portál pro milovníky knih
Lampa

Lanýže, vražda a "gestapo" z Bruselu

název knihyBruno, chef de police

nakladatelstvíDOKOŘÁN

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2011

počet stran239 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formaromán

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-7363-373-8

Velitel městských strážníků Benoît – Bohem požehnaný –, nalezenec a chovanec církevního sirotčince, se za své křestní jméno stydí tak, že si raději nechává říkat Bruno. A přesto jeho život požehnaný je. Malé francouzské městečko St Denis v malebné oblasti Périgord nabízí všechny radosti života: domácí víno, paštiky, likéry i sýry. K tomu posezení v kavárničce mezi přátelskými sousedy a společenské vyžití v tenisovém a ragbyovém klubu. Nebýt hygieniků z Bruselu, kteří čas od času přepadnou místní trh, a protivně vychrtlého kapitána Duroca, hlavy republikové policie, který sucharsky lpí na dopravních předpisech, nerušilo by zdejší rurálně idylický klid nic. Až na tu vraždu, pochopitelně.

Ach, sladká Francie!

Detektivka britského novináře Martina Walkera je pravým opakem v současnosti tolik oblíbených seversky pochmurných kriminálních příběhů. Ústředním pátračem nezmítají vnitřní běsy, neřeší vleklé rodinné krize, nehroutí se přepracováním – coby strážník na maloměstě dohlíží nanejvýš na slavnostní průvody a jaksi nad rámec svých povinností organizuje složitou špionážní síť, která má jediný cíl: včas odhalit dotěrné kontrolory a schovat před nimi na místním tržišti vše, co neodpovídá evropským směrnicím, například domácí škvarky.

Francouzský venkov, kde má autor letní dům, je podán jako místo, kde lidé ještě nezapomněli, jak dobře žít, to jest pěstovat, lovit a hlavně jíst, a kde se tento bonvivánský životní styl harmonicky doplňuje s překrásnou krajinou a dlouhou historií, jeskynními kresbami počínaje a napoleonským mostem konče. Důraz v textu tak není kladen na detektivní pátrání, jehož se Bruno – byť je to nakonec on, kdo odhalí pachatele – účastní vlastně bokem; jako městský strážník přispívá vyšetřující kriminální policii jen znalostí prostředí. Větší plochu románu zabírá nastínění charakteru obyvatel městečka, života v obci, místních, zejména kulinárních zvyklostí a krajových pamětihodností

Detektiv samotář

Jelikož jde o první díl série, dozvíme se také něco o hlavní postavě. Navzdory své uklidňující obyčejnosti Bruno přeci jen chová v srdci jedno tajemství, respektive trauma: jako bývalý voják utrpěl na misi v Bosně zranění nejen fyzické, nýbrž i citové. Tomu též padá na vrub hrdinovo zarputilé staromládenectví, jež se snaží pokořit všechny vdavekchtivé mladé ženy ze St Denis. Tím je tedy dán v zápletce prostor pro hrdinova případná budoucí milostná vzplanutí. Jednoho se čtenář dočká již v první knize. A zcela podle pravidel žánru si může být jist, že na konci svatební pochod nezazní. Každý dobrý detektiv musí být přeci trochu samotář, alespoň v románech.

Samotná detektivní zápletka, byť poměrně upozaděná, je promyšlena velmi dobře. To, co se na začátku jeví jako rasově motivovaná vražda, nakonec vyústí v překvapivé odhalení, jehož klíčem je historie. Fakta týkající se řešení zločinu se ovšem dozvídáme spíše na okraj dění, které se po nalezení mrtvého arabského důchodce zvrhne ve společenský boj. Každý ze zúčastněných v něm má své vlastní zájmy. Novináři čují článek na titulní stranu, politici z Paříže i ambiciózní vyšetřující soudce odtamtéž na něm hodlají vytřískat politický kapitál, místní podnikatelé závislí na turistickém ruchu naopak netouží po ničem jiném než po utichnutí aféry a galští nacionalisté z Národní fronty zde hodlají předvést hon na imigranty. Britskýma očima tak čtenář mimoděk zahlédne fungování francouzského politického systému, v němž vykonávají moc především úředníci a mít známé na vyšších místech je zárukou politické kariéry, nebo alespoň přežití. V souboji různých zájmů je ošklivě vykuchaný penzista jen jednou z položek.

Bruno, chef de Police není typickou detektivkou, kde krok za krokem sledujeme s napětím pátrání. Může se číst také jako lehce načtrnutý portrét francouzského venkova z pera Angličana, který má své Francouze opravdu rád. O tom ostatně svědčí i webové stránky věnované sérii, kde najde čtenář nejen vše o hlavním hrdinovi, dalších titulech série či portrét autora, ale také odkazy věnované historii a pamětihodnostem kraje, místní recepty a dokonce i tipy na nejlepší zdejší restaurace. Čtenář, který se do sladké Dordogne nemůže hned rozjet, nechť si aspoň sedne s knihou, lahví červeného a několika kousky francouzských sýrů v parku na sluníčko. Bruno ho svým krajem rád provede.