portál pro milovníky knih
Lampa

Když kokršpaněl mluví kokršpanělsky

název knihyMilion melounů

nakladatelstvíMEANDER

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2011

počet stran47 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formapoezie

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-86283-91-3

Básnická sbírka Daniely Fischerové Milion melounů vydaná v umělecké edici Modrý slon nakladatelství Meandr v roce 2011 mě nadchla. A víc vlastně netřeba psát. Přijmout však honorář za tři věty by nebylo fér, proto tedy pomněte čím.

Čistá literární hra

Především čistou a krásnou literární hrou. Kopou slov s hromadou zvukomaleb, dvojsmyslů, aliterací, přehlídek nejrůznějších rýmů, zkrátka čeho si jen vzpomenete. Navíc je forma vskutku jen formou, nikoliv cílem básní, teprve kabátem vtipného, hravého a chytrého obsahu. Hodně básní tu má podobu písně, buď svojí stavbou ke zpěvu vybízí (Milion melounů – Cestou do Loun klesl ke dnu / parník, který vezl bednu, / bednu s melouny.), nebo přímo obsahují refrén (Tetelení – Motýli tudy letěli / a my se zlehka zachvěli, halí a belí... / halí a belí...). Najdeme zde říkadla – tematicky svázaná atmosférickými ději (Mžení, Krápání, Liják) či zvířaty (Varování, Kšandy, Kokršpaněl, Podivné sňatky), jazykolamy (První syslí jazykolam, Druhý syslí jazykolam), krátká čtyřverší (Rýmovačka, Kočičí škola) i příspěvky dlouhé pár stran (Skladatelův den).

S rýmem pracuje autorka pilně: najde se tu obkročný, sdružený, střídavý, postupný... absolutní, akustický, grafický, gramatický... Často také rýmuje uvnitř veršů (Mlhavá báseň o plchovi... nebo možná ne – Mlha leží na nábřeží, / mlha mlží kolem věží...). Rýmy jsou nezřídka prosté, vlastně banální (Rýmovačka – zima x rýma, Po škole – po škole x na stole, Sobi – les x dnes), celky básní ale do prostosti mají daleko. Dokládají, že kvalita nemusí ležet ve složitostech – byť básnířka se nebrání zacházet se slovy ne zrovna běžnými (Tajný noční ples – plesat, hopkovat, slehnout).

Obsahově se básně dotýkají obyčejných skutečností, které ale rozvíjejí do nečekaných podob (Katka tká, Ranní mrazík, Lžička k dortu). Popřípadě se v nich slova rozebírají doslovně (Kokršpaněl mluví ve Španělsku kokršpanělsky a v Čechách kokrčesky, ve Vizi je tele hlasatelem v televizi, žába zase v žábovizi, ve Mžení nad řekou Mží mží a nad Temží zase temží a podobných hrátek je kniha plná). Autorka si všímá také posunu významů slov přidáním či ubráním jedné hlásky, změnou diakritiky (Sobi – sobi, snobi, sobci, v obci, Katka tká – utkání, tkaní), či rozdělením slov na různých místech (Ranní mrazík – jemně x je mně). Tvoří neologismy na základě „slepého" uplatňování jazykových zákonů (ve Varování koza trkne a zbrklý se zbrkne). A konečně klade do rozporu protiklady, například upovídané Cokoliv a tiché Nic (Ukolébavka), Kňuba a Nekňuba, Mehlo a Nemehlo, Stvůra a Nestvůra (Dvojice).

Aktivní čtenář vítán

Básně se čtenářům nepodbízejí, naopak vyžadují kreativní smýšlení o slovech a jazyce vůbec – vždyť například báseň Ukolébavka operuje se znalostí obojetných, tvrdých i měkkých hlásek, se vzory slov, Dopis Ježíškovi je založen na rýmu hovorového a spisovného slova (stejská – pejska, stýská – píska), Ježci jsou zase jednoduchá nicméně přece jen matematická slovní úloha. Báseň Pomník počítá zase s tím, že čtenář z vlastní mimoliterární zkušenosti pochopí souvislost mezi pomníkem, mocným králem, hopkujícím kosem a kapajícím nosem (Byl to mocný král, / každý se ho bál. // Dneska po lijáku / pro legraci ptáků / (ale hlavně posměváčků kosů!) / kapalo mu z královského nosu. // Jeden kos se smál, / až se zakuckal!).

Často autorka pracuje se známými literárními texty: nebojí se použít vtipy – rozhovor dvou, kteří si vzájemně nerozumějí a zaměňují podobná slova jako omyl x nemyl, nebyl x zlobil, mobil x zlomil (Telefonní Emil), ani Hrubínem přebásněnou Perníkovou chaloupku. Báseň Ježci vystaví podobně jako kalambúr „šli dva Šlitři"; První syslí jazykolam volně parafrázuje jazykolam Naoleluje-li to Jůlie, či nenaoleluje-li to Jůlie. Autorka navazuje na dětská říkadla nebo části (dětských) písní Kdo nevěří, ať tam běží, Cože? – Lžičky, vidličky a nože (Lžička k dortu), Halí a belí (Tetelení), Věrné naše milování (Smajlíci).

Když se obsah snoubí s formou

A především a hlavně je kniha jemně a inteligentně vtipná. Dvacet borců v nerezu (příbory v básni Lžička k dortu) tu pořádají plavecké závody; podivná bytůstka v Podivnostech je celá podivná, ale nejpodivnější na ní je to, že má úplně normální boty; malý hrdina slibuje, jak se polepší v pravopise, když dostane na Vánoce pejska, a když už je vše umluveno, tak „moh by to bejt jezefčík" (Dopis Ježíškovi), Stvůra a Nestvůra se do sebe zamilují, takže všichni hlavu vzhůru, protože i my obyčejní smrtelníci máme šanci (Dvojice) atd. atd. atd.

Básně jsou zpestřené i graficky. Filip Heyduk v nich používá různé velikosti písma, odsazuje slova, zvýrazňuje je, snaží se malovat textem, pracuje s aktuálními komunikačními ikonami (smajlíky). V doprovodu s jednoduchými a vkusnými, lehce načrtnutými ilustracemi Ireny Šafránkové tak vznikla opravdu krásná kniha pro oko, ucho i mozek.

Zkrátka: Básnická sbírka Daniely Fischerové s názvem Milion melounů mě nadchla. A jak zde prokázáno, víc vlastně netřeba psát.

(Na závěr malá soutěž: V anotaci ke knize se píše, že je v ní přítomen klasický sonet. Kdo ho najde, dostane medaili. Kulatou.)