portál pro milovníky knih
Lampa

Jo Nesbo tropí hlouposti

Když jsem poprvé zaslechla, že jeden z nejlepších autorů evropské detektivky Jo Nesbø napsal dětskou knížku nazvanou Doktor Proktor a prdící prášek, zdálo se mi to jako nevhodný vtip. Který spisovatel, jenž to s literaturou myslí vážně, by napsal knihu, jejíž děj se točí kolem těchto komických, leč společensky nevhodných projevů? Vždyť vtipy založené na bzdění a podobných slabostech tělesné schránky přisuzujeme zpravidla velmi slaboduché zábavě.

Možná ale, že jádro tkví v tom, že Nesbø literaturu zas tak vážně opravdu nebere. A že svou dětskou knížku napsal skutečně pro děti a ne pro cenzurující dospělé. Ti ale mohou Doktora Proktora (existují ještě dvě pokračování) svým ratolestem bez obav směle koupit. V knížce se skutečně prdí - dokonce hodně - netřeba se ale bát, že by snad světoznámý norský autor dětem kazil vkus.

Autor se baví

Doktor Proktor a prdící prášek je v první řadě kniha střelená, která svým ustrojením trochu připomíná neméně ulétlý Spudveč! aneb 70 000 světelných let Marka Haddona. Jde především o vychýlenou praštěnou logiku, s jakou se dějí události a s jakou jednají nejen děti, ale i dospělí. Haddonův Spudveč je ve své sci -fi zápletce ještě divočejší a dospělý ho může číst jako parodii na nejrůznější kosmický literání brak. Doktor Proktor a prdící prášek stojí na mnohem klasičtějším vyprávění a kostra příběhu je velmi jednoduchá a v dětské literatuře oblíbená. Dvě děti, samozřejmě odstrkánky stojící mimo dětský kolektiv, svede dohromady náhodné setkání, jenž vyústí v úžasné dobrodružství, v němž musí přemoci padoucha, prokázat statečnost, důvtip a samostatnost. A tím obě děti pomyslně "vyrostou". Rovněž postavy nesou znaky ustálených typů : roztržitý legrační vynálezce doktor Proktor, tlustý, roztahovačný a hloupý lotr pan Trán a dětští hrdinové Líza s Bulíkem. Zejména šprýmař Bulík je zajímavá kombinace jakéhosi miniaturního barona Prášila s Enšpíglem. Jenže Nesbø do vyprávění zasadil tolik absurdností, že se známého rámce stává příběh, který lze číst jen pro autorův styl a nápady. Tak třeba Bulík je tak mrňavý, že z "cely smrti" unikne kanalizačním potrubím, škrtiče Anna Kondu pobuřuje jeho ženské jméno, hltá se metr a půl dlouhý karamelový pudink a jako závažný zločin je klasifikováno nacpání banánu do výfuku.

Jistě, vynález prdícího prášku, který slouží nejen k pobavení dětí, ale v silné dávce může člověka "ekologicky na vlastní pohon" katapultovat až do vesmíru (proto se o něj zajímá NASA) a popisy jeho účinků nesou stopy infantilního humoru. Děti jej však budou (alespoň do určitého věku) zbožňovat.
Nesbø si dělá legraci z Norska, z jeho malé rozlohy a trochu i bezúhonnosti a neváhá tak pobavit i dospělého: "A ještě než dozněla poslední ozvěna, telefonoval královský pobočník veliteli do pevnosti Akershus, aby mu vyřídil, že král hodlá udělit jemu i jeho dělostřelcům Královskou medaili za zásluhy, povýšení na čestné dělostřelectvo a dlouhý a šťastný život. Opravdu nám může udělit dlouhý a šťastný život?, zeptal se poněkud nedůvěřivě velitel. Je to přece král, odpověděl mu pobočník a uraženě zavěsil."

Z knihy je zřetelné, že Jo Nesbø neztratil dětské vidění světa. Doktor Proktor byl byl psán s viditelným potěšením, že se v ní autor s chutí "utrhl z řetězu". Ve spojení s podobně expresivními ilustracemi Pera Dybviga je Doktor Proktor tutovka. Přinejmenším pro osmileté kluky.