portál pro milovníky knih
Lampa

Mimořádně krutý Levhart

Čekání na novou holeovku tentokrát uteklo rychleji než obvykle. Vždyť v první polovině tohoto roku vyšel Netopýr a Švábi, první dvě knihy série. Abstinenční příznaky se tedy letos nedostavily -  alespoň ne před vydáním Levharta. Dostavují se teď: když mám Levharta dočteného a vím, že si na další knihu s Harry Holem budu muset nějaký ten měsíc počkat.

Ano, tušíte správně. Stejně jako jiné knihy Joa Nesbøho je i Levhart silně návykový. Bývá to již takový kolorit, téměř samozřejmost těchto nových částí, ale Levhart má přece jen něco navíc.

Příběh začíná typicky holeovsky. Harryho najdeme v Hongkongu, kde jede v opiu a místní mafie mu sebrala pas – dluží jí velké prachy utracené v dostizích. Prostě společensky padlý Harry Hole, jak jej důvěrně známe - a přiznejme si, jak jej má většina z nás nejraději. Do Hongkongu si pro něj přijede mladá policistka Kaja, členka norského policejního sboru, protože potřebují Harryho zkušenosti při pátrání po sériovém vrahovi. Jenže v policejních sborech norského království panuje konkurenční bitva. Proti oddělení vražd stojí Kripos, což je norská národní kriminální policie. Tato dvě oddělení bojují o místo na slunci a snaží se získat co nejvíce trofejí, kterými by porazila konkurenta.

Případ, který Harry vyšetřuje (ať už oficiálně, nebo – jak je opět zvykem – neoficiálně)  nemá v norské historii obdoby. V království řádí sériový vrah, své oběti před smrtí mučí nástrojem, kterému Jo Nesbø v knize říká Leopoldovo jablko. Hledal jsem to na Googlu a vypadá to, že se jedná o výplod autorovy fantazie. Díkybohu, protože krutost tohoto „jablka“ je mimořádná. Nesbø své čtenáře nešetří, v barvitosti popisu se přímo vyžívá.

V Levhartovi, stejně jako v předchozích knihách, je vedlejší "osobní" linie stejně podstatná jako ta hlavní,pátrací. Po událostech ve Sněhulákovi se Harryho láska odstěhovala, i se synem Olegem. Harry se sblíží s Kajou (která ho dovezla z Hongkongu) a tento románek si postupně nechá přerůst přes hlavu.

V úvodu jsem zmínil, že Levhart má něco navíc. Kdo ho má holeovky načtené, dobře ví, že v Pentagramu vyvrcholila vedlejší linka, která se linula hned několika díly. Byla to zápletka profesní, na kterou již ve Sněhulákovi Nesbø navázal další kontinuální zápletkou, tentokrát osobní. Život Harryho Holeho je zde, jak už bylo ostatně i ve Sněhulákovi, propojen s dějem příběhu. Bavilo mě to a těším se na to, jak tento motiv bude pokračovat v dalších dílech.

Je vidět, že Nesbø také definitivně opustil krimi žánr a volně přešel do žánru thrilleru. Pokud jste například v Nemesis nebo v Pentagramu jásali nad precizním popisu kriminalistické práce, teď budete hrůzou trnout při popisu událostí, do kterých se Harry dostane. Další velké plus Levharta je pointa příběhu. Nejsem dobrý "hádač", ale zde bylo mé překvapení zatím asi největší ze všech holeovek.

Za zmínku stojí i skutečnost, že Jo Nesbø se vyhýbá tradici severské krimi a ve svých příbězích se příliš nevěnuje ani politice, ani zásadním společenským tématům. Levhart je čistokrevný thriller. Moc dobrý čistokrevný thriller!