portál pro milovníky knih
Lampa

Největší hádanka

název knihyJako v zrcadle, jen v hádance

nakladatelstvíALBATROS MEDIA a.s.

číslo vydání2. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2014

počet stran134 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formapovídka

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-00-03703-5

Kniha Jako v zrcadle, jen v hádance norského spisovatele Josteina Gaardera patří mezi tu vzácnou skupinku, která v plné síle platí na dospělé i mladší čtenáře (neváhal bych zařadit ji po bok Malého prince). A jelikož bylo v posledních letech pekelně těžké tento malý poklad norské literatury sehnat, přišlo nakladatelství Albatros s novým vydáním.

Jak je Gaarderovi vlastní, v knize je příběh jen jakousi berličkou pro předávání myšlenek bývalého učitele dějin filozofie a náboženství. Po mezinárodně úspěšné Sofiině světě - románu o dějinách filozofie, se mohl Gaarder vydat na profesionální spisovatelskou dráhu a psát další a další knihy o filozofii, víře a základních otázkách lidství - určené především dětem a jejich neutuchajícímu zájmu o vše.

„Narodit se je totéž jako dostat darem celý svět.“

O lehce náboženském založení knihy nemůže být pochyb již z jejího názvu: „Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář.“ (První list Korintským 13,12) Gaarder však netlačí na pilu nijak přehnaně, aby se sám stal kazatelem - křesťanské víry se sice drží, ovšem nebojí se s ní manipulovat kriticky, rozhodně ji slepě nenásleduje. Prostě jen dětem vysvětluje onu největší životní hádanku.

Po Sofii tak měli čtenáři možnost seznámit se s Cecílií - mladou dívenkou, které nebylo přáno dospět, neboť umírá na rakovinu. V posledních měsících se k jejímu životu připojil neočekávaný host - anděl. Společně pak rozjímají o Nebi, Bohu, smrti a útrapách lidí (dětí i dospělých) i andělů obecně. Vykládají si příběhy z Bible a bádají nad koloběhem života.

Právě jejich dialogy představují hlavní stavební kameny knihy, její páteř, na které je takřka jakoby nedopatřením nabalený příběh - děj je však orámovaný a posouvaný právě interakcí mezi Cecílií a andělem.

Všechno vidíme jako v zrcadle, jen v hádance. Někdy můžeme nakouknout slepou skvrnou v zrcadle a vidět trochu z toho, co je na druhé straně. Kdybychom průhled zrcadlem rozšířili, viděli bychom víc. Ale to bychom už neviděli sami sebe.“

Gaarder je ve svých myšlenkách působivý, laskavý a rozhodně s nimi není lakomý. Avšak i s oním vedlejším produktem knihy - samotným příběhem - zachází nádherně a citlivě až k finále, jemuž jeho očekávatelnost rozhodně neubírá na síle a dojímavosti.

Největší životní hádanka je jasná. Tou druhou je, proč ještě není Jen v zrcadle, jako v hádance, v seznamech povinné četby.