portál pro milovníky knih
Lampa

Hvězdná legenda

název knihyKasta metabaronů

nakladatelstvíCREW s.r.o.

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2014

počet stran534 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formakomiks

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-7449-263-1

Šedovlasé kočky, planety ze zlata nebo diamantů, nejmocnější válečníci galaxie, kteří sami porazí armády, technologické stvůry a bohové, proroctví, láska a čest. A jméno Alejandra Jodorowského na konci rovnice. Výsledek snad ještě lepší, než jsme čekali.

Jestli je Jodorowsky blázen nebo génius, se neví úplně přesně. Vloni se objevivší Pavichův dokument o ztracené Duně, k níž byly navrženy storyboardy, napsán scénář, shromážděn herecký a umělecký štáb, jen na to skutečné natáčení nikdy nedošlo, zase o kousek posunul jazýček vah. Studia se tehdy projektu, který měl divákům změnit vnímání podobně jako LSD, jenomže bez LSD, lekla a z filmu bylo prd. Tedy nebylo, byl přiklepnut Davidu Lynchovi, jehož výtvor oplývá především alternativními sestřihy a množstvím variací, o jejichž kvalitě se fanoušci hádají doposud. Ale to Jodorowského nezastavilo – on si svůj sen stejně splnil. Jenom v jiném médiu.

Duna jiná

A ačkoliv samozřejmě někteří z původního produkčního týmu zmizeli, jiní zůstali – například výtvarníci. Jean Giraud neboli Mœbius, autor původních storyboardů, s Jodorowským vytvořil legendární „Hvězdné války na heráku“, komiks Incal. Je škoda, že něco podobného neproběhlo i ve spolupráci s H. R. Gigerem, který byl v týmu rovněž, neboť výsledek mohl být orgastický. Na jeho místo však nastoupil jiný umělec zvučného jména – Juan Giménez, který dokázal velmi věrně a přitom originálně pojmout kýženou syntézu mechanického a živého, v provedení o něco méně hororovém, ale přesto malujícím obrazy cizosti a propasti technologického vývoje rozevírající se do budoucnosti tak daleké, že se mechanika a lidské schopnosti přiblížily magii. A vzniklo dílo, či spíše vesmírná sága, opus, legenda, mýtus o původu největšího válečníka vesmíru, Metabarona, který Incalu chronologicky předchází.

Je to Duna, přátelé, s některými motivy a scénami vykradenými tak okatě, že si jich nelze nevšimnout, ale zároveň není. Příběh nesleduje válku velkorodů, ale první krůčky a vývoj jediného a k tomu značně subtilního rodu Kastaků, který však v průběhu svých pěti generací ovlivnil celou galaxii, mnohdy i celý vesmír. Jak už víme z děl předchozích, Jodorowsky se rozměru skutečně nebojí. Sledujeme tedy jejich počátky, nepravděpodobná zrození a početí, utváření nemilosrdné linie následnictví, kdy Metabaron mladý musí zabít svého vlastního otce, aby mohl titul převzít, sledujeme výcvik, otupující smysly a lidskost, jsme svědky zrodu kodexu válečníka, pro nějž věrnost a čest znamená více než vlastní život, a konečně i hledání pravé lásky a tragédii, která jejím prostřednictvím provází život každého příslušníka kasty. Sledujeme a žasneme.

Nový mýtus

Jodorowského dílo v sobě skrývá zvláštní dichotomii. Na jedné straně je čistou space operou s příběhem a vesmírem, kde je možné úplně všechno. Od války se zrcadlovými obrazy sebe sama, přes titánské polobohy, hlídající brány do jiných rozměrů, supravši vysávající celé planety, úchylné roboty rozplývající se nad taji lidské reprodukce, náboženské řády toužící uchvátit moc, až po zjištění, že když někomu ustřelíte hlavu, vlastně to není zase tak velký problém. Čistá, krvavá a opulentní zábava, navíc podbarvená značným množstvím erotiky a sexuality, kde není nouze o oplodnění kapkou krve, incest nebo i lidskou partenogenezi. Což je Jodorowsky v nejlepší formě, kterou už v edici Mistrovská díla evropského komiksu jednou předvedl v Borgiích. Zde navíc ještě s roztomilými hrátkami s jazykem – zcela běžné jsou výrazy jako paleoježíš, robodebil nebo bioprdel, jimiž se bez ustání častuje ústřední dvojice robotů, z nichž menší, Tonto, je zároveň vypravěčem celého příběhu.

Na straně druhé je Kasta Metabaronů mytologickým vyprávěním, plným obrovské symboliky a sugestivity jednotlivých obrazů. Už v Incalu z nás Alejandro doloval nejzákladnější významy a principy, ale zde to činí prostřednictvím starořecké tragédie ve vesmíru, takže výsledek je ještě působivější. Na pozadí všech válek, bitev a soubojů, které v místy až surrealistické kresbě Juana Gimenéze ožívají větší, než život sám, se v osmi svazcích spojených do fasciklu velkého, že byste jím klidně umlátili velrybu, vypráví příběhy ryze archetypální; jaké jsou limity moci, lásky a vůle jednotlivce a nakolik je život ve společnosti smrti životem skutečným. Tvoří také vážnější stránku příběhu, takže nás tentokrát nečekají úlety jako uctívání zlatého hovna… Ačkoliv, kdoví. V tomhle vesmíru je totiž možné úplně všechno - snad se časem dočkáme i jeho zbytku. A ne-li, alespoň je to další motivace naučit se slušně francouzsky. Čerstvé bagety a Montparnasse za to možná nestojí, ale díla tohoto muže dozajista ano. Protože vás přesvědčí, že hranice mezi šílenstvím a genialitou je pomyslná a veskrze zbytečná a že něčeho skutečně unikátního lze dosáhnout jedině jejich syntézou. Jako například tohoto díla.