Kniha Jako v zrcadle, jen v hádance norského spisovatele Josteina Gaardera patří mezi tu vzácnou skupinku, která v plné síle platí na dospělé i mladší čtenáře (neváhal bych zařadit ji po bok Malého prince). A jelikož bylo v posledních letech pekelně těžké tento malý poklad norské literatury sehnat, přišlo nakladatelství Albatros s novým vydáním.
Jak je Gaarderovi vlastní, v knize je příběh jen jakousi berličkou pro předávání myšlenek bývalého učitele dějin filozofie a náboženství. Po mezinárodně úspěšné Sofiině světě - románu o dějinách filozofie, se mohl Gaarder vydat na profesionální spisovatelskou dráhu a psát další a další knihy o filozofii, víře a základních otázkách lidství - určené především dětem a jejich neutuchajícímu zájmu o vše.
„Narodit se je totéž jako dostat darem celý svět.“
O lehce náboženském založení knihy nemůže být pochyb již z jejího názvu: „Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář.“ (První list Korintským 13,12) Gaarder však netlačí na pilu nijak přehnaně, aby se sám stal kazatelem - křesťanské víry se sice drží, ovšem nebojí se s ní manipulovat kriticky, rozhodně ji slepě nenásleduje. Prostě jen dětem vysvětluje onu největší životní hádanku.
Po Sofii tak měli čtenáři možnost seznámit se s Cecílií - mladou dívenkou, které nebylo přáno dospět, neboť umírá na rakovinu. V posledních měsících se k jejímu životu připojil neočekávaný host - anděl. Společně pak rozjímají o Nebi, Bohu, smrti a útrapách lidí (dětí i dospělých) i andělů obecně. Vykládají si příběhy z Bible a bádají nad koloběhem života.
Právě jejich dialogy představují hlavní stavební kameny knihy, její páteř, na které je takřka jakoby nedopatřením nabalený příběh - děj je však orámovaný a posouvaný právě interakcí mezi Cecílií a andělem.
„Všechno vidíme jako v zrcadle, jen v hádance. Někdy můžeme nakouknout slepou skvrnou v zrcadle a vidět trochu z toho, co je na druhé straně. Kdybychom průhled zrcadlem rozšířili, viděli bychom víc. Ale to bychom už neviděli sami sebe.“
Gaarder je ve svých myšlenkách působivý, laskavý a rozhodně s nimi není lakomý. Avšak i s oním vedlejším produktem knihy - samotným příběhem - zachází nádherně a citlivě až k finále, jemuž jeho očekávatelnost rozhodně neubírá na síle a dojímavosti.
Největší životní hádanka je jasná. Tou druhou je, proč ještě není Jen v zrcadle, jako v hádance, v seznamech povinné četby.