portál pro milovníky knih
Lampa

Hollywoodský rock'n'roll

Třináct let trvalo, než jsme se v českém překladu dočkali knihy amerického žurnalisty a dlouholetého redaktora filmového magazínu Premiere Petera Biskinda Bezstarostní jezdci, zuřící býci: Jak generace sexu, drog a rokenrolu zachránila Hollywood. Jak napovídá její název, zabývá se érou tzv. Nového Hollywoodu, nové vlně, která se nesmazatelně zapsala do tváře a dějin amerického mainstreamového filmu v době mezi druhou polovinou let šedesátých a první polovinou let osmdesátých. Pronikavý, senzacechtivý titul však evokuje také myšlenku, že Biskindova publikace rozhodně nepatří mezi seriózní díla filmovědného či filmově-historického charakteru, a obsah této myšlence skutečně odpovídá.

Bezstarostná jízda

Šedesátá léta. Doba, v níž docházelo k revoltě společenské i kulturní, doba počátku války ve Vietnamu, hnutí hippies, sexuální revoluce či vzrůstající popularity drog, ale zároveň té nejhlubší krize Hollywoodu a filmového průmyslu ve Spojených státech. Studiový systém, kdy celému kinematografickému trhu vládla tzv. „Velká pětka“ (občas doplněná některým ze tří menších studií) se hroutil, návštěvnost nikdy nebyla nižší. Obsahem i formou takřka uniformované snímky přestaly lákat především mládež, která v nich necítila skutečný život a kontakt s realitou. V téže době navíc film dostal velkou konkurenci v podobě masivního nástupu televizního vysílání.

V té chvíli se k výrobě filmů dostala nová  generace režisérů a scénáristů, která se nespokojila s pevnou kontrolou studií a natočila levné a často úspěšné snímky plně pod svým autorským dohledem. Po úspěších filmů Bonnie a Clyde, Bezstarostná jízda či Absolvent bylo pro studia nejjednodušší možností adaptovat se novým podmínkám a na nastupující tvůrčí generaci vsadit.

Právě nástupu auteurů - svěžího dechu, který  pomohl vzpružit filmový průmysl, jejich vrcholu a následnému úpadku se Biskindova kniha věnuje. Nejde však cestou seriózního odborného textu, nýbrž ryzího bulváru. Nehledá historické souvislosti, spíše se brodí bahnem tehdejšího zábavního průmyslu, přičemž vypráví osudy jeho nevýznamnějších osobností. Slovo „vypráví“ používám záměrně, kniha se svou formou vskutku blíží k beletrii.

Bohužel je však jeho řazení do kapitol – tu podle osobností, tu chronologicky – zmatečné a často bez pevné kostry, což ještě umocňuje Biskindovo odbíhání od tématu k jinému, které probíral o několik kapitol nazpět. Není těžké si představit Biskinda, kterak jako Kerouack sedl ke klávesnici a bezkoncepčně psal a psal, co mu na hlavu přicházelo – téhle myšlence nasvědčuje i kauzální rámec autorova vyprávění, sledující bez příkras pouze činy a jejich následky.

Filmoví spratci

Biskindova exkurze do dějin Nového Hollywoodu sestává z beletrizovaných rozhovorů s desítkami zúčastněných jedinců či očitých svědků. Jistě sami dobře tušíte, jaké nepříjemnosti k sobě tato forma výpovědi váže. Nedůvěryhodnost, přikrášlenost, vyfabulovanost. Častokrát lze také narazit na bulvární fauly typu: „jeden dobrý známý povídal“. U většiny z uvedených informací se tak pravděpodobně nelze dopátrat skutečného stavu věci. Přesto je jistá „přifouknutost“ v Biskindových tvrzeních patrná na první dojem (i navzdory skutečnosti, jak moc byla popisovaná doba zběsilá).

 Robert Altman, Francis Ford Coppola, Peter Bogdanovich, William Friedkin, Martin Scorsese, George Lucas, Steven Spielberg, Bob Rafelson a další a další jména, mezi nimiž se čtenář může lehce ztrácet – nejčastěji z důvodu Biskindova domáckého oslovování. V kvantech popisovaných životních osudů snadno rozeznáte jistý, značně zkreslený stereotyp: talent, nadevše milující svět stříbrného plátna, dostává svou příležitost, chytá ji za pačesy a směřuje do vysokých vod. Následuje festival plný arogance a nabubřelosti, drog, alkoholu, sexu, násilí, smrti a v první řadě peněz – přehlídka mladých lidí, jimž sláva v hlavách stoupla natolik, že nedokázali zůstat nohama na zemi, i kvůli čemuž si vysloužili přezdívku „filmoví spratci“.

Přitom však na mnohá, neméně důležitá jména zapomíná, případně je zmiňuje jen letmo. Woody Allen (spolupracoval s Warrenem Beattym), Mike Nichols, Clint Eastwood, Miloš Forman či John Schlesinger – zkrátka ti všichni, jejichž život nebyl bouřlivý tím způsobem, který Biskindovi stál za zaznamenání.

Na druhou stranu jde stále o zábavné, zajímavé čtení, jež čtenářovo povědomí o Novém Hollywoodu výrazně  rozšiřuje. Ideální je však naroubovat jej na serióznější informační základ. Pravda, publikací o tomto období  v českém jazyce nevyšlo nikterak výrazné množství (Jerzy Toeplitz – Kam spěje nový americký film, monografie vybraných osobností či pár kapitol z Dějin filmu Davida Bordwella a Kristin Thompsonové), přesto byste se jim neměli vyhýbat. Právě ojedinělost a jistá výjimečnost je ostatně jedním z hlavních pozitiv Bezstarostných jezdců, zuřících býků. Každá kniha přibližující interesantní období Nového Hollywoodu je vítána.