portál pro milovníky knih
Lampa

Dvě vraždy stačí, čtenáři

Lulu byla modelka na vzestupu. Místo toho však přišel pád. Doslova. Z okna luxusního bytu. Její smrt je všemi vedena coby sebevražda, dokud do ní na naléhání nešťastného bratra nezačne šťourat soukromé očko Cormoran Strike. A brzy se nestačí divit, co špíny a pdezřelých vyplave na povrch...

Že se za pseudonymem Robert Galbraith skrývá věhlasná autorka Harryho Pottera Joanne Rowlingová, to dnes ví snad už každý. Pouze ti, co strávili poslední plus minus rok v Africe, na Sibiři či Arktidě/Antarktidě, se mohou tvářit zaskočeně, i když věřím, že i tam se tahle informace donesla.

Tradičně zmodernizovaná vražda

Zápletka jejího/jeho románu Volání Kukačky z roku 2013 se nese v duchu tradiční, byť moderní době uzpůsobené anglické detektivky. Zdánlivě jasný zločin je podroben novému, soukromému vyšetřování, při němž hrdina díky vlastní invenci a dedukci odhaluje skutečnosti dosud skryté, na jejichž základě nakonec odhalí pachatele. Jenže tam kde si stará dobrá Agatha Christie vystačila s dvěma sty stranami, má z nějakého důvodu Rowlingová potřebu stran takřka pěti set.

Tohle není orodování za staré klasiky a odmítání nových autorů, ale nechápavé kroucení hlavou nad tím, jak se jednoduchá detektivka dokázala tak moc nafouknout a přitom zcela zbytečně. I mezi moderními autory nemusíte pro stručnost chodit daleko, jako příklad postačí Val McDermidová, jejíž romány Konec hry a Dívka na zabití se dokonce odehrávají ve velmi podobném prostředí atraktivního showbyznysu.

Plusem ale zůstává, že v rukou autorky i ty nejobyčejnější postavy ožívají kouzlem lidskosti, a přestože jsou pro ústřední zápletku možná zbytečné, jejich osud vás často zajímá víc, než jak to vlastně bylo s tím zločinem. V tomto případě vede sekretářka, Robin Ellacottová, bez níž by se příběh klidně obešel, ale která jediná do něj přináší svěžest v podobně sympatické nadšenosti, nevinnosti a nerozhodnosti.

Zápletka románu v důsledku nijak výrazně nepřekvapí. Plyne trochu pomalu, víc než po akci jde po odhalování pozlátka modelingu či kritice mocných a bezcharakterních. Celé je to vlastně dosti komorní. Na druhou stranu, autorka skvěle do prostředí pronikla a vše působí dostatečně autenticky, což ocení především milovníci společenských románů z anglického prostředí.

Prokletí matky kluka, co přežil

V rámci detektivky nepřichází Volání Kukačky s žádným šokujícím odhalením, naprosto nečekaným zvratem nebo rekonstrukcí hrůzostrašné minulosti. Naopak - vše je poměrně hodně očekávatelné, náznaky člověk odhadne už z kraje a v závěru se jen potvrdí to, což už sám dávno tušil.

Přestože už Joanne Rowlingová dokázala, že je hodně všestranná autorka, stále je pronásledována (a obávám se, že už navždy bude) prokletím svého vlastního úspěchu. Jistě by se ráda prosadila něčím významnějším, než je zrovna série o čarodějnickém učni, ale ať předvádí sebelepší literární kreace, čtenáři už nadále budou chtít pouze onoho brejlouna s jizvou na čele.

Ne že by ostatní její romány byly špatné, ale chybí jim jednoduše drive, který s nonšalancí sobě vlastní předvedla v inkriminované sedmidílné fantasy sérii. Díky tomu tak trochu připomíná moderní verzi Arthura Conana Doyleho, který dělal všechno možné pro to, aby si ho svět zapamatoval jinak, než jako autora Sherlocka Holmese. Dokonce jej i zabil, aby měl jistotu. Marně.

Pravdou ovšem je, že ani společenský román Prázdné místo ani detektivka Volání Kukačky nejsou nijak výrazně geniálními díly. Jistě, jsou bezesporu literárně na výši, stylisticky promakané do nejmenších detailů, ale... ale v obou případech jste už něco podobného četli nebo viděli, ať už v horším nebo lepším provedení. Pak už to stojí a padá jen na tom, zdali se vám autorka trefí do vkusu či ne.