portál pro milovníky knih
Lampa

Král Karel s Bruncvíkem na dobrodružné výpravě za nejmenším čtenářem

název knihyPohádka o králi Karlovi

nakladatelstvíPetr Prchal

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2012

autor

jazyk vydáníČeština

literární formapovídka

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-87003-32-9

Když Lucie Seifertová vymalovala poprvé české dějiny ve výpravném leporelu, žádnému nakladateli se do jejich vydání nechtělo. A jak už to u těchto příběhů bývá, váhavci prohloupili. Dějiny udatného národa českého (a  pár bezvýznamných světových událostí) vydal výtvarnici manžel a z Dějin se stala svého druhu senzace.  Kniha existuje i v olbřímí verzi a po různých výstavách reprezentuje český stát, stejný námět Seifertová zpracovala i jako animovaný seriál pro Českou televizi. Lucie Seifertová je prostě od té doby odbornicí na českou dějepravu, převyprávěnou pro děti. V nedávném čase autorka vydala dvě publikace, určené nejmenším čtenářům od tří let. Obě proto nesou v názvu slovo pohádka - ačkoli první vychází ze skutečných činů Karla IV a druhá vypravuje pověst o Bruncvíkovi.

Lucie Seifertová je autorkou nejen obrázků, ale i skromného textu. Celostránkovou ilustraci vždy doprovází jednoduchá věta, někdy jen pár slov. Sdělení stojí především na obrazové části - někdy jej text vtipně doplňuje, jindy trochu suše konstatuje fakta. Nejlepší jsou samozřejmě ty pasáže, kdy text s obrázkem tvoří vtipnou zkratku. Například v Bruncvíkovi zastihne rytíře na moři bouře, zvedne se vlna, která lodníky otočí kolem dokola. Výtvarnice rozfázovala vzedmutí a pád vlny zpátky do moře na totožné ilustraci ječících obličejů, jen pokaždé jinak natočených podle směru pádu ( s výstižným, rovněž se opakujícím komentářem "Uáááá!"). Podobný fórek je  rovněž v Pohádce o králi Karlovi, kdy na jedné stránce Karel pronásleduje na koni nepřátelského rytíře, aby se na další dvojstraně situace jen zrcadlově otočila (Někdy v bitvě vyhrál, jindy prohrál). Právě tyhle hrátky baví v Karlovi i Bruncvíkovi nejvíc.

Jinak je text spíše svou maximální stručností lehce suchý - malého čtenáře sice tak nijak nezatěžuje, ale myslím, že tříleté dítě, pro něž jsou knížky primárně určeny, by uneslo i trochu větší porci textu. Tím spíš, že text sám o sobě nemá nijak zvláštní poetickou či jazykovou kvalitu, slouží především informativně. Na druhou stranu se zase otevírá větší prostor pro rodiče - předčitatele, který může strohé údaje podle zájmu dítěte doplňovat.

Nejsilnější stránkou Lucie Seifertové jsou přirozeně ilustrace - její charakteristický styl je již svého druhu značka a dokáže pobavit nenápadným detailem - to třeba když jednou místo královských lilií použije na tapetě zlaté otazníky v modrém poli a výstižně tak tvoří pozadí pro maličkého kralevice Karla, obklopeného hromadou knih, které musí jako správný adept trůnu přečíst.

Obsahově si Lucie Seifertová vybírá v případě Karla jeho dobrodružné putování v mládí, stavbu Prahy (s vajíčky pro Karůlv most) a Karlštejna. Větší dějovou linii má přirozeně Bruncvík, předkládající jednoduchou verzi pověsti. Z obou knížek si moje tříletá dcera oblíbila především Bruncvíka, který již díky předloze tvoří ucelenější příběh. Předčítáme ho stále dokola, takže si jej malá čtenářka vryla do paměti - a možná to je právě účelem jednoduchého sdělení. Co se dospělým očím může zdát někdy až příliš skromné, těm dětským zcela hoví. V kombinaci s uvolněnou kresbou jsou pohádky o Karlovi i o Bruncvíkovi ideálním doplňkem dětské knihovničky, v níž ani rodič, ani dítě nemá vždy chuť ponořit se do složitějšího příběhu. Současně pokládají kameny pro budoucí vzdělání - přiznávám, že řadu dějinných faktů jsem si zapamatovala právě díky legendárním Obrázkům z českých dějin a pověstí a nepochybuji, že  Bruncvík a Karel vykonají podobnou službu.