portál pro milovníky knih
Lampa

Kapitán Tuf se hlásí do služby

název knihyTufova dobrodružství

nakladatelstvíPLUS

číslo vydání2. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2014

počet stran397 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formaromán

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-259-0324-7

Není Martin jako Martin, hlavně, když je George R. R.. Někteří si z nás si pamatují na doby před Písní ledu a ohně, před tím, že se navěky uchýlil do Westerosu a ukázal záda tomu, co uměl nejlépe. Povídkám a krátkým novelám, úderným a čistým jako zásah blesku. Z těch dobu pochází i dobrácký obr Tuf, milovník koček a dobrého jídla. Jeho příběhy u nás nedávno vyšly podruhé. A poprvé všechny.

Bývaly to doby stříbrné a zlaté, tehdy. I Martin sám si to uvědomuje a proto od svého mamutího opus magnum občas uteče k jiným příběhům, byť třeba ze stejného světa. Loňský Rytíř Sedmi království je toho dostatečným příkladem a také důkazem, že Martin se svou rozvleklou ságou, v jejíž uspokojivé rozuzlení nedoufá už asi ani pánbůh, autorsky zabil. Tufova dobrodružství jsou dítkem této éry, sbírkou příběhů předcházejících bezmála dvacetiletému tažení napříč Západozemím a je to na nich znát od první kapitoly, od první věty.

Pěstujte koťata

Haviland Tuf, majitel lodi Roh hojnosti vynikajícího zboží za nízké ceny, je potulným obchodníkem, který v životě moc nechce. Dobré jídlo, pivo, pohodlí, možnost číst knihy a chovat kočky (věděli jste, že je chovají výhradně vyspělejší a sofistikovanější kultury?), což jsou atributy hrdiny, který je mi sympatický do morku kostí. Je to vlastně jen shoda náhod, že přistoupí na pronájem své lodi a odveze skupinu podezřelých individuí na výpravu za nalezením pozůstatku dávného pozemského impéria a války s nepřítelem lidstva, která skončila před tisíci lety vítězstvím. I to, že je ona výprava úspěšná a oni skutečně nalézají poslední gigantickou klonoloď, zvanou Archa, která i po miléniu let osamělosti stále tiše čeká na nového pána. Ale že se jím stane právě dobrotivý dvou a půl metrový kolohnát, už ne.

Povídky, kterých je v knize celkem osm včetně prologu, se rodily v sedmdesátých a osmdesátých letech, a odehrávají se ve stejném vesmíru jako Píseň pro Lyu a Soumrak na Worlornu, ale namísto jejich dojemné melancholie srší především ostře ironickým humorem a pointami jako padající facky. Tuf by klidně mohl být velkým, tlustým a bledým (pra na třicátou šestou) příbuzným Sheldona Coopera, protože jeho komentáře a absolutní stoicismus tváří v tvář čemukoliv občas hraničí s auspergerovým syndromem, který však vylučuje jeho brilantní výřečnost. Jestli jste si oblíbili Tyriona, věřte, že Tufovi nesahá ani po kolena (nejen fyzicky) – jeho odhalení, kterými svým klientům běžně vytírá zrak, nejsou sice vždy dle jejich představ, ale pokaždé se ukážou jako řešení nejlepší, nejstabilnější a nejrozumnější. I když často ne zrovna příjemné. Na S’uthlamu by mohli vyprávět.

Jednotlivé příběhy byly seřazeny chronologicky nálezem Archy počínaje a poslední návštěvou S’uthlamu konče a kromě Morové hvězdy, Chlebu a ryb, Strážců, Bestie pro Norna a Nášupu obsahují i ty dvě, které dosud českému čtenáři chyběly – Říkejte mu Mojžíš a Mana nebeská. Přičemž nejpůsobivější je možná ta poslední, dokazující, že téma moci a její schopnosti ničit a pokrucovat každého, kdo s ní přijde do styku, dobré lidi nevyjímaje, bylo Martinovým oblíbeným tématem už tehdy. Stejně jako expozice a pointy odhalované především prostřednictvím dialogů, které zvučí a odsýpají, jako když se sype stříbro.

Hravé kotě spalo v kosmu

Space opera je žánr, který je čtenářsky i divácky velmi vděčný, ale přitom se skutečně málokdy setkáme s díly, která její definici v plné šíři pochopila, přijala a ztvárnila po svém. Současní autoři, zejména generace vydávaná v edici Nová space opera u Laseru (kéž jeho finanční situace nabere lepších obrátek co nejdřív) trpí jednou zásadní vadou – což ale není nic ostudného, protože s tímtéž má problém i král současné světové space opery, Dan Simmons; bere se příliš vážně. Zapomíná na hravost, nadsázku a ironii, zapomíná na to, že kdysi povstala z poměrů sprosté zábavy, která si mohla dovolit úplně všechno, jen když to zabalila šibalským úsměvem. A i v tom je Tufova síla.

Martin totiž napsal dílo, které funkčně pojí obě hlediska dohromady; je plné klišé, ale jsou to ta klišé, která číst chceme. Nezapomíná blýskat střípky hvězdné romantiky, ale zároveň zůstává dostatečně vážný v ústředních tématech ekologického inženýrství, aby nesklouzl k laciné trivialitě. Jak už kdesi řekl kolega Hokr a já těžko hledám lepší příměr – tenhle člověk uměl z nejjednoduššího námětu vytřískat cepínem slov diamant. Kdysi, než se utopil v Targaryenech a Starcích a jiných Růžích. Tato kniha je velmi kvalitním dokladem toho, jak dobře to uměl. A bylo by obrovskou chybou si jí nevšimnout.