portál pro milovníky knih
Lampa

Když prostě chceme vypnout a bavit se

název knihyGotrek a Felix

nakladatelstvíPolaris

číslo vydání1. vydání

místo vydáníFrenštátp.R.podRadhoštěm

rok vydání2012

počet stran331 stran

jazyk vydáníČeština

literární formapovídka

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-7332-196-3

Na konci roku nevycházejí pouze dlouho očekávané tituly pro nejnáročnější čtenáře. Třeba knihy ze série Warhammer (nebo jeho sci-fi obdoby W40KK) asi nikdy nebudou mít větší ambice než umožnit čtenáři vypnout mozek a bavit se u gargantuovských, bizarních a makabrózních akčních scén, přelitých hustou omáčkou depresivní atmosféry a černého humoru. Před Vánoci se nám v této oblasti dostalo obzvláště vypečeného dárku.

Který zabíječ je nejlepší?

Svět Warhammeru, v němž civilizované síly čelí neustálému tlaku nejen nelidských ras, ale především všepokřivující a mutanty plodící síle Chaosu, má řadu hrdinů i antihrdinů (třeba temného elfa Maluse, zbožňujícího lidskou kůži, krev nepřátel a občasnou bratrovraždu). U nás jsou však nejpopulárnější příběhy o trpaslíkovi (zapomeňte přitom na sádru či Tolkiena, zde se pod tímto slovem rozumí nerudné mašiny na zabíjení, s chorobnou láskou k zisku a pití, fanatici přes naplnění daného slova) Gotrekovi Gurnissonovi.

Ten – aby odčinil dávný hřích – přísahal, že nalezne slavnou smrt v boji se silami zla (ale tak nějak se mu nedaří najít dostatečně silného protivníka). Společnost mu dělá člověk (aka „človíček“) Felix Jaeger, který slíbil zvěčnit jeho smrt v básni… nebo aspoň próze.

Aktuální, již třináctá kniha jejich dobrodružství je však obzvláště zajímavá. Jedná  se totiž o antologii. Celkem zde nalezneme deset povídek od devíti autorů a máme tak možnost si shrnout, čím vším slavná série oslovila své fanoušky.

Nejprve však malé ohlédnutí. Gotreka s Felixem stvořil britský spisovatel (v posledních letech však žijící v Čechách) William King. Po úspěchu několika prvních povídek (sebraných v knize Zabíječ trolů) se rozjela regulérní románová řada. Sám King však sérii po své sedmé knize (Zabíječ obrů) opustil pro tvůrčí neshody a do náruče Black Library (zahraničního vydavatele Warhammeru) se vrátil až poměrně nedávno – ovšem už s jinými projekty.

Kronikářem populárního trolobijce se mezitím stal Američan Nathan Long – a ač to spousta fanoušků  nebude slyšet ráda, pro sérii to bylo jen dobře. King už se v posledních knihách evidentně unavil a potřeboval změnu. Long vrátil sérii ke komornějším (ve smyslu, že se nehraje o osud světa, ne že by se snížil bodycount nepřátel), odsunul stranou většinu vedlejších postav, které se na sérii nabalily (a jen postupně je vracel do hry) a trochu změnil styl. Například tam, kde byl King sarkastický, je Long spíše groteskní. Což si ovšem zdůvodnil tím, že jeho příběhy se odehrávají zhruba několik let po událostech popsaných Kingem.

V aktuální antologii má Long hned dva příspěvky a nutno říct, že je vidět vypsanost autora, takže oba patří k těm nejlepším. Trolobijcova čest je nejepičtějším kouskem knihy, o výpravě do podzemí trpasličí pevnosti, s propracovanými bitevními scénami, tradiční várkou bezútěšnosti a několika milými zvraty. Dvě koruny Ras Karímu je naopak odlehčenější, přesto klasicky warhammerovsky krvavá historka o jednom převratu z města, které připomíná Bagdád Tisíce a jedné noci.

Humor a děs

Humor obsažený v sérii ostatně oslovil i jiné autory. Na ironii osudu trolobijců (tedy hledat smrt, ale zároveň se jí nikdy nepoddat) a slabosti trpaslíků pro pivo staví Soudek Wynterse od nám zatím neznámého Joshe Reynoldse (v hlavní roli Gotrekův starý přítel Snorri Nosohryz). V obskurní rase humanoidních krys – úžasně zbabělých, oportunistických, ale o své genialitě a síle přesvědčených skavenů – se pak inspirovali hned dva autoři.

Lepším z nich je C. L. Werner, který napsal další z příběhů šedého věštce Thanquola, kterému Gotrek s Felixem opakovaně kříží jeho skvělé plány. Zlodějka mysli je, podobně jako třeba v létě vydaný román Šedý věštec od stejného autora, epickou a brutální variací na slavné grotesky o Ptáku uličníkovi a kojotu Williem – pokud by tedy všichni zúčastnění byli psychopati a chodící zbraně hromadného ničení.

Požírač rodných, o únosu sličné dívky mocným ogrem, který se zvrhne v brutální exkurzi do gastronomie této nechutné rasy a boj o nástupnictví, je také určitým bizarním způsobem zábavný, ale staví především na poctivé akci. Podobně jako Pohřeb Gotreka Gurnissona od Richarda Saltera.

Antologie však obsahuje i povídky, které hrají na nejtemnější notu světa Warhammeru. To je příklad poměrně překombinovaného Posledního rozkazu Andyho Smillieho, ale hlavně až lovecraftovské, atmosférické záležitosti Johna Brunnera Místo tichého shromáždění (což je mimochodem jeden z nejlepších hororů, jaké jsme si mohli loni přečíst).

Posledním pánem na holení je pak Ben McCallum se svým Proroctvím. Což je povídka přímo odkazující na knihy Williama Kinga, ovšem na ty pozdní: na jejich přepálené zápletky, kosmické souvislosti a snahu ohromit co nejvelkolepějšími atrakcemi. A stejně jako u Kinga, který byl navíc mnohem lepší spisovatel než McCallum, i zde to v porovnání s přístupy ostatních autorů nestačí.

Ovšem pořád to znamená, že z deseti povídek jsou podprůměrné jen dvě. Pro fanoušky Gotreka a Felixe tak má kniha jedinou vadu – ani na chviličku se nevrátil otec zakladatel. Škoda, ovšem v takovém případě stačí poukázat na to, že ve stejnou dobu vyšla i útlá sbírečka povídek Zloděj těl. William King se zde vrací ke kořenům: čtveřice sarkastických, černohumorných hrdinských fantasy dokazuje, že King je opět v plné síle a na jeho další knihy (byť ne nutně ze světa Warhammeru) se můžeme těšit stejně nadšeně jako na příštího Gotreka s Felixem.

zpět na přehled15.02.2013 08:00,