávat, že může věci řešit i jinak, v podtextu jako by znělo: vždyť za to ani nemůže, to osud se na něm tolik podepsal.

Šmírák je určitě dobrou volbou na dárek pod stromeček - pokud hledáte nenáročnou četbu - ale hlavně ať vás nenapadne to kupovat někomu, kdo žije na samotě.