portál pro milovníky knih
Lampa

Nechtějte po Nechtěných toho tolik

Z rychlíku X-2000, který přijel na stockholmské hlavní nádraží, zmizela malá holčička. Policie začne brzy podezřívat jejího otce, na jehož dopadení vynaloží veškeré síly. Vyšetřovací tým nemá času nazbyt, pokud nemá dojít k dalším ztrátám na životech. Kolik mají času, než pachatel udělá další tah? A kdo je záhadná žena jako stín? Je třeba ji najít, aby na své místo zapadl i poslední kousek skládanky?

Anotace novinky ze zlínské edice FLEET si klade víc otázek, než jsem si jich kladl při čtení já. Čím to ale? Že bych se tolik nechytal? Že by prvotina Kristiny Ohlssonové cílila mimo mé čtenářské potřeby, nebo zkrátka její detektivka nepřekračovala stín průměrnosti? Přitom vše nasvědčovalo přesnému opaku.

Z Knihy Zlín a jejího FLEETu na mě doposud volaly texty, které mne oblažovaly, co na tom, že šlo o “podřadný” literární žánr. Obálka má jednoduchý a hrozivý design, slova, která na Nechtěné upozorňovala, nešetřila chválou a dokonce ani srovnáním se stálicí Jo Nesbø. Kde tedy vězí zakopaný pes?

Možná v tom, že nikde žádný zakopaný pes není. Možná v tom, že Nechtění sice tematicky můžou strašit budoucí i stávající rodiče, ale na to není třeba číst celý příběh - děsivá je totiž právě výchozí myšlenka. Příběh už tak hrozivý není. Vlastně - nemusí ani být, ale kdyby aspoň udržel v napětí. O děti jsem se při čtení nebál ani za mák. Protože jsem žádné neznal. Spisovatelka mi nedala šanci, abych si vytvořil nějaký vztah. Prostě nějaké dítě najednou zmizelo. Pak znovu. Bez přípravy, řádné expozice - čili empatie se jaksi nedostavuje. Budiž. Jsou to oběti, které se zkrátka do případu dostanou nečekaně, anonymně, ale jde o životy, jež by neměly být zmařeny. Pokud vám ale schází vazba na oběť a i vazba na další trpící - na matku oběti -  přirozeně obrátíte veškerou svoji pozornost (a touhu s někým v knize konečně sympatizovat) na vyšetřovatele. Jenže...

Kriminalisté jsou hned tři. Ne, pardon, je jich víc, ale tak o třech se toho víc dozvíme. Někdo podvádí manželku a má z toho trochu blbý pocit. Jiný zase přemýšlí, že by se měl více věnovat svému synovi, který je v cizině. Další je docela přátelský, jiný spíš šovinista. A taky tu je - pravděpodobně - sexy žena. Není vlastně moc policistka, ale to je právě ten "fór", protože bude určitě hodně užitečná, aby všem těm policistům ukázala, zač je toho loket. Nebo prostě, zač je toho vrah. Mohli by se všichni doplňovat, škádlit, nebo si vzájemně pomáhat, ale vazby mezi nimi nějak nefungují. Vyšetřovatelé spolu sice komunikují, ale chybí jim vzájemnost, jako by jejich osobní zóny byly až příliš nepropustné. A to až tolik, že jsem se k nim nedostal ani já, čtenář. A to já nerad. Líbí se mi, když se stojím po boku (nebo dokonce hloubám v nitru) ústředního hrdiny. Nemusí mi být nutně zcela sympatický. S Harry Holem bych si nejspíš na pivo nezašel - a vůbec ne proto, že pivo nepiji. Jenže Nesbø píše o skutečných lidech. V Nechtěných Ohlssonová stvořila typy, které vypouští z úst to, co zní pro jejich osobnosti nejvíce "ikonicky", ale jso tak studení a umělí, že jim, obrazně řečeno, od rtů nejde žádná pára. Jsou to veskrze papíroví hrdinové.

Není mým úmyslem knihu odsoudit. Čte se vlastně dobře, nebo snadno, to je lepší slovo.  Autorka si očividně hezky rozkreslila zápletku, do své myšlenkové mapy zanesla slepé stopy (no, nebo aspoň tedy tu jednu slepou stopu) a soustředila se na to, abychom cítili obavy z každého nového dne, dokonce hodiny: příběh se odehrává na velmi krátké ploše a ukazuje se, že vrah má naspěch. Některé žánrové atributy dokáže Ohlssonová dobže využít, konkrétně fázování a stres, který vzniká z časového presu. Ale to ještě dobrou detektivku nedělá -  jiné znaky typické pro krimi Ohlssonová nedokáže řádně zužitkovat a jiné jsou dost průhledné, zkušenější čtenář hravě odhadne, kam ho autorka vede.

Věřím, že narazí-li milovník drásavých případů na knihu v knihkupectví, pravděpodobně ai ji odnese domů. Neodbytné téma i urputná propagace titulu jej nenechají odejít s prázdnou. Dokonce si myslím, že zklamán snad ani nebude. Jen těch, kteří by byli vyloženě nadšení, nebude tolik, jak by v nakladatelství u Nechtěných chtěli.