portál pro milovníky knih
Lampa

Když sníh studí hrůzou

Svůj letošní první sníh máme již za sebou, a proto lze s o něco větším klidem publikovat recenzi na nejnovější text norské literární hvězdy Joa Nesbøho.

Nesbø představuje v posledním roce pro nakladatelství Kniha ZLÍN bednu s pokladem. "Zlíňáci" postupně vytahují nové a nové příběhy, jejichž pozorným překladem (a očividně fanouškovskou péčí o propagaci) otřásají tuzemskými žžebříčky bestsellerů. Kolem norského padesátníka to zkrátka žžije, také Knihožrout se mu jižž speciálně věnoval. Sněhulák je další případ komisaře Harryho Holea a patří mezi nejočekávavější díl z celé série.  Ať již díky informaci, žže se jeho filmové adaptace má zhostit Martin Scorsese, nebo proto, že   zahraniční i domácí blogy a tiskoviny jsou plné chvály a nadšení. 

Když jsem začal Sněhuláka číst, zavrněl jsem spokojeností podobně, jako kdyžž se kočka rozvalí už krbu. Nesbø totižž hned v úvodní kapitole namixoval jistou dávku provokace s tajemnem a vzbudil hodně silná očekávání. A vlastně mi nevadilo, žže styl vyprávění neměl daleko k Stephenu Kingovi. Ostatně, srovnání s králem literárního hororu a thrilleru není od věci. Jo Nesbø si ve své novince mnohem víc osvojil dynamičtější "přepínání" mezi jednotlivými ději. Literární forma u Kinga (a v tomto případě i ve Sněhulákovi) asociuje tu filmovou, zvláště využžití paralelní či křížžové montᾞe. Účel je jasný. Více čtenáře držžet v napětí a jednodušší možžnost vyprávění gradovat. I Nesbø nespoléhá pouze na konec a začátek kapitoly, naopak střih bývá mnohdy nečekaný, oddaluje vyústění akce, současně – stejně jako u Kinga – ale není samoúčelný. Ať už jde o "flashbacky", nebo zkrátka pohled na jiné místo v tentýžž čas, odkrývá zase o krapet víc podhoubí celé zápletky, a to včetně psychologických profilů jednotlivých postav.

Norský autor se můžže pyšnit přitažžlivým "ztraceným" hrdinou, detektiv Harry Hole má charisma, a to i přesto, žže byste ho s největší pravděpodobností za parťáka nechtěli. Ačkoliv záliba v alkoholu nepředstavuje tentokrát pomyslné t잾ítko na jedné straně vah, má Hole achillových pat víc. Dovolím si však podotknout, žže tentokrát Nesbø vystavěl mnohem napínavější příběh a dávkoval různé (mnohdy zavádějící) informace rafinovaněji, takžže nemusel opakovaně komplikovat vývoj děje kvůli Holeovým slabostem či jeho svérázné povaze a způsobu vyšetřování.

Je otázkou, kdy vlastně Sněhuláka číst. Pravděpodobně na jaře či v létě, kdy nehrozí, žže byste za oknem zahlédli poletovat sněhové vločky - protože sníh ve Sněhulákovi studí hrůzou. Sněhulák totiž nefiguruje v příběhu jen jako nějaký bubák a nejen předznamenává smrt. Sněhulák JE smrt. Hezké zimní čtení - a raději si zamkněte, až za okny uvidíte poletovat vločky...