portál pro milovníky knih
Lampa

Dobře vytěžená hornická fantasy?

název knihyVe službách klanu

nakladatelstvíTRITON

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2013

počet stran308 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formaromán

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-7387-672-2

Herbert Ducatti nastupuje jako horník v Severních horách, aby tam těžil aktivní drahokamy. Je totiž členem jednoho z čarodějných klanů. A surové krystaly jsou v jeho světě tím nejcennějším zbožím. Na práci Herberta a jeho společníků doslova závisí budoucnost. Však je ta práce také smrtelně nebezpečná – závaly, vyzařování magické energie, řevnivost a intriky jiných klanů. Smrt číhá, slovy klasika, všude. A někdy je tím nejmenším, čemu je třeba čelit. Přesto Herbert neprotestuje a prostě dělá svou práci. Jenže pak potká dceru bohatého kupce a vyslouží si nenávist mocného nepřítele..

Návrat do světa vegaše

Miroslav Žamboch se na poli české fantastiky prosadil sbírkou Poslední bere vše. Dravé fantasy povídky plné nápadů, nekompromisní akce a hrdinů tvrdých k sobě i k druhým. Během let se vypracoval mezi naprostou elitu – především díky sérii příběhů s romantickým hrdinou Koniášem nebo nezastavitelným bijcem Baklym – ovšem jeho portfolio je mnohem bohatší. Výborný mix sci-fi a fantasy v samostatném románu Seržant, příspěvky do série Agent JFK, kulhánkovské variace typu Líheň, dobrodružné dinosauří safari Predátoři, ulítlé povídečky z města, kde si ruku podá Sherlock Holmes s Conanem i gumovou kachničkou... a příběhy z Vegaše.

Ke kterým patří právě Ve službách klanu. I když ono je to pochopitelně trochu komplikovanější. Svět Vegaše je totiž tím samým co svět Koniáše nebo Baklyho – jen je dělí několik staletí a jedna zásadní „drobnost“ - zatímco Koniáš a Bakly se protloukají v době, kdy je magie jako šafránu a v podstatě všichni se pomocí brutálních pogromů na její provozovatele snaží, aby to tak i zůstalo, Vegašský cyklus popisuje éru, kde čarodějné klany tvoří elitu a bez alespoň špetky nadání nemá lidský život cenu.

To přímo ovlivňuje příběhy, které do tohoto cyklu patří. „Koniášovky“ v sobě nezapřou svérázný mix conanovek a Sapkowského Zaklínače (a Bakly zase v těch nejlepších případech drsnou školu a gangsterky) – a pokud by i struktura chyběla, vždy hrál prim mýtus hrdiny, kterému Žamboch doslova holduje. Do „vegašovek“ ovšem tato struktura pronikla až někde v druhé plánu. V popředí je spíše vykreslení různých čarodějných vychytávek a pak spuštění mlýnku na maso, do něhož hrdina spadne. Možná i proto jsou tyto příběhy považovány za nejoriginálnější směr Žambochovy tvorby.

To je i případ Ve služnách klanu, v kterémžto povídkovém románu máme možnost se po letech do Vegaše opět podívat (lze jej tedy brát i jako svého druhu načerpání nových sil autora). Herbert Ducatti je sice tadiční žambochovský sympaťák, ale čtenáře zas až tolik nezajímá. Ale to prostředí dolů a rozpoutání podzemní války čarodějů? No to je jiná...

Hledání bohaté žíly

Skoro dvě třetiny knihy sledujeme, kterak se z obyčejného kopáče stává něco víc – dílem náhodou, dílem štěstím a dílem vlastními schopnostmi. Herbert si najde přátele, společně odhalí pár zajímavých míst a skutečností a pomohou překazit plány nepřátelského klanu. Čte se to dobře a snadno. A to je taky všechno. Žambochovský standard. To skutečně zajímavé nastupuje až ve chvíli, kdy se z hrdiny na vzestupu stává zraněné zvíře, které se chce prostě pomstít.

Tehdy se naplno ukazuje hlavní síla vegašské linie – s hrdinou i záporáky si může udělat autor doslova co chce. A bude mu to fungovat. A nejen na poli „páni, to vypadá dobře“, ale i na poli emocí vyvolaných u čtenáře. Název dotyčné části knihy (Démon) prostě dává smysl.

Především je to ale gejzír nápadů. Jak by vypadala válka čarodějů v podzemních slujích? Navíc válka, o které nemá nikdo vědět? Kde se hraje absolutně bez pravidel a slitování? Jak by to vypadalo, kdyby byli poslední přeživší odkázáni jen na sebe a své vlastní vychytávky a vylepšení, které si spíchnou kdesi na koleně za světla kahanu? Postavy nemění jen svou výzbroj, díky magii mění především sami sebe a opouští i byť jen vzhled člověka. To je Vegaš ve své čisté formě a je to opravdu síla.

Kniha má ale bohužel i jakýsi dovětek, závěrečnou povídku, která by jako samostatně vydaný příběh jistě fungovala lépe. Návrat veterána a vypořádání jeho záležitostí je totiž silný námět. Problém je, jak a s kým ono vyrovnání proběhne. Po všem, co Herbert prožil a ve jménu svém i klanu udělal, se to zdá docela svévolné, přestože indicie jsou roztroušeny i v předchozích příbězích.

Přesto se domnívám, že nestačí – alespoň ne ve stávající formě. Stejně jako až podezřele náhlý happy-end. Na jednu stranu je Ve službách klanu dost odpočinková kniha, která získává body především díky výborně vytěženému prostředí (třeba scéna závalu je opravdu výborná) a dobrý konec hrdinovi, který vám zpříjemnil nějaký ten večer, přejete. Na druhou stranu je zde z průměru prudce vybočující Démon, k němuž už prostě není co dodávat, pokud nemá ten dodatek působit jako chudý, nebo co hůř, bláznivý příbuzný.

Bez ohledu na to však nelze než knihu doporučit – radím ale přestat číst hned po Démonovi a k poslednímu příběhu Herberta Ducattiho se vrátit s nějakým odstupem. Myslím, že to prospěje celé knize.

zpět na přehled30.11.2013 10:46,