portál pro milovníky knih
Lampa

Dej nám, prosím, zapomenout

Když někdo dostane svoji prvotinu v prvním týdnu po vydání do žebříčku New York Times mezi nejprodávanější knihy, potřebuje buďto dostatečně masivní kampaň, nebo téma, které nenásilně rozechvěje i skálu. Amandě Hodgkinsonová, rodačka z malé britské rybářské vesničky, to dokázala. Dokonce si její debut vysloužil přirovnání k Sophiině volbě. I Britannia Road 22 totiž vypráví o tíživosti mateřské lásky obklopené válkou.

Objevení příběhu

Na bezmála čtyřsetstránkovém území se pohybuje Hodgkinsonová s jistotou zkušené autorky, tou ale vlastně není, pokud bychom nepočítali její novinářskou činnost. Ale to by byla chyba. Neboť právě zkušenost reportérky je pro knihu, zachycující manželský vztah těsně po skončení druhé světové války, klíčová. V první řadě jde o samotný námět.  Ten autorka údajně zachytila z vyprávění jedné Rusky. Žena popisovala, jak se schovávala v lesích, jedla s dítětem břízovou kůru a jak se snažila sžít s jinou zemí, kulturou a se sebou samou, když válečný konflikt skončil. Hodgkinsonová vycítila potenciál příběhu a převyprávěla jej, jako by jej sama prožila. Jako by to byla ona, kdo musel utéct z Varšavy po odchodu muže do armády. Jako by to byla ona, kdo se učil přežít za každého počasí a na každém místě, které si jí krajina dovolila dopřát. A jako by to byla ona, kdo se po příchodu do Británie musí nejen znovu naučit žít se svým manželem, ale také s vědomím své minulosti.

Sepětí s hrdinkou 

Hodgkinsonová sice nevolí ich-formu, přesto je úzké propojení s hlavní hrdinkou Silvanou (jméno nebude vybráno asi úplně náhodně, silva znamená latinsky les) nepopíratelné. Právě ona a její pocity dostávají největší prostor. Manžel Janusz však má také svá tajemství. Jejich odkrytí ale nevede ke kýženému sblížení manželů  -  stále jako by byl na dosah ruhy, ale ne už na dotek. Muž, který se vzdálil nejen jí, ale i synovi. Muž, který zrcadlí to, co Silvana prožila a nechce mu o tom nic říct. 

Paralely v životě, paralely v knize

Vyprávění stojí na třech paralelních příbězích - zatímco jeden se odehrává "v přítomnosti" (po válce a po příchodu do Velké Británie), dva zbylé se věnují Januszovi a Silvaně (a synovi Aurekovi) zvlášť. Oddělení vypravěčských linií nejenže umocňuje napětí, neboť autorka postupně odkrývá to, co si v přítomnosti manželé nedokáží říct, ale také dynamizuje četbu. Kapitoly jsou krátké a přechody mezi nimi nápadně připomínají filmový střih. V neposlední řadě však také paralelní příběhy souzní s pocitem izolace hlavních postav. Nikdo z hrdinů, ani ti integrovaní v Anglii, nežijí ve společném souznění. Vždy Hidgkinsonová vypráví o člověku, který je na světě sám a pouze se snaží alespoň občas pocítit blízkost.

Britannia Road 22 je ve své podstatě velmi jednoduchý příběh, nepotkáme zde dokonce ani příliš mnoho zvratů, stěží si (zřejmě autorčina novinářská zkušenost) zde budeme libovat barvitými popisy charakterů či přírody. Je bohatší v tom, co nevysloví, co postavy v sobě nosí, ale neumí se o to podělit. A je silný v tom, jak dokáže uchopit ambivalentní vztah dítěte ke svým rodičům, kteří jsou pro něj moc složití a moc ranění.