portál pro milovníky knih
Lampa

Chrestomatie české fantastiky

Přehršel faktů do úvodu

Dva editoři. Šest ilustrátorů. Dvacet jeden spisovatel, z toho dvě dámy (plus jeden překladatel). Jedenáct ročníků časopisu. A jedna objemná, nápaditě graficky upravená, úžasná kniha v pevné vazbě. Počet hodin, které s ní strávíte, záleží výhradně na vás, na rychlosti vaší četby a svižnosti prstů, které budou obracet stránky, na vaší mysli, pokud bude hltat děj nebo si pohrávat s vizemi, které text generuje z vašeho podvědomí.

Jsou knižní tituly, které si zaslouží, aby se o nich bez nadsázky mluvilo v superlativech – nebo alespoň s úctou.  Jsou časopisy, které se stávají živou legendou. A když si uvědomíme, jaká situace panuje v mezinárodní kultuře, co se týká oblasti periodik zaměřených na literární žánr fantastiky, můžeme být hrdí na fenomén Pevnosti (a samozřejmě XB-1, dříve Ikarie). Příběh měsíčníku Pevnost by si zasloužil samostatný prostor, který by docela vydal na jeden napínavý celovečerní film. Celé roky si drží širší záběr. Ale kvalitním povídkám (převis jejich nabídek trvá) redakce vždy věnovala pozornost - a korunovala je perfektními ilustracemi.

Expozice šperků z pokladu

Pro editory antologie „Společenstvo Pevnosti“, Martina Fajkuse a Tomáše Němce, musela být pořádná fuška probírat se desítkami čísel a stovkami beletristických příspěvků v nich. A všechna čest sofistikovanému výběru povídek, který dokonale vystihuje jejich tvůrce a je zároveň dokladem pečlivé redakční práce v průběhu těch jedenácti let.

Učinit výběr představuje pouze první, byť náročný krok při sestavování výboru. Příspěvky, které obsahuje, musí být uspořádány tak, aby vynikly, aby posilovaly dojem z četby. Editoři navlékají texty jeden za druhým, jako by vytvářeli náhrdelník. První a poslední povídka se promění ve zdobnou sponu, která kruh uzavře.

V tomto případě napsal řízný „otevírák“ s hrdinou Iljou Muromcem snad nejúspěšnější z tuzemských autorů, v Česku a na Slovensku uznávaný a hojně vydávaný Juraj Červenák. Průvod příběhů se více než důstojně loučí prostřednictvím Tomáše Němce, u něhož  zalitujeme, že při svém redakčním a edičním vytížení nemá na vlastní tvorbu více času.  Spojit téma xenofobie s elfy se sice občas vyskytne, ale takhle originálně a působivě pojaté jste ho určitě ještě nepotkali.

V korálech náhrdelníku pak nalezneme veterány s věčně mladou fantazií. Mimořádně sečtělý bard Leonard Medek s encyklopedickým rozhledem představí svého dobrodruha Frantu Frantu. Znalec, milovník a překladatel díla Roberta Howarda, Jan Kantůrek, přichází s vtipnou a decentně jímavou parafrází Conana. Jaroslav Mostecký, mistr historické fantasy, překvapí v netypicky jemné – a temné – rusalčí baladě, podobně jako se Vladimír Šlechta vydává z alternativních fantasy „indiánek“do hájemství, v němž ho neznáme. Kontrastuje s ním nestárnoucí vládce "kyberpanku" Jiří W. Procházka s krvavou řežbou v moderních kulisách…

Mladí a neklidní

Pevnost postupovala při zařazování povídek vždycky nestranně: dávala šanci známým jménům i nováčkům. Nejeden autor, jehož knihy jsou dnes dychtivě očekávány fanoušky, v toto periodiku začínal...

První publikovaná a stále úchvatná povídka o Havranici, s níž Petra Neomillnerová vyrazila na svou oslnivou literární dráhu.  Petr Schink drsně kombinuje gladiátorskou řezničinu s magií.  Osvědčení borci z Drakobijců, svého času zajímavých soutěžních sborníků:  Martin D. Antonín – a jak jinak, trpaslíci a jejich čest, humor a poctivě pojatá dobrodružná atmosféra; Pavel Renčín a poetické surreálno.

Jedna lahůdka vedle druhé. Detektivky -  paralelní od Jakuba Maříka, pseudostředověká a velmi vynalézavá od Ondřeje S. Nečase. Edita Dufková  a téměř jacksonovsky krutě a důmyslně fabulovaná dlačí hrůza. Teenagerské strašení s až filmovou atmosférou natočenou Martinem Kolářem.

Spisovatelé, jejichž jméno je samo o sobě zárukou čtivosti. Jiří Pavlovský s groteskně absurdní upířinou, Dušan Fabián s brilantním hororem, Štěpán Kopřiva s úryvkem Holomrazu…  Stránek ubývá, kniha pádí ke konci, aby nabídla lahůdku – Miroslava Žambocha, který nechává svého Tanečníka balancovat na ostří situací a smrti… tak, jak jeho čtenáři zbožňují.

Pohled na prostřený stůl

Snad nepřekvapí, že Pevnost jako literární periodikum zaměřené na mladší okruh čtenářů preferuje fantasy, fantastiku mimo striktní kategorie, řidčeji science fantasy. Čistá science fiction (tím spíš hard SF) sice schází, ale proč by to mělo vadit? Nepřekvapí, že většina textů sahá do historie, ať už vytváří její paralely, alternativy, modifikace – nebo si z ní vyzobává inspiraci, více či méně. Nechybí samozřejmě retellingy, převyprávěné pověsti a pohádky. Jistě, každý spisovatel, tím více autor ve sféře fantastiky, bezděčně i cíleně sáhne do šachty archetypů a globálního kulturního kotlíku. Tady, ve svého druhu čítance neboli chrestomatii tuzemské fantasy (s příměsí hororu a špetkou sci-fi), jsou tyto odkazy ještě čitelnější.

Každému, kdo se dívá na zdejší původní tvorbu SF/F/H s despektem, doporučím, aby si za domácí úkol přečetl „Společenstvo pevnosti“. Souhlasím, že ke světovým žánrovým špičkám nedosáhneme, ale to, co česko-slovenská tvorba v této branži nabízí, přinejmenším po formální stránce, stylistice, invenci, jazykové složce přestihuje v mezinárodním kontextu vyšší střední level, a místnímu mainstreamu dává pořádnou ťafku.

Je to krvavé? A co?! Není snad dění kolem nás plné smrti, trýzně a hrůzy, kterou si ve svém civilizovaném, bezpečném koutku nemíníme připouštět víc, než na nás vyplivnou obrazovky, monitory a displeje? Ale autoři fantastiky to vědí a vnímají… Drsné scény přesahují komerční líbivost, jdou na dřeň. Akční zápletky se ponoří do zjitřených hlubin lidské psychiky. Břitké hlášky jen lehce zahalí soucit a empatii, bez níž se člověk mění v něco méně než stroj.

Jistě že baví, opájejí se dobrodružstvím, hrdinstvím, žonglují s romantikou, hrají s paradoxy a šklebí se jim. Ale do každé ze svých povídek přiříznou kousek vlastní duše.  Mozaika příběhů, každý jiný, jako drahokamy v expresionistickém náhrdelníku…

Karikované portréty autorů: editorů, zúčastněných spisovatelů a výtvarníků – svěží, znamenitý nápad! – a pečlivé medailonky i doprovodné texty dotvářejí obraz knihy láskyplně sestavované … a také zasvěcené dalšímu literárnímu životu nepřekonatelné Pevnosti.