portál pro milovníky knih
Lampa

Jak (ne)přežít na Marsu

název knihyMarťan

nakladatelstvíKNIŽNÍ KLUB

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2015

počet stran342 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formaromán

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-242-4772-4

Mark Watney nemá svůj den. Ono když zjistíte, že jste skončil s probodnutým skafandrem za písečné bouře na Marsu a vesmírný modul s posádkou vám právě udělal pá pá v domnění, že ste tuhej jako nikdo druhej, příliš nadšením nehýříte. O to víc, že další expedice na Mars se plánuje za nějaké čtyři roky. Do té doby dělej co umíš, švarný kosmonaute!

Robinson Crusoe pro 21. století

V jednoduchosti je síla, já to říkám pořád. Ne vždy je zaručenou výhrou umně zkomponovaný svět a makabrózní zápletka. Občas stačí opravdu málo. Třeba to, že zůstanete trčet uprostřed pustiny. A je­li tou pustinou Rudá planeta, o atraktivitu máte z poloviny postaráno.

I když můžete románu Marťan vyčíst jistou dávku neoriginality, byla by škoda jej hned zatracovat. Daniel Defoe byl sice první (lépe řečeno, první nejznámější), ale nic to nemění na tom, že motiv ztraceného Robinsona od té doby využilo nespočetné množství spisovatelů. V důsledku je to stále ta stará dobrá písnička, o nezlomnosti lidského ducha, který se nevzdá a ať se osud třeba vztekne. Jaký kabát tomu kdo oblékne, je snad jedno.

Přesto nelze zavírat oči před faktem, že trosečník na Marsu má prostě větší grády, než trosečník na pustém ostrově. Nemůže být většího osamění.

Páni inženýři a jiní hrdinové

Jeden by řekl, že skončíte­li sám na Rudé planetě, dojeli jste na konečnou. Ne tak Mark Watney. Místo toho, aby propadl panice (on ten Adams věděl, co říká), dělá všechno proto, aby vydržel následujících 1425 dní, tedy do teoretického příletu další výpravy. I když to znamená proměnit životní prostor habitatu o rozloze devadesáti dvou čtverečních metrů na zemědělskou půdu pro brambory, či nevyhodit se do povětří při riskantní výrobě vody pomocí spalování vodíku. A ještě se modlit, aby neselhala žádná podělaná součástka prakticky jakéhokoliv přístroje, protože náhradní díly se na Marsu jednoduše nevyrábějí. Jedinou společnost mu přitom dělají staré televizní seriály jako Three's Company či The Dukes of Hazzard a no, hm, disko z osmdesátých let. Z toho by zešíleli i silnější jedinci.

Sympatické je, že Mark je postavou lehce atypickou, a tak rychle přiroste k srdci. Není to žádný MacGyver, často se učí metodou pokus­omyl, ovšem jako člověk, který má pár vysokých škol. Takže ví, kam se točí svět, o univerzu nemluvě. Jenže chemie i fyzika jsou bestie, které neodpouštějí, takže uděláte­li sebemenší chybu, dřív nebo později vám o ní dají vědět. A to dost ošklivým způsobem. Na smysl pro humor jsou však i ony krátké.

Mark Watney je jednoduše hrdinou moderního věku, kdy víc než síla svalů, rozhoduje analytická mysl. A ta mu funguje skvěle, pročež nezbývá než dodat ­ lidi, všechno to studium má smysl! Neflákejte se ve škole, tělocvikem ohromíte leda tak barbarské kmeny a spanilé dívky, skutečné přežití ve vesmíru závisí na malých šedých buňkách!

Zprávy ze Země

Příjemným překvapením je nečekaná změna ve vyprávění. Od strany padesát se příběh rozdělí na dvě linie a my sledujeme i vývoj událostí na Zemi, v budovách NASA. Ti Markovo přežití odhalí jen náhodou, přesto obratem začnou pracovat na jeho záchraně. Jenže nemají jak s ním komunikovat. Což je docela problematické, je­li objekt záchranné akce vzdálen řádově několik stovek milionů kilometrů a nemá o vás šajna ...

Mohlo by se zdát, že kniha rychle sklouzne do stereotypu, když je takřka z poloviny tvořena monologem hlavního hrdiny. Díky přesně rozvrženým změnám úhlů pohledu k tomu naštěstí nedochází. Celkově tak román získává naopak se stránkami i na dynamice, což podtrhuje i rychlý vývoj událostí. Autor pojal vyprávění poměrně akčně, a přestože nejde o adrenalinové dobrodružství, příběh má od první stránky nezpochybnitelný spád.

Žádný zdlouhavý úvod se nekoná, ústřední motiv přijde hned z kraje a rovnou se řeší. A aby se čtenář nenudil, ke slovu často přijde i pověstný Murphyho zákon: „Může­li se něco pokazit, pokazí se to v tu nejméně vhodnou chvíli." Je pravdou, že lehký naivismus toho, jak by se celá planeta zajímala o Markův osud, mi přijde trochu kýčovitý. Na druhou stranu, co by to bylo za román, kdyby v něm nebyly emoce a lidé vykreslení v optimistickém světle? Příběh o tom, jak někdo uvízl ve vesmíru a celému světu je naprosto ukradený, by u čtenářů pravděpodobně neslavil moc úspěchů.

Z ajťáka spisovatelem

Fakt je, že Američan Andy Weir není spisovatelem z povolání. Léta se živí jako softwarový inženýr, takže je pochopitelné, se to lehce odrazilo i v jeho stylistice. Slabiny však využil ve svůj prospěch, když sedmdesát procent textu přenechal deníkovým zápiskům hlavního hrdiny, botanika a strojního inženýra. Je tedy jasné, že jeho ústy Charles Dickens promlouvat nebude. Větší problém nastává ve druhé dějové linii, tady totiž postavy drobně splývají. To je zaviněno především tím, že většina z nich je pojata s humorným nadhledem, takže aktéři připomínají osazenstvo seriálu The Big Bang Theory.

Kdo tedy čeká smrtelně vážnou space operu, bude ošklivě zklamán. Tóninu příběhu však nastaví Andy Weir hned z kraje. Od začátku dá jasně najevo, že i když svého hrdinu vhodí do smrtelně nebezpečné situace, neplánuje ho nechat zbytek vyprávění probrečet a daří se mu udržovat vyrovnanou hladinu tragiky, dramatu a komedie.

Poutavost pak hodně spočívá v uvěřitelnosti. Veškeré vědecké poznatky a poučky jsou reálné a vycházejí z dostupných informací. Fabulace se autor dopouští jen v minimální míře a tu odhalí jen fanoušek současné vědy. To ve spojení s klasickým příběhem boje o přežití v nehostinných podmínkách, pak vytváří ideální kombinaci. A přitom, což osobně považuji za úplně fantastické, veškeré ty matematické, chemické a fyzikální propočty nenudí. A to chce fištróna, dát to takhle na papír. Klobouk dolů.

Filmová adaptace tak na sebe nenechala dlouho čekat a je již v plném proudu, pod režisérskou taktovkou Ridleyho Scotta s Mattem Damonem v hlavní roli. Podle všeho bychom se s ní ke konci tohoto roku mohli setkat i v našich kinech. Uvidíme, zda­li dokáže překonat kvality literární předlohy.