portál pro milovníky knih
Lampa

Krvavý déšť v Helsinkách

název knihyLéčitel

nakladatelstvíKNIHA ZLÍN

číslo vydání1. vydání

místo vydáníZlín

rok vydání2012

počet stran178 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formaromán

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-87497-54-8

Svět v rozkladu. Mají v tom prsty nedávné epidemie, nebo se začal rozkládat již dříve a z jiných příčin? A jde o budoucnost, nebo se to týká (velmi akutně) již nás?

Otázky, které mohou vyvstat, přesto je finský autor Antti Tuomainen ve své třetí knize nepokládá. Helsinky, nebarvité, s postapokalyptickou patinou, se staly bludištěm. A kdyby nebylo deště, uvažžovali byste, zda vůbec ještě s městem nebe nějak komunikuje. Jak už to bývá, v labyrintech zanikají cesty, stejně jako se rodí nové. A s nimi otázky. Mnoho odpovědí nečekejte. Ostatně, závěr útlé knihy má chuť po nabroušené oceli a rozprostře před vás hned několik možžných variant. Nejen kudy by se mohl děj dále ubírat, ale také těch zpětných – kudy vlastně šel.

Tuomainen získal prestižžní ocenění za nejlepší krimi roku 2011, zapomeňte však na nějaké vražžedné, leč žžánrově čisté čtivo. Ne žže by autor tápal, naopak dobře ví, žže temné helsinské uličky mohou reflektovat stejně tak "prosvětlená" zákoutí mysli – vraha/vrahů, obětí (??), amatérského detektiva, i nás samotných. A ví, žže kdyžž bludiště, tak bez jasného směřování a postupu.

Léčitel je provokativní. Už tím, žže nenabízí "poamericky" vybudované zázemí, tradiční dramaturgii od expozice až po katastrofu, kdy nás autor vede za ruku a říká, pozor, teď přijde chvíle, kdy se něco důležžitého dovíš. Zásadních momentů (informací) nabízí prakticky kažždá strana, Tuomainen s nimi ale pracuje doslova zákeřně. Nekřičí, neupozorňují na sebe, je obtížžné si všech při prvním čtení všimnout – ale neciťte se provinile, ani hlavní hrdina Tapani Lehtinen se často "nechytne". Nedivte se mu, jeho žžena je nezvěstná a několik indicií napovídá, žže se zapletla do velmi nepřívětivé sítě, která se spřádá i za pomoci vyvražždění několika rodin.

Léčitel ale provokuje i tím, žže je velmi krátký. Ze dvou důvodů. Tuomainen volí jen ta slova, která mají pro jeho příběh význam (takžé pozor na ně!). A nedoříká.

Napětí tak vzniká nejen uvnitř příběhu (ve fabuli, kdy chcete vědět, co se v těch Helsinkách, sakra, děje), ale také ve vztahu mezi čtenářem a knihou. Drᾞdit vás můžže syžžet, způsob vyprávění, který rozhodně nechce, abyste si knihu vzali na dovolenou na plើ u moře, nebo si ji rozkouskovali a po večer sem tam něco "zhltli".

P.S.: Už dlouho se mi nestalo, abych detektivku měl chuť/potřebu přečíst znovu (hned) po jejím dočtení.