portál pro milovníky knih
Lampa

Jeden z posledních bojů Toničky a Terryho Pratchetta

název knihyObléknu si půlnoc

nakladatelstvíTALPRESS

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2011

počet stran439 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formaromán

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-7197-428-4

Není nic smutnějšího, když pomalu odchází ze světa spisovatel miliony čtenářů milovaný pro svůj typický humor, ale zároveň hloubku textů. Snad pouze okamžik, kdy onen spisovatel stále tvoří, ale jeho stav se promítá do jeho psaní. Pak jde sice o jedinečnou sondu, ale zároveň svým živým stylem dává čtenářům zakusit vlastní agonii.

Je to tak. Příběhy Toničky Bolavé, které je teprve šestnáct, mají být pro mladší čtenáře. Ale ještě nikdy Pratchett nenaložil svým fanouškům na záda tolik chandry a bolesti jako v této knize. Toničce je sice šestnáct, ale pod tíhou úloh čarodějky se prohýbá, jako by jí bylo o padesát let více. Čarodějky, stejně jako Terry Pratchett, vidívají věci, které by neměl vidět nikdo. Jenže osud se neptá a vždycky tu musí být někdo, kdo věci udělá a pokud možno je udělá správně.

Postarej se o svoje záležitosti

Pratchett se stará o lidi svým psaním, Tonička se stará rukama a čas od času i magií. A psaní je vlastně také magie (aspoň to Pratchett říkal ve svých dřívějších románech), tak není vůbec divné, že jejich osudy se v knize Obléknu si půlnoc tolik proplétají.

Tonička se zhruba v polovině knihy (a čtenáři s ní) ocitne v místě, na kterém neexistuje pohyb. Všechno jako by zamrzlo, všude kolem je jen zmar, zloba na jedné straně a zděšení a hrůza na straně druhé. Kupodivu tentokrát je vyděšená Tonička. Čarodějky ztratily respekt a z nepochopitelných důvodů se všichni obracejí proti nim. A podle všeho neexistuje jediné řešení, protože i původ nebezpečí je značně neuchopitelný.

Úskočný muž čeká na každého z nás

Úskočný muž, podivná entita, která se vrací celá staletí na svět, aby upalovala a zabíjela čarodějky, se objevil, aby zúčtoval s Toničkou Bolavou, která za nic nemůže, možná jen byla trochu pyšná, když políbila Zimoděje. Ale tuhle plíživou hrůzu, která se k ní pomalu ale jistě prodírá z nebytí, si jako trest nezasloužila. To by si nezasloužil nikdo.

Do toho umírá starý baron, a ten nový, který by si raději nepamatoval, že to byla Tonička, kdo ho zachránil z říše královny víl, si domů přivedl nevěstu a její matku, nesnesitelnou vévodkyni. Navíc se na její hlavu snese obvinění z údajné vraždy starého barona a k tomu krádeže. Těch náhod je nějak příliš, proti Toničce se spiknul celý svět.

Okamžik bez hnutí, ve kterém se děj nepohybuje, ale plouží pod tíhou všeho, co má Pratchett na srdci, trvá k nesnesení dlouho. Už od samého počátku jde o nejdepresivnější a nejtemnější Pratchettovu knihu, ale uprostřed máte chuť knihu upustit, jít si umýt ruce a utéct někam pryč, kde se nebudete cítit tak bezvýchodně.

Utíkat nemá smysl

Po pár dnech se k Toničce vrátíte, protože jste rozhodnuti udělat, co je správné - knihu dočíst. A stojí to za to. Terry Pratchett je totiž ve stejné pozici jako Tonička, a ví, že je zapotřebí věci dokončovat, protože nikdo jiný to za vás nejspíš neudělá (a nebo o dost hůř, než byste to zvládli vy).

Také je potřeba uzavřít pomalu ale jistě všechny kruhy, které začal autor jedné z nejpopulárnějších knižních řad světa načrtávat už v 80. letech. Jeho třetí zeměplošskou knihou byla Čaroprávnost, příběh o Eskarině Kovářové, které umírající mág omylem vložil do kolébky svou hůl. Ale čarodějem nemohou být na Zeměploše ženy. Tehdy se do toho vložila Bábi Zlopočasná a celá záležitost se za dosti třaskavých okolností vyřešila.

Uroboros dotahuje

Zatímco o Esme Zlopočasné toho víme spoustu, o Eskarině Pratchett neřekl skoro čtvrtstoletí ani slovo. A najednou je tady, je z ní dáma, která zestárla během putování časem (přesně tak) a má informace, které Toničce mohou zachránit život. A navíc je symbolem faktu, že existují cesty, jak se vzepřít neúprosnému toku času, a tedy i osudu, jak neprohrát, nebo aspoň neprohrát hned jen proto, že je život nespravedlivý.

Zcela logicky se objeví i Bábi se Stařenkou Oggovou, dokonce i Magráta, ale ta nedostane žádný prostor, navíc další tři čarodějky z Ankh-Morporku, o jehož čarodějkách jsme toho zatím také moc nevěděli. A všechno dává smysl a uzavírá se do větších celků, větších i menších.

Nikdo to za vás neudělá

K těm menším patří Pošuk Lulu, nejmenší člen Elániovy Noční hlídky. Že jde o ztraceného Nac Mac Fígla, bylo jasné od okamžiku, kdy se Fíglové v první Toničce objevili. Ale že se jednoho dne objeví Fíglové v Ankh Morporku a dojde k osudovému setkání, to nemohl tušit nikdo.

Pratchett uklízí svůj dům jako každá čarodějka, která ví, že nadchází její čas. Jenže protože on to ví (čímž se podobá svým zásadním postavám přímo osudově), dává do pořádku svoje záležitosti ve vztahu ke všem pozůstalým. Když se chystáte opustit ne jeden, ale hned dva světy, přičemž na jednom všichni jeho obyvatelé žijí jen díky vám, je to rozhodně obrovsky těžká práce. Ale nikdo jiný ji za vás neudělá. A pokud ano, určitě ne tak dobře.