portál pro milovníky knih
Lampa

Nejmocnější hrdinové světa přicházejí

Když se toho času odpočívající superhrdinové v civilu rozohňují nad neschopnými úředníky, jistě netuší, že byrokratický šiml bude tím nejmenším z jejich problémů. Náhle a bez varování jsou totiž vystaveni brutálnímu útoku svých zapřísáhlých nepřátel. A nejen oni... po celém světě jsou napadání bývalí členové Avangers – nejslavnějšího a nejsilnějšího superhrdinského týmu světa (s čímž by nesouhlasili pouze v obskurních paralelních dimenzích a manažerských kancelářích DC Comics – největšího konkurenta Marvelu, pod který Avengers spadají).

Vedeni nutností a obavami mocného Thora se tak poprvé v historii scházejí skoro všichni (někteří jsou mrtví, ztraceni ve vesmíru a času či prostě zapomenuti i vlastními tvůrci) Avengeři a společně pátrají po zdroji útoků. Padnou tak do léčky zlotřilé čarodějnice Morgany Le Fay (ano, to je ta, co se motala kolem Artuše). Ta je přenese do světa, kterému vládne a kde jsou do té doby neporazitelní ochránci spravedlnosti a slabých jejími poskoky – nikoliv Avengery, ale Královninými mstivci... Dokáží si vzpomenout, kdo jsou a odkud přišli?

Superhrdina, kam se podíváš

Avengers v podání scenáristy Kurta Busieka (krom jiného komiks Astro City) patří k tomu nejlepšímu, co superhrdinský komiks v posledních dvaceti letech nabídl. Busiek na sérii pracoval čtyři roky, odnesl si za ni řadu cen a naplno ukázal, proč jsou příběhy o superhrdinech tak zajímavé a zábavné... a také, proč je mnozí nemohou ani cítit.

Avengers vznikli v roce 1963 (otcem zakladatelem byl – kdo jiný – Stan Lee); tehdy ve složení Iron Man, Thor, Hulk, Ant-man a Wasp – tato sestava však doznala v průběhu let řady změn. Busiek s Pérezem tuto fluktuaci (způsobenou částečně zájmy jednotlivých autorů a částečně popularitou jednotlivých postav, které buď přicházely z vlastních řad, nebo naopak do vlastních řad odcházely...) vtipně připomínají v úvodním příběhu knihy. Po porážce Morgany Le Fay je však nutné tým zeštíhlit a začíná vtipné vybírání členů nového týmu. Avengers v tu chvíli působí jako módní přehlídka nejbarevnějších možných kostýmů, ale také jako procházka historií týmu (pro lepší orientaci nabízí kniha i malé Kdo je kdo – a bude se hodit, protože sami tvůrci přiznávají, že těch jmen, škrabošek, pláštěnek a superschopností je víc, než lidská mysl udrží).

Jenže co je pro fanouška žánru čirá rozkoš (jů, tady dole se v zrcadle schovaném za Scarlet Witch mihl U. S. Agent, toho jsem neviděl snad deset let!), bude pro jiného naopak čirým utrpením. Superhrdinský komiks má přeci jen specifickou poetiku a logiku, kterou nemusí každý ocenit – rozhodně ne v její klasické podobě, jak s ní pracuje právě Busiek. V českém prostředí navíc superhrdinský komiks zastupují především experimentátorská či podvratná díla Alana Moora (Watchmen, Liga výjimečných), brutální násilí kořeněné popkulturními hláškami Gartha Ennise (Punisher, Hitman) či na specifickém stylu založený retro-noirový Batman.

Jediné, co může čtenáře připravit na Avengers, jsou tak slavní ultracyničtí Ultimates (což jsou Avengers, kteří se odehrávají v alternativním vesmíru, takže se nedivte, když se vzájemně znásilní, podrazí či zabijí) nebo řada Comicsové legendy nakl. Netopejr, kde vychází např. klasický Spider-man či X-meni – jenže tato řada je oceňována především pro svou historickou hodnotu a všechna ta naivita, patos a nereálnost, kterou obsahuje, je díky tomu považována za cosi milého...

Ovšem Busiek to vše přenáší do (tehdy a dnes už jen téměř) žhavé současnosti. Je sice milé, když jsou bitky hrdinů s padouchy nahlíženy skrze televizní zpravodajství a Avangers jako celek jsou mediální hvězdy první kategorie (k čemuž se váží i povedené vtípky, když to glosují mutanti z X-menů, kteří byli veřejností naopak vždy opovrhováni), ale přesto to na někoho může působit jako laciné okouzlení mýtem hrdiny, zcela odtržené od reality a skutečných problémů....

Avengers! Do boje!

Slavné zvolání Captaina Ameriky (který týmu momentálně velí), tak lze považovat nejen za výzvu k boji proti nepřátelům lidstva, ale i proti škarohlídům, kteří si myslí, že celý ten superhrdinský humbuk je o ničem. Částečně pomáhá už zmíněná reflexe historie týmu – nemusí vás zajímat příběh, ale přesto budete ze „studijních" důvodů nadšeni.

Ty další pak jistě potěší vizuální stránka celé věci – Pérez si přehlcenost hrdiny evidentně užívá a vytváří, jakkoliv to zní nesmyslně, lahodnou vizuální kakofonii. Ale především je třeba se věnovat scénáři. Ten se brzy vyrovná s dědictvím předchůdců a začíná si hrát s psychologií – nikdy to nebude klasický psychologický román, ale Busiek využívá naplno toho, že má v týmu celou řadu individualit, takže je staví proti sobě, dává jim problémy, které si musí vyřešit sami i v rámci týmu, a využívá toho, že Avengers jsou jakýmsi zastřešením celého marvelovského universa – a tak příběh a ponor do mysli svých hrdinů přenese i do jiných řad (takže v knize nalezneme příběh, který se souběžně vyprávěl v Avengers i třeba Iron-manovi).

Příběh díky tomu ani zdaleka nestojí pouze na bitkách, přestože ty od poloviny knihy zabírají skoro každou stránku, a Avengers fungují jako především jako drama lidí, kteří si dobrovolně i pod vlivem okolností nabrali velkou odpovědnost a už se jí nikdy nemohou vzdát. A v takovém případě je jedno, zda nosí kýčovitý kostým, jsou hologramy či dcerami boha Chaosu. Jsou hrdiny, jsou tu pro nás a my je budeme milovat..

zpět na přehled18.01.2012 09:05,