portál pro milovníky knih
Lampa

Jak ubodat holku ve sprše

název knihyPsycho

nakladatelstvíBARONET a.s.

číslo vydání2. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2014

počet stran176 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formaromán

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-7384-841-5

Bouře. Noc. Kráska na útěku. A osamělý motel se správcem, jehož životním krédem je: „My všichni, každý z nás, se občas chováme trochu jako blázni." Tahle jednoduchá kombinace vstoupila v roce 1959 do dějin thrillerové literatury a v roce 1960 snad s ještě větší parádou i do dějin kinematografie. Je však klasika i po padesáti letech stravitelná pro moderního čtenáře?

Staré dobré časy stručnosti

Americký spisovatel Robert Bloch (1917 - 1994) se za svého života proslavil především jako autor hororových a sci-fi povídek. U nás z jeho rozsáhlé tvorby příliš neznáme, přestože na jeho jméno narazíte v mnoha odkazech renomovaných autorů, když mluví o svých literárních vzorech. Buďme rádi alespoň za tu jednu knihu povídek Vlak do pekla (Epocha, 2006) a román Psycho (Argo, 1995; Baronet, 2014), o kterém tu chvilku bude řeč.

Co je pro tvorbu padesátých a šedesátých let příznačné, je rozsah. Doba nepřála rozvleklým ságám o zločinu, ale autoři byly naopak nuceni krátit, krátit a zase krátit. A ač by s tím mnohý tvůrce nesouhlasil, nebylo to vždy zcela na škodu. Když dnes dostanete román o pěti stech stranách, které by šly bez problémů stáhnout na polovinu, aniž by bylo příběhu ublíženo, dá se říci, že je něco prohnilého v institutu nakladatelském.

Taky proto, i když by tomu mnohý nevěřil, dokáže román starý bezmála pětapadesát let natrhnout zadek leckterému mistru moderního thrilleru. Je to právě díky stručnosti a neuvěřitelnému spádu, kdy žádné slovo není zbytečné, nic se nekomplikuje a autor jde s jistotou za cílem, aniž by měl potřebu uhýbat do nepodstatných linií. Doslova čtenářská lahůdka, protože zakoupená kremrole skutečně chutná jako vyobrazená na reklamě.

Tahle stručnost má za následek ještě jeden efekt, který hraje slávě do karet. I když zápletku důvěrně znáte, o což se postarala především filmová adaptace Alfreda Hitchcocka, stále vás dokáže autor strhnout doslova lusknutím prstů.

Důvěrně známé a stále fascinující

Víte, o co jde, víte, kam to směřuje, a dokonce znáte každou jednotlivou scénu... přesto tísnivá atmosféra, úsporný styl a strohost gradace zaskočí nejednoho čtenáře. I po těch letech to stále funguje na jedničku a pevně věřím, že ještě nějakou tu dekádu bude.

Přitom samotný příběh není zas až tak originální a pointa bude dnes šokující možná tak pro tři lidi z milionu. Při srovnání s moderní konkurencí navíc bledne drastičnost románu, která možná ve své době pohoršila nejednoho strážce morálky, ale v současnosti ohromí jen jednoho z těch již jednou zmiňovaných tří. Ale ani tak jí nelze nic vytknout. Od prvních stran se něco peče, navyšovaní napětí je postupné a při tak malém rozsahu opravdu rychlé.

Psycho je tak ukázkou typické thrillerové tvorby, kde není kladen důraz na samotné detektivní vyšetřování, ale na intenzitu napětí, která vás provází v průběhu celého vyprávění. Tušíte odkud rána přijde a od koho, ale nemáte ponětí kdy a jak.

Postavy samotné budou pro mnoho čtenářů dané filmem, s tím bohužel nic dělat nejde. Načrtnuty jsou sice dostatečně osobitě, ale Norman Bates bude už navždycky vnímán tak, jak jej ztvárnil Anthony Perkins, a ne jako malý obrýlený tlouštík, jak jej stvořil Robert Bloch. Ať žijí malé literárně filmové paradoxy.

Perla, která by neměla nikomu uniknout

Psycho je jednoduše klasikou. Navíc klasikou, která se za dobu své existence dostala do zvláštní situace. Dnes se totiž zavděčí i těm, kteří nesnášejí krevní výhřezy a kýčovitou drastičnost zločinů, přestože ve své době právě takovým románem bezesporu bylo. Zároveň udělá radost i těm, kdo se naopak v krvácích vyžívají.

Pro mě osobně je Psycho především důkazem toho, že stručnost má v napínavé literatuře své opodstatnění a je velkou škodou, kolik spisovatelů na to dnes zapomíná. A právě proto bylo, je a ještě dlouho bude bezkonkurenčním románem.

Incredible, jak by řekl přítel Hulk.