portál pro milovníky knih
Lampa

Keep calm and read Terry Jones...

název knihyPohádky k neuvěření

nakladatelstvíKNIŽNÍ KLUB

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2014

počet stran150 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formaromán

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-242-4426-6

Je celkem známo, že “báječný bavič” Terry Jones, jeden ze šesti Monty Pythonů, je zkušený spisovatel, ba dokonce renomovaný autor dětské literatury. Jeho kolekce  příběhů pro děti, nazvaných Pohádky k neuvěření, je konečně k mání v češtině.

Když čtenář otevírá knížku s uvedenou  mottem “znáte z Monty Pythona” (míněna je samozřejmě osoba autora), očekává jistou úroveň zábavy a také charakteristický humor. Pohádky Terryho Jonese obstojí ale i bez této nálepky; možná je dokonce i trochu na obtíž, protože může na vyprávění určené především dětem klást přehnané nároky. Ne že by se v Jonesových pohádkách nedal vystopovat autorův “background”, tedy ona renomovaná značka, ale není to to jediné. Pohádky Terryho Jonese se napájí z mnoha zdrojů a jsou tak pro čtenáře či předčitatele zdrojem mnoha překvapení.

Bajky i pohádky

Autor si bere tu něco z bajek (Jak jezevec k pruhům přišel, O dvouocasé kočce), onde zpracovává po svém klasické pohádkové motivy (kouzelné zrcadlo, děťáko ze sněhu, obr lidožrout) a sem tam dopřeje kýženou dávku absurdnosti a montypythonského humoru (O Nikobobinovi a benátském dóžeti, Lechtač Lenny). 

Mezi zmíněná překvapení patří pak i fakt, že spisovatel chápe pohádku celkem vážně. Tedy žádné absurdní hříčky: Jones používá pohádku jako nástroj pobavení i zdroj starých dobrých poučení, třeba že chamtivost se nevyplácí a peníze nejsou všechno (O písni, jež dávala pocítit blaženost, O Všudyočkovi).

Někdy bere Jones pohádku dokonce tak seriózně, že ji napíše angažovanou. V příběhu O králi vzduchoplavci zazní na konci silné varování, a tak lze celou pohádku zpětně vnímat jako alegorii - byť osobně přiznávám, že nevím, co měl spisovatel přesně na mysli, když psal o týrání dětí v důsledku automobilové dopravy (má na mysli nehodovost, vykořisťování přírodních zdrojů a zneužívání dětské práce na jedné straně světa, aby měl západ své konzumní samozřejmosti, nebo co vlastně?)...

Převracení, poučení, pobavení

Nebyl by to také Terry Jones, kdyby pohádky současně nepřevracel trochu naruby.

A to například osobitým vypravěčským stylem, dodatky, které v pohádkách nenajdete (namísto obvyklého „a jestli neumřeli, žijí šťastně dodnes”). Největší přínos Pohádek k neuvěření je autorovo vidění světa, vlastně glosování lidského mumraje.

Tak už jen úvodní pohádka o potřeštěných lodnících, kteří místo aby se věnovali své práci, konají jen skopičiny a nenechají se od nich odvrátit ani bouří, ani domorodými lidožrouty.  Nemusíme v tom vidět prostý nonsens, ale spíše poučení, že na hlupáky jakékoli kategorie je zbytečné ztrácet jakoukoli energii.

„Chtěl jsem se od vás něčemu přiučit, ale vy jste mi vážně dost ukázali. Teď už vím, že nemá cenu marnit čas s lidmi, kteří se chovají jako pomatenci - bez ohledu na to, jestli je to kapitán, loďmistr nebo první důstojník!” rozlobí se na konci mladý učedník na lodi bláznů. 

Povzdech, že tak už to na světě prostě chodí, najdeme ve vícero Jonesových pohádkách, s příznačným anglickým stoicismem. Třeba když holčička vysvobodí všechny před smrtí v lidožroutově kotli a zachránění slibují, že příště poslechnou hlas dítěte, který je před mazanou obludou varoval - tak je hned jasné, že člověk je tvor nepoučitelný, pohádka nepohádka.  

U dalších vyprávění je znát, že jsou možná i plodem momentální potřeby dětského posluchače - tak bych viděla celkem obyčejné vyprávění o dinosaurech (také po mně něco podobného děti loudí, když se nudí ve vlaku). Jiný příběh zase zpracovává dětské noční strachy O staříku Rušičovi.

Jako celek jsou Pohádky k neuvěření opravdu bohatou kolekci, v níž má každý šanci najít svůj oblíbený typ příběhu a vyprávění. Čtou se dobře – a snad se i dobře prodávají a Knižní klub zprostředkuje i starší Jonesovy dětské knížky...