portál pro milovníky knih
Lampa

Muž, kůň, strom

název knihyTahle větev se nezlomí

nakladatelstvíDAUPHIN

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2011

počet stran72 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formapoezie

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-7272-387-4

Podle některých knih by se báječně natáčely filmy, třeba román Jeden den je takový. Podle básní Jamese Wrighta by se zase měl namalovat soubor obrazů. Už při čtení jako by na bílém papíře pod verši vystupovaly barvy, tvary a tahy štětcem.

Beatnickou literaturu známe v českém prostředí celkem dobře, i díky četným překladům Josefa Rauvolfa a dalších. O Kerouacovi či Ginsbergovi se učí na středních školách. Při tom všem ale není ve zvyku zabývat se těmi, kteří tvořili mimo hlavní proud beatnické generace, tedy takříkajíc v jejich stínu. K takovým patří i básník intimních momentů a úsporných obrazů James A. Wright. Narodil se v roce 1927 v Ohiu, studoval na Yale University ve Vídni a ve Washingtonu a již během studií se dočkal ocenění za své básnické dílo. Zpočátku se v poezii držel pevných a ustálených básnických forem, postupně ale – ovlivněn španělskými surrealisty – přešel k volnému verši. Vrcholem jeho tvorby je právě sbírka Tahle větev se nezlomí, v originále The Branch Will Not Break (1963). Právě tímto dílem se Wright vědomě vymezil proti moderním beatnikům a newyorské škole.

Pokud jde o vzory a učitele, velmi blízko má poezie Jamese A. Wrighta k o několik desetiletí staršímu Robertu Frostovi, podobně zaměřenému tematicky i ve volbě obrazů a prostředí, ve kterém se Frost pohyboval. I u Frosta čteme o polích, zahradách, krajině, z básní dýchá klid, pokora a mír přírody. V útlounké Wrightově sbírce z nakladatelství Dauphin se setkává několik typů básní, odlišných formálně i tematicky. Velkou část tvoří právě ty ve volném verši, nicméně najde se i několik rýmovaných, a to naopak velmi pečlivě – škoda, že nedostáváme možnost porovnat poeziis originálem, neboť i čtenář ne zcela zběhlý v angličtině by mohl zhodnotit překladatelovu práci.

Většina básní tematicky vychází z přírody, některým opravdu stačí jen pár slov k vyvolání obrazu, silného dojmu (např. „Jarní obrazy"). V několika básních se objevuje obraz koně, soudím, že spíše než jako vzor maskulinity, jak se to interpretuje v českých lidových písních, si Wright váží koní jako nádherných, silných a přitom člověku velmi užitečných zvířat. Další výraznou vlastností – a myslím, že ta musela překladateli zamotat hlavu – je psaní o velmi neobvyklých rostlinách, alespoň tedy pro Středoevropany. Takový dřezovec trojtrnný („Kristovu korunu") potkáváme v básních hned několikrát.

Druhá skupina Wrightových básní by se dala označit za „společensko-politické". „Dvě básně o prezidentu Hardingovi" nebo „Eisenhowerova návštěva Franka" stejně jako několik dalších nijak nepopírají Wrightovu hlavní tendenci k úspornosti výrazu a na několika krátkých verších propojují slova chvály i kritiky. Vše ovšem nijak napřímo. Wright víceméně popisuje a nechává fakta, nahlédnutá třeba z netypického úhlu, působit na čtenáře sama o sobě. Až na výjimky („Harding byl blb, je dnes jasné člověku"), které pak o to víc působí.

James A. Wright trpěl celý život depresemi a změnami nálad v důsledku bipolární poruchy (pravděpodobně i to ve svém díle reflektuje, zde například v básni „Klenot":

Někde v prostoru za mým tělem

je ta jeskyně,

které se nikdo nedotkne –

klášter, ticho

se uzavírá okolo ohnivého květu.

[...]

Měl také problémy s nadměrným pitím. Jeho poezií nicméně prostupuje spíše optimistická víra v život a lidskou duši. Můžeme doufat, že nakladatelství Dauphin, překladatel Aleš Palán nebo jiní (tři Wrightovy básně vyšly již dříve v časopise Plav) budou mít chuť ve vydávání dosud opomíjeného básníka pokračovat.

Tagy:poezie