portál pro milovníky knih
Lampa

Lidstvo, běž se zahrabat

název knihySilo

nakladatelstvíKNIŽNÍ KLUB

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2014

počet stran492 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formaromán

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-242-4449-5

Představte si ohromné podzemní silo, ve kterém se však neuchovává zrno na horší časy, nýbrž lidé. Schovaní před horšími časy, které nastaly na celém světě. V Silu se narodí, žijí i (ve většině případů) umírají. A tu a tam si zahrají na revoluci.

Temná budoucnost

Budoucnost lidstva nevypadá moc růžově. Alespoň podle postapokalyptických či dystopických sci-fi románů, s nimiž se na knižním trhu v posledních letech doslova roztrhl pytel (především pak s těmi s nálepkou „Young adult"). A přitom nejsou tyto subžánry bůhvíjakou novinkou.

O tom, že lidstvo v budoucnosti nečeká ani tak expanze do dalekých končin vesmíru, jako spíš totalita a znásilňování systémem věděli dávno před Hunger Games už Orwell (1984, Farma zvířat) s Bradburym (451°C Fahrenheita). Nebo dekády před nimi Čapek (Válka s mloky, R.U.R.) se Zamjatinem (My). A svět po apokalypse? Na ten si literárně posvítila poprvé již Mary Shelleyová románem Poslední muž v roce 1826.

Nechci se pouště do zdlouhavých úvah na téma: „čím si módu dystopií vysvětlit". Odpověď můžeme nalézt jak v obavě autorů před současným stavem civilizace, která není vzdálena zhmotnění myšlenky Velkého bratra, či „pouhý" skvělý marketing, který dostal dystopie do módy.

Čištění Sila

Být obyvatelem Sila, které na svých 144 podzemních patrech ukrývá poslední lidi před zdevastovaným a smrtícím světem, není žádný med. Zaprvé díky tomu ohromnému množství schodů, které musíte každou chvíli zdolávat, zadruhé díky faktu, že při jakémkoliv průšvihu jdete na čištění.

Což znamená vypucování kamer, které snímají okolí. Zvenku. V ochranném obleku s krátkou trvanlivostí. A všemi těmi toxiny, které ve vzduchu čekají jen na to, aby vás mohly zabít. Není divu, že nejbližší okolí Sila se začíná kupit lidskými hromádkami.

Tentokrát je však čištění jiné. Ven se totiž v poetickou melancholií protknuté povídce, původně pojmenované Cupanina, která hned zkraje předkládá čtenářům vrchol knihy, dobrovolně vydá sám šerif, který tak následuje s několikaletým zpožděním svou manželku. A tím pádem je třeba najít nového strážce pořádku. Nikdo však nemohl tušit, že tato zdánlivě nevinná operace povede k revoluci.

Uzavřený prostor, vzorek lidské společnosti, rozdělené do tříd symbolizovaných jednotlivými patry sila a náhlý tlak, pod nějž se lidé dostávají... Silo jako by vypadlo z hlavy Stephena Kinga. S nabízející se sociologickou analýzou si však Howey příliš hlavu nedělá. Sice nechá obyvatele Sila dojít až k revoluci, ta je však v jeho podání naivní, přestože jí na krvavosti nechybí.

Jelikož je Silo prvotinou, navíc vydávanou nejprve po kratších částech na internetu a teprve po čtenářském úspěchu také knižně, překvapí svou stylistickou vyzrálostí. Howey vrhá čtenáře do Sila, aniž by mu násilně vštěpoval jeho pravidla. A to je dobré. Představuje je postupně, bok po boku hlavní protagonistce Juliette, která se má stát šerifkou, proti čemuž se však postaví IT oddělení – a v tu ránu začíná kolotoč.

A právě tohle kontinuální dávkování nových informací spolu s nezpomalujícím tempem vyprávění dělají ze Sila vysoce čtivou knihu.