portál pro milovníky knih
Lampa

Dexter posedmé a rozhodně ne naposled

název knihyDexterův poslední záběr

nakladatelstvíBB ART

číslo vydání1. vydání

místo vydáníPraha

rok vydání2014

počet stran351 stran

autor

jazyk vydáníČeština

literární formaromán

formát vydánítištěné vydání

isbn vydání978-80-7461-478-1

Drahoušek Dexter míří do světa filmového show businessu! V Miami se totiž dává dohromady nový kriminální seriál a náš oblíbený sociopat je přizván, aby se účastnil natáčení coby odborný poradce. Dostává tak příležitost urvat si svých patnáct minut slávy. Radost mu ovšem kazí dcera Astor, s níž mlátí puberta, manželka Rita, která hodlá soustředit veškerou energii na rekonstrukci nového bydlení, a především pak neznámý vrah, který jde po krku hlavní herečce seriálu (do které se nám nešťastný Dexter tak trochu zamiloval).

Kdo je skutečný Dexter a kdo si na něj jen hraje

Dexter Morgan je specialista na analýzu krevních vzorků v oddělení miamské policie. Zároveň ale i sériový vrah s etickým kodexem, jenž jej svazuje, aby zabíjel jen zrůdy, jako je on sám, kterým se zákon nedokáže dostat na kobylku. Zrodil se v mysli amerického spisovatele Jeffa Lindsaye (1952, pravé jméno je Jeffry P. Freundlich) a poprvé se objevil v roce 2004 v románu Drasticky děsivý Dexter (BB art 2007). Obratem se stal - dnes už to klidně můžeme říci natvrdo - kultovní postavou nemající sobě rovného konkurenta. Dexterovou devizou je především černočerný humor, s nímž komentuje svět kolem sebe z pohledu člověka, který naprosto postrádá emoce, ale naučil se je s úspěchem napodobovat, aby před blízkým okolím ukryl svou pravou tvář.

Post nezapomenutelné postavy pak potvrdil seriál Dexter, který vznikl v roce 2006, tedy v době, kdy už měl autor vydaný i druhý díl Drasticky dojemný Dexter (BB art 2007). Možná to je i důvodem, proč se seriál i knižní řada v mnoha ohledech liší. Zatímco první televizní série jak takž vycházela ze zápletky prvního románu, ostatní už si jely zcela dle svého. Díky tomu lze obě média posuzovat zcela nezávisle, protože se shodují opravdu jen v základních detailech a ani to často ne.

Každopádně seriál v minulém roce dokončil úspěšně osmou sezónu, takže literární inspirace zas až tak pozadu se svým sedmým dílem není.

Zatímco seriál se drží v mezích poměrně vážně braného krimi thrilleru s atypickým hrdinou, knižní řada je už od druhého dílu více komediální záležitostí. Díky tomu se tábory fanoušků hodně rozcházejí a opravdu najdete jen málo nadšenců pro obě řady. Já osobně patřím k literární skupině právě pro ten suverénní autorův humor, který je v mnoha ohledech černější než samotná černá.

Kde začínají hranice literárního nihilismu

Sedmé pokračování Dextera je jiné. Jiné než první dva díly, které šlapaly na vlně syrové strohosti, jiné než psychedelický díl třetí a dokonce i jiné než čtyřka, pětka a šestka, které se ze všech nejvíce snažily dosáhnout standardů moderního thrilleru. V rámci zápletky sice splňuje to, co předvedl předchozí triptych, ale to trvá tak do poloviny příběhu.

V druhé půlce autor zcela ztratí dech v tempu vyprávění, děj se naprosto vytrácí, aby v závěru eskaloval tím nejvíce očekávatelným způsobem, přičemž Dexter ze sebe dělá ještě většího pitomce než kdy dříve. Což sice myslím dobře, ale obávám se, že mnozí to stejně mile vidět nebudou. A to opomíjím těch několik nelogičností, kterými příběh trpí - především pak různé variace na téma „v jednu chvíli se to nesmí, aby to vzápětí nebyl problém".

A přestože na závěr přijde autor s nečekanými cliffhangery (pro jistotu ne s jedním, ale hned se dvěma), tak nějak z toho cítíte vypočítavost člověka, který si uvědomuje, že práci trochu odflákl, a tak musí nějak fanoušky přinutit, aby koupili minimálně ještě tu další knihu.

Bla, bla, bla, bla, bla a zase bla

I když je v důsledku zápletka románu příjemně jednoduchá, je až zarážející, jak se jí Jeff Lindsay rozhodl natáhnout vnitřními monology. Na druhou stranu, tahle samomluva je dost možná tím nejpodstatnějším důvodem, proč většina z nás fanoušků sérii vůbec čte. Takže je vlastně otázkou, zda to lze brát jako minus. Pravdou ovšem je, že vata v tomhle konkrétním dílu dosahuje hranici únosnosti. Při zpětném pohledu totiž zabírá víc jak polovinu děje a to vesměs na úkor zápletky. Navíc Dexterovy milostné pletky působí drobně nuceně, jako by autor netušil, co na něj vymyslet tentokrát. Škoda, že z toho udělal tak trochu cajdák, ze kterého navíc vybruslil tím nejprimitivnějším způsobem.

Trochu rušivé jsou pak i náznaky něčeho špatného na všech vedlejších postavách, které mají zmást a svést ze stopy. Jenže jak jsou nakonec zcela nevyužité, jsou přesně tím, čím asi autor nechtěl - balastem, který zabírá místo a nemá opodstatnění.

Je to pořád starý dobrý Dexter

Takže když jsem se dostatečně narozčiloval, přiznat bych chtěl jedno. Ačkoli román takřka záměrně popírá pravidla kriminální literatury, stále je to alespoň zábava. Dexterův poslední záběr tak nakonec ocení hlavně fanoušci, kteří zůstali cyklu dosud věrní i přes jeho nepopiratelné vady. Hlavní hrdina je stále vtipný, jeho cynické postřehy trefné a nezainteresovaná kritika moderní doby přesná.

Jeff Lindsay si jednoduše razí skrz žánr vlastní cestu a moc mu asi nezáleží, co si o tom kdo myslí. Nové nápady nepřicházejí, zašmodrchanost zápletek je stále stejná (tedy nulová) a ohromit už není čím. Knihy tak připomínají autorské glosy, zprostředkované ústředním hrdinou, sociopatem, jemuž je lidskost stejně vzdálená, jako mimozemšťanům Kangovi a Kodosovi ze seriálu Simpsonovi.
Přesto, nebo možná právě proto, se na další díl i tak těším, stejně jako tisíce fanoušků na celém světě. Mrzí mě nevyužitý potenciál, ale pořád je to Drahoušek Dexter a toho si prostě nemohu nechat uniknout.

Když ho miluješ, není co řešit.